Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky ZAMET, spol. s r. o., se sídlem Nový Hrozenkov 818, zastoupené JUDr. Vojtěchem Dolinou, advokátem, se sídlem Lešetín IV/777, Zlín, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. srpna 2024, č. j. 6 As 164/2023-67, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 21. prosince 2022, č. j. 73 A 8/2020-170, a opatření obecné povahy Rady obce Halenkov č. 1/2019 - územnímu opatření o stavební uzávěře, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Rady obce Halenkov, jako účastníků řízení, a Halenkovjani, z. s., sídlem Halenkov 621, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka vlastní několik pozemků, které územní plán obce Halenkov vymezil jako plochy výroby a skladování (plochy V a VD). Na těchto pozemcích stěžovatelka podniká v oboru strojírenské výroby. Na jednom z pozemků se rozhodla umístit novou stavbu lakovny. Tento záměr byl dočasně znemožněn vydáním územního opatření rady obce o stavební uzávěře, kterým zakázala v plochách vymezených územním plánem jako plochy V a VD stavební činnost, a to do doby nabytí účinnosti změny územního plánu obce.
2. Stěžovatelka uplatnila proti návrhu stavební uzávěry námitky, které rada obce zamítla. Stěžovatelka se proto obrátila na krajský soud s návrhem na zrušení opatření o stavební uzávěře. Krajský soud její návrh zamítl. Opatření o územní uzávěře jakožto opatření obecné povahy přezkoumal tzv. pětistupňovým algoritmem, který stanovila judikatura Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 1/2005-98, č. 740/2006 Sb. NSS). S ohledem na vymezení návrhových bodů stěžovatelky se věnoval pouze tomu, zda je opatření o stavební uzávěře zákonné a proporcionální. Dospěl k závěru, že tato podmínka byla splněna. Rada obce postupovala v souladu s úmyslem obce ochránit krajinný ráz, kvalitu bydlení a příznivé životní prostředí. Nejpravděpodobnějším zdrojem negativních vlivů na uvedené hodnoty jsou plochy V a VD. Záměr stěžovatelky byl pouze impulsem vedoucí radu obce k úvahám o potřebě nové regulace ploch V a VD.
3. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl. Rozsudek krajského soudu shledal přezkoumatelným a se závěry krajského soudu se ztotožnil. Zdůraznil, že nelegitimním důvodem pro vydání stavební uzávěry mohou být spíše excesy pramenící např. z libovůle. O takový případ se v dané věci nejedná. Stěžovatelčin stavební záměr lakovny upozornil na nedostatečnou regulaci ploch V a VD, na což obec reagovala přípravou změny územního plánu a stavební uzávěrou pro plochy V a VD. Není proto pravdou tvrzení stěžovatelky, že výhradním smyslem stavební uzávěry bylo zabránit výstavbě její lakovny. Opatření dopadlo obecně na všechny plochy V a VD. Dále Nejvyšší správní soud zdůraznil, že při přezkumu stavební uzávěry nemůže správní soud zkoumat, zda je řešení připravované v územním plánu správné. Stavební uzávěra umožňuje dosáhnout smyslu připravované změny územního plánu. Není ani diskriminační, neboť stěžovatelka není ve srovnatelném postavení jako vlastníci pozemků zahrnutých do jiných typů ploch, na kterých je přípustné realizovat jiné druhy záměrů s odlišnými vlivy na okolí.
4. Stěžovatelka podává proti shora označeným rozhodnutím a opatření obecné povahy ústavní stížnost, neboť podle ní porušují její základní práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
5. Zdůrazňuje, že stavební uzávěra zabránila v rozvoji jejího podnikání, včetně modernizace a ekologizace výroby. V případě realizace záměru lakovny by byl provoz stěžovatelky k přírodě ještě šetrnější. Stěžovatelka trvá na tom, že rada obce zneužila stavební uzávěry k zablokování jejího stavebního záměru a přivlastnila si pravomoci orgánů rozhodujících o povolení stavebních záměrů a chránících životní prostředí. To plyne i ze stěžovatelkou předložených důkazů, které obecné soudy neprovedly. Současně stěžovatelka odkazuje na judikaturu správních soudů, zejména rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 65 A 9/2020-248, ve kterém soud uvedl, že obci nepřísluší rozhodovat o tom, jaký konkrétní záměr bude na pozemku realizován s ohledem na jeho vhodnost, či jak ji hodnotí občané obce či její představitelé. Byť se uvedená judikatura týká změny územního plánu, je přiléhavá i na opatření o stavební uzávěře, neboť ta je nezbytným krokem pro přijetí změny územního plánu. Opatření o stavební uzávěře nepřiměřeně zasahuje do stěžovatelčina vlastnického práva a práva na podnikání. Smyslem stavební uzávěry je zabránit výstavbě v místě, pro které obec plánuje ve změněné územně plánované dokumentaci alternativní využití.
6. Změna územního plánu porušuje kontinuálnost a právní jistotu vlastníků pozemků. Pokud by platila teze Nejvyššího správního soudu, že snahou obce není zamezit stěžovatelce ve výstavbě lakovny, ale revidovat regulaci ploch V a VD, musely by být revidovány též jiné plochy v územním plánu, v nichž mohou také vznikat stavby narušující krajinný ráz a životní prostředí. Stavební záměr stěžovatelky splňoval podmínky původního územního plánu a provoz stěžovatelky je dlouhodobě provozován v souladu s právem.
7. Procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad běžných zákonů a jejich aplikace na jednotlivé případy, jsou v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud může zasáhnout do jejich rozhodovací činnosti pouze tehdy, jestliže je rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti, tzv. kvalifikovanými vadami. Těmito vadami však napadená rozhodnutí podle Ústavního soudu netrpí.
8. Oba správní soudy stěžovatelce pečlivě a řádně vysvětlily, že je nutné rozlišovat mezi situací, kdy opatření o stavební uzávěře účelově brání konkrétnímu stavebnímu záměru, a situací, kdy takové opatření reaguje na konkrétní stavební záměr odkrývající problém v regulaci pozemků spadajících do určitého typu ploch (body 31 až 33 rozsudku Nejvyššího správního soudu, body 33 a 36 rozsudku krajského soudu). Správní soudy nijak nezpochybnily, že záměr stěžovatelky vedl obec k úvahám o potřebě nové regulace ploch V a VD, a tedy i k vydání opatření o stavební uzávěře, a že zároveň je dočasné znemožnění realizace záměru stěžovatelky i přímým důsledkem stavební uzávěry.
Ta se však týká obecně všech ploch V a VD, nikoliv pouze stěžovatelky. I na ostatních pozemcích spadajících do těchto ploch by bez stavební uzávěry mohly vznikat záměry, které by neodpovídaly chystaným změnám v územním plánování. Na stěžovatelčinu otázku, proč nejsou regulovány jiné plochy, Nejvyšší správní soud odpověděl (bod 49 jeho rozsudku). Účelem změn v územním plánu je především ochrana krajinného rázu, kvality bydlení a příznivého životní prostředí. Na jiných plochách, než jsou plochy V a VD, maření tohoto účelu nehrozí, případně hrozí v podstatně menší míře.
9. Neprovedení navrhovaných důkazů správní soudy dostatečně odůvodnily (bod 35 rozsudku Nejvyššího správního soudu, body 43 a 44 rozsudku krajského soudu). Vypořádaly se i s namítaným rozporem v judikatuře (bod 37 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Zdůraznily, že přezkum stavební uzávěry je odlišný od přezkumu územního plánu. V rámci přezkumu stavební uzávěry nemohou správní soudy přezkoumávat správnost chystané změny územního plánu, tedy i stěžovatelkou namítané porušení kontinuity a právní jistoty. Není pravdou, že by se stavební uzávěra měla týkat jen situací, kdy se plánovaná změna územního plánu týká jiného využití plochy. Jejím legitimním účelem může být rovněž zabránění vzniku staveb, které by nevyhovovaly budoucím změnám územního plánu spočívajících např. v regulaci maximální rozlohy a výšky staveb (bod 40 rozsudku Nejvyššího správního soudu).
10. Lze shrnout, že správní soudy ústavně souladným způsobem dovodily, že stavební uzávěra sice zasáhla do vlastnického práva stěžovatelky a do jejího práva na podnikání, avšak nikoliv nepřiměřeným způsobem.
11. K návrhu na zrušení opatření obecné povahy není Ústavní soud příslušný, neboť nemůže rušit právní akt, který v mezidobí pozbyl účinnosti (usnesení sp. zn. Pl. ÚS 12/20 , bod 20).
12. S ohledem na uvedené, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. února 2025
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu