Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Houžvičky, bez právního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. srpna 2023, č. j. 3 Co 30/2023-MOP-214, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. března 2023, č. j. 20 Co 495/2015-MOP-206, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní soud obdržel dne 13. 11. 2023 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatel brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím a domáhá se vyloučení všech soudců Ústavního soudu z rozhodovacího procesu.
2. Návrh stěžovatele není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků [§ 34 ve spojení s § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Stěžovatel zejména není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 téhož zákona).
3. Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že se stěžovatel již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, přičemž svůj postup (jímž vědomě nedodržuje požadavek povinného zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem mnohokrát poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a vyzýván k odstranění nedostatků podání. Stěžovatel však i v posuzované věci zvolil postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti.
4. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, přičemž účelem výzvy a určení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Jak však již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech stěžovatele (viz např. usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. II. ÚS 112/15
, či usnesení ze dne 15. 11. 2018,
sp. zn. IV. ÚS 3541/18
), v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
5. Vzhledem k uvedeným důvodům Ústavní soud za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2023
Daniela Zemanová v. r.
soudkyně zpravodajka