Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele R. S., roz. M., zastoupeného JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., advokátem, sídlem Baškirská 1404/1, Praha 10 - Vršovice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2024 sp. zn. 61 To 634/2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. srpna 2024 č. j. 37 Nt 1639/2024-16, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí, jímž byl vzat do vazby a jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti tomuto rozhodnutí. Navrhuje přednostní projednání ústavní stížnosti a odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
2. Stěžovatel byl poprvé zadržen 12. 12. 2023. Následující den bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro zločin vydírání ve formě organizátorství podle § 175 odst. 1, 2 písm. c) a § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Následně byl stěžovatel stíhán na svobodě.
3. Dne 26. 8. 2024 byl stěžovatel zadržen znovu a jeho trestní stíhání bylo rozšířeno. Stěžovatel byl nově obviněn, že vůči jinému poškozenému spáchal zvlášť závažný zločin vraždy ve stadiu přípravy podle § 140 odst. 2 a § 20 odst. 1 trestního zákoníku.
4. Obvodní soud pro Prahu 5 vzal napadeným usnesením stěžovatele do vazby. Shledal, že u stěžovatele jsou splněny podmínky pro uvalení útěkové, koluzní i předstižné vazby podle § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu. Z provedených výslechů, podaných vysvětlení, z informací získaných při sledování osob a věcí a dále z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že se stěžovatel spolu s dalšími osobami rozhodl usmrtit bývalého obchodního partnera. K tomu nakonec nedošlo, neboť stěžovatel a další osoba byli dne 12. 12. 2023 zadrženi. Obvodní soud dále poukázal na to, že na základě informací z odposlechů bylo nalezeno tělo prvního poškozeného. Je pravděpodobné, že dojde k překvalifikování trestného činu, z něhož je stěžovatel obviněn, ze zločinu vydírání (bod 2 výše) na zvlášť závažný zločin vraždy ve formě organizátorství podle § 140 odst. 2, 3 písm. i) a § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.
5. Podle obvodního soudu stěžovateli hrozí vysoký trest, a ačkoli žije již od roku 2002 v České republice a má již české státní občanství, i nadále má vazby na zahraničí a disponuje dostatečnými finančními prostředky, aby mohl Českou republiku kdykoli i se svou rodinou opustit. Jsou tedy dány důvody pro uvalení útěkové vazby. Z operativně pátracích prostředků vyplývá, že stěžovatel plánoval zapálení vozidla svědka a také to, že stěžovatel se s dalšími trestně stíhanými osobami domlouval na tom, co a kdy orgánům činným v trestním řízení sdělí. Jelikož hrozí, že stěžovatel bude ovlivňovat svědky, je namístě koluzní vazba. Z učiněných zjištění konečně podle obvodního soudu vyplývá důvodná obava, že stěžovatel plánoval spáchat obdobnou trestnou činnost vůči dalším osobám, a jsou tak splněny i podmínky pro uvalení předstižné vazby.
6. Proti rozhodnutí obvodního soudu podal stěžovatel stížnost. Namítl, že rozhodnutí vydala vyloučená soudkyně, a zpochybnil existenci vazebních důvodů.
7. Městský soud v Praze napadeným usnesením stížnost stěžovatele zamítl, existenci jednotlivých vazebních důvodů však omezil. Shledal, že i nadále trvají důvody pro držení stěžovatele v útěkové a předstižné vazbě. Stěžovatel jednak má vazby na zahraničí a dostatečné finanční prostředky, aby mohl i s rodinou Českou republiku kdykoli opustit; jednak plánoval žhářské útoky vůči vozidlům a obydlím více osob a je důvodná obava, že by se jich na svobodě dopustil. Pominuly toliko důvody koluzní vazby, neboť dotčení svědci již byli vyslechnuti, případně jejich výslech není možný či nadále potřebný.
8. Podle stěžovatele bylo napadenými rozhodnutími porušeno zejména jeho základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále právo na ochranu života, na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí a na ochranu majetku dle čl. 6, 7 a 11 Listiny, jakož i zákaz mučení a jiného špatného zacházení podle čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
9. Stěžovatel namítá, že napadené usnesení obvodního soudu vydala vyloučená soudkyně. V přípravném řízení totiž rozhodovala o souhlasu se sledováním obviněných, vydávala a prodlužovala příkaz k odposlechu telefonních hovorů obviněných a byla činná i v dalších úkonech v přípravném řízení.
10. Stěžovatel ve velmi obsáhlé ústavní stížnosti dále uvádí, že jednání, které mu je kladeno za vinu, představuje jeden pokračující trestný čin (skutek), který byl účelově rozdělen. V této souvislosti stěžovatel na několika stranách rozebírá vymezení skutku v trestním právu. Dále uvádí, že ohledně téhož skutku byl již jednou zadržen a následně ze zadržení propuštěn dne 13. 12. 2023, a již proto je jeho vzetí do vazby nepřípustné. Již tehdy byly téměř vyčerpány lhůty pro zadržování stěžovatele a rozhodnutí o vazbě, takže při jeho zadržení 26. 8. 2024 byla překročena lhůta 48 hodin pro zadržování a lhůta 24 hodin pro rozhodnutí soudu o vazbě.
11. Podle stěžovatele jsou napadená rozhodnutí nedostatečně odůvodněna a nevypořádávají se s jeho námitkami. Odůvodnění útěkové vazby neodpovídá požadavkům plynoucím z judikatury Ústavního soudu. Napadená rozhodnutí se navíc opírají o výpověď svědkyně, která se ale podle stěžovatele doznala ke spáchání trestné činnosti, měla tedy být vyslýchána jako obviněná a její výpověď je nevěrohodná a procesně nepoužitelná. Závěrem stěžovatel namítá, že napadená rozhodnutí porušila jeho legitimní očekávání.
12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovateli se již nenabízel žádný zákonný procesní prostředek k ochraně práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
13. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) zasahuje do vazebního rozhodování zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí o vazbě podloženo zákonným důvodem, jsou-li tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem nebo není-li rozhodnutí odůvodněno poukazem na konkrétní skutečnosti [nález ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. II. ÚS 897/08
(N 139/50 SbNU 235), bod 19; nález ze dne 18. 6. 2014 sp. zn. I. ÚS 980/14
(N 125/73 SbNU 887), bod 37; nález ze dne 8. 12. 2022 sp. zn. I. ÚS 2987/22 , bod 21].
14. Obecné soudy opřely důvody pro uvalení útěkové a předstižné vazby (a předtím i vazby koluzní) o konkrétní skutečnosti zjištěné zejména z výpovědí svědků, pomocí operativně pátracích prostředků a odposlechů. Námitka stěžovatele směřující proti použitelnosti a věrohodnosti výpovědí jedné ze svědkyň postrádá ústavní rozměr již proto, že výpověď dané svědkyně nebyla klíčová pro shledání vazebních důvodů. Jde-li o uvalení útěkové vazby, to se neopíralo toliko o hrozbu vysokého trestu jako takovou, ale i o další relevantní faktory, konkrétně stěžovatelovy vazby na zahraničí a jeho majetek, umožňující mu kdykoli i s rodinou opustit Českou republiku. Takové odůvodnění útěkové vazby odpovídá judikatuře Ústavního soudu [nález ze dne 17. 3. 2016 sp. zn. I. ÚS 356/16
(N 46/80 SbNU 561), bod 13, nebo např. nález ze dne 11. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2208/13
(N 215/71 SbNU 517), bod 34].
15. Důvodná není ani námitka, že soudkyně obvodního soudu byla z rozhodování o vazbě vyloučena, neboť předtím povolila sledování obviněných, nařídila a prodlužovala odposlech a záznam telekomunikačního provozu a činila "další úkony v přípravném řízení". Podle § 30 odst. 2 věty druhé trestního řádu je soudce, který "v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu" vyloučený z úkonů trestního řízení "[p]o podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu". Porušení tohoto pravidla bylo důvodem pro zásah Ústavního soudu popsaný v nálezu ze dne 6. 2. 2018 sp. zn. III. ÚS 1920/17
(N 20/88 SbNU 279). Uvedené pravidlo ani odkazovaný nález se však netýkají posuzované věci, v níž dosud nedošlo k podání obžaloby ani návrhu na schválení dohody o vině a trestu (a stěžovatel nadto netvrdí, že by se soudkyně podílela na některém z úkonů uvedeném v § 30 odst. 2 větě druhé trestního řádu). Stěžovatel dále neuvádí konkrétní důvody, proč by úkony soudkyně obvodního soudu v přípravném řízení, které dle jeho tvrzení provedla, zakládaly její podjatost ve vztahu k rozhodování o vazbě. Ani Ústavní soud neshledává důvody, pro které by takový závěr měl automaticky platit. Stěžovatelovy námitky tedy nesvědčí o tom, že by daná soudkyně jen kvůli tomu, že byla činná v přípravném řízení, byla vyloučena z rozhodování ze zákona, ani o její podjatosti. Vzhledem k tomu nedosahuje ústavního rozměru ani pochybení městského soudu, který na námitku o vyloučení soudkyně obvodního soudu výslovně nereagoval.
16. Stěžovatel dále podrobně argumentuje, že je stíhán pro jednání, které představuje jediný pokračující trestný čin. Stěžovatel jednak zpochybňuje, zda mohl být vzat do vazby, pokud byl již jednou pro týž trestný čin ze zadržení propuštěn, jednak namítá, že poprvé byl zadržen již v prosinci 2023 a při rozhodování o vazbě v srpnu 2024 byla porušena lhůta 48 hodin pro odevzdání soudu a lhůta 24 hodin pro rozhodnutí soudu o vazbě. Ústavní soud konstatuje, že ani tyto námitky nejsou důvodné. Právní úprava nevylučuje opětovné zadržení či vzetí do vazby i pro týž skutek, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky.
Předchozí rozhodnutí, že stěžovatel nebude stíhán vazebně, v posuzované věci nemohlo založit legitimní očekávání, že při změně skutkového stavu nebude přistoupeno k uvalení vazby. Dále, i kdyby jednání, ze kterého je stěžovatel obviněn, z hmotněprávního hlediska představovalo jediný pokračující trestný čin, šlo by o dva dílčí útoky, z nichž každý je skutkem v procesněprávním smyslu [§ 12 odst. 13 trestního řádu, dále např. usnesení ze dne 9. 7. 2003 sp. zn. Pl. ÚS 6/03
(U 18/30 SbNU 573)]. Stěžovatel byl v souvislosti s dalším skutkem (podle jeho argumentace tedy dalším dílčím útokem) zadržen 26. 8. 2024, příští den byl podán návrh na jeho vzetí do vazby a následující den bylo o jeho vazbě rozhodnuto, lhůty 48 a 24 hodin dle čl. 8 odst. 3 Listiny byly dodrženy, což Ústavní soud ověřil ve spise, který si vyžádal.
17. Ačkoli stěžovatel uvádí, že napadenými vazebními rozhodnutími bylo porušeno i jeho právo na život, na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, na ochranu majetku a nebýt podroben mučení a jinému špatnému zacházení, neuvádí žádné konkrétní tvrzení o porušení těchto práv. Postačí tedy konstatovat, že Ústavní soud neshledal, že by do těchto práv bylo napadenými rozhodnutími jakkoli zasaženo.
18. Ústavní soud neshledal tvrzená porušení základních práv stěžovatele. Proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí sdílí osud ústavní stížnosti.
19. O návrhu stěžovatele na přednostní projednání ústavní stížnosti (§ 39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť mu fakticky vyhověl a ústavní stížnost projednal mimo pořadí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. ledna 2025
Jiří Přibáň v. r. předseda senátu