Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky TENGOSTAV s. r. o., sídlem Otavská 85, Strakonice, zastoupené Mgr. Janem Hoškem, advokátem, sídlem Sokolovská 980, Strakonice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, č. j. 25 Cdo 1073/2024-276, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 11. 2023, č. j. 19 Co 974/2023-244, a rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 26. 4. 2023, č. j. 12 C 265/2022-211, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Písku, jako účastníků řízení, a a) Davida Matouška a b) Kateřiny Plačkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Písku ("okresní soud") napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelčinu žalobu na uložení povinnosti žalovaným vedlejším účastníkům řízení zaplatit společně a nerozdílně částku 1 902 741,78 Kč s příslušenstvím odpovídající ceně za dílo, které stěžovatelka provedla pro vedlejší účastníky řízení, a to včetně víceprací.
2. K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích ("krajský soud"), který rovněž napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu potvrdil.
3. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ("o. s. ř.") jako nepřípustné.
4. Stěžovatelka s těmito závěry obecných soudů nesouhlasí a navrhuje zrušení napadených rozhodnutí, přičemž se dovolává porušení svých základních práv, jakož i ústavních principů zakotvených v čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina").
5. Stěžovatelka se stručně řečeno neztotožňuje se závěrem okresního soudu o neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Vyjadřuje názor, že "okresní soud se chtěl vyhnout složitému a časově náročnému dokazování, a proto pro něj bylo pohodlnější rozhodnout o věci tímto alibistickým způsobem."
6. Ústavní soud předně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
7. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky a obsah napadených rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
8. Jak plyne z obsahu řádně odůvodněných rozhodnutí obecných soudů, žaloba stěžovatelky byla zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení ve vztahu k otázce rozsahu provedených prací jako předpokladu oprávněnosti žalovaného nároku. Okresní soud stěžovatelku v tomto směru opakovaně poučil ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., na poučení však nebyla schopna z hlediska výsledku řízení uspokojivě zareagovat, jak shodně vyložily obecné soudy všech stupňů. Ústavní soud nepovažuje za účelné opakovat odůvodnění napadených rozhodnutí a pouze na ně odkazuje (srov. rozsudek okresního soudu, bod 24; rozsudek krajského soudu, bod 10; usnesení Nejvyššího soudu, body 8-10). Zcela výmluvné je hodnocení krajského soudu, který uzavřel (srov. rozsudek krajského soudu, bod 10), že "si nelze v praxi představit situaci, kdy by účastník řízení učinil méně pro unesení břemene tvrzení."
9. Z napadených rozhodnutí Ústavnímu soudu žádné, natož ústavně relevantní pochybení neplyne. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že právo na spravedlivý proces, jehož se stěžovatelka mj. rovněž dovolává, neimplikuje právo na úspěch ve věci, resp. právo na soudní aprobaci názoru zastávaného účastníkem řízení. Právo na soudní ochranu a spravedlivý proces totiž představuje právo na férové řízení, nikoliv právo na pozitivní výsledek pro stěžovatele. Férového řízení se přitom stěžovatelce dostalo, na čemž nic nemění ani okolnost, že se s výsledkem řízení neztotožňuje.
10. V nyní posuzované věci Ústavní soud neshledal v postupu a rozhodnutí obecných soudů vady, jež by jej opravňovaly ke kasačnímu zásahu namísto konstatování neopodstatněnosti ústavní stížnosti. Závěry soudů jsou z hlediska zákonné úpravy plně akceptovatelné, a nelze je považovat ani za vybočující z mezí ústavnosti, např. ve smyslu projevu přepjatého formalismu, svévole, nepředvídatelnosti či překvapivosti. Ústavní soud proto konstatuje, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
11. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. října 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu