Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Martina Šenkýře, insolvenčního správce dlužnice LOUPÁRNA s.r.o., se sídlem Mariánské náměstí 127, Uherské Hradiště, zastoupeného Mgr. Miroslavem Kočím, advokátem, se sídlem Mariánské náměstí 127, Uherské Hradiště, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2024 č. j. 64 Cm 206/2023-165, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) Filipa Trmala, 2) Jiřího Ďuriny a 3) Ivana Yurashe, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze ("městský soud"), neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 11 odst. 1, odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených listin se podává, že městský soud napadeným usnesením rozhodoval o stěžovatelem navrhovaných změnách žaloby v řízení o zaplacení částky 2 227 509 Kč vedeném u tohoto soudu pod shora uvedenou spisovou značkou. Městský soud připustil změnu žaloby učiněnou stěžovatelem, coby žalobcem, na jednání soudu dne 15. 4. 2024 (výrok I.) a současně nepřipustil změnu žaloby obsaženou v jeho podání ze dne 27. 5. 2024 (výrok II.).
3. Stěžovatel uvádí, že v řízení neexistuje důvod, pro nějž by mělo být vyhověno toliko prvnímu návrhu na změnu žaloby, a nikoliv již druhému. Zdůrazňuje, že napadené rozhodnutí neobsahuje žádné odůvodnění. Namítá, že postupem městského soudu dojde k prodloužení řízení jako celku.
4. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadaného rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu. Při tomto posouzení Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.
5. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Ta se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až poté, co příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat (srov. např. usnesení ze dne 27. 10. 2020 sp. zn. III. ÚS 2947/20 ). Řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založeno především na přezkumu věcí pravomocně skončených.
6. Praxe posuzování přípustnosti ústavní stížnosti proti rozhodnutí o nepřipuštění změny návrhu podle § 95 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ("o. s. ř.") byla sjednocena stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16, na nějž odkazuje i stěžovatel. V něm vyšel Ústavní soud z toho, že usnesení o nepřipuštění změny žaloby podle § 95 odst. 2 o. s. ř. je sice v obecné rovině způsobilé zasáhnout do práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jde však o rozhodnutí procesní povahy, nikoliv o rozhodnutí ve věci samé, proti němuž se může účastník řízení podle okolností daného případu bránit 1) podáním nové žaloby, byť nejde o procesní prostředek ochrany práva stricto sensu (srov. bod 15 odůvodnění stanoviska), a zejména 2) napadením rozhodnutí ve věci samé opravným prostředkem.
7. S ohledem na shora uvedené stanovisko, v němž obsažený právní názor je pro jeho další rozhodování závazný, jakož i návaznou judikaturu (srov. např. usnesení ze dne 8. 12. 2020 sp. zn. III. ÚS 3123/20 nebo ze dne 6. 1. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2752/20 ), je stěžovatelova ústavní stížnost nepřípustná.
8. Ústavní soud pro úplnost dodává, že dovolává-li se stěžovatel závěrů obsažených v odlišných stanoviscích, jež byly připojeny k odkazovanému stanovisku, nezbývá než připomenout, že odlišná stanoviska soudců Ústavního soudu nemají právně závaznou povahu.
9. Ústavní soud zároveň neshledal, že by byl v posuzované věci dán jakýkoliv prostor pro změnu právního názoru přijatého ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. října 2024
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka