Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele M. B., t. č. ve Věznici Karviná, zastoupeného Mgr. Michalem Koziełem, Ph.D., advokátem, sídlem Masarykova třída 1325, Orlová - Lutyně, proti vyrozumění Ministerstva spravedlnosti ze dne 14. září 2022 č. j. MSP-115/2022-ODKA-SPZ/8, za účasti Ministerstva spravedlnosti, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 11. 2022 a kvalifikovaně doplněnou dne 20. 12. 2022, stěžovatel napadá v záhlaví uvedené vyrozumění Ministerstva spravedlnosti s tvrzením, že odložením podnětu ke stížnosti pro porušení zákona bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti se podává, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2019 č. j. 50 T 2/2019-3871, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 7. 2020 č. j. 5 To 14/2020-4410, byl stěžovatel uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník") a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Za to byl podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 téhož zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) téhož zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byly uloženy tresty propadnutí věci a vyhoštění.
3. Napadeným vyrozuměním Ministerstva spravedlnosti bylo oznámeno, že po prošetření věci byl podnět stěžovatele ke stížnosti pro porušení zákona dne 2. 9. 2022 odložen.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že v jeho trestní věci došlo jednoznačně k porušení zákona, resp. k vadnému postupu v řízení, takže ministr spravedlnosti měl podat stížnost pro porušení zákona. Má proto za to, že je oprávněn podat ústavní stížnost, vztahující se k samotnému řízení o podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona, s jehož výsledkem nesouhlasí. V podnětu totiž namítal, že se z objektivních důvodů nemohl účastnit veřejného zasedání konaného u Vrchního soudu v Olomouci dne 9. 7. 2020, a že toto veřejné zasedání přesto proběhlo, čímž bylo zasaženo do jeho práva, aby byla věc projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
5. Dříve než Ústavní soud může přikročit k věcnému přezkumu rozhodnutí, opatření, nebo jiných zásahů orgánů veřejné moci, o nichž je tvrzeno, že jimi bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem, musí ověřit, zda jsou pro takový přezkum splněny podmínky předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž je Ústavní soud podle čl. 88 odst. 2 Ústavy vázán. V dané věci Ústavní soud konstatuje, že věcný přezkum stěžovatelem tvrzeného zásahu orgánů veřejné moci je vyloučen.
6. Ústavní soud již např. v usnesení ze dne 14. 12. 1993 sp. zn. III. ÚS 124/93
(U 4/2 SbNU 203) konstatoval, že podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona není opravným prostředkem a že z hlediska trestního práva procesního je možno jej považovat toliko za informaci subjektům oprávněným k podání stížnosti pro porušení zákona, která nezakládá zákonem stanovené právní důsledky. Logickým vyústěním tohoto právního názoru je pak závěr obsažený v usnesení ze dne 12. 2. 1998 sp. zn. III. ÚS 365/97
(U 11/10 SbNU 371), v němž se uvádí, že stížností pro porušení zákona ústavně zaručená práva jedince dotčena být nemohou, neboť jde nikoli o rozhodnutí, ale toliko o procesní prostředek, jenž ministru spravedlnosti umožňuje vyvolat - podle jeho uvážení - soudní přezkum "mimo obvyklé instanční pořadí" (srov. dále např. usnesení ze dne 15. 5. 2003 sp. zn. III. ÚS 70/03 , ze dne 29. 2. 2012 sp. zn. III. ÚS 245/12 , ze dne 6. 8. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2135/14 , ze dne 18. 1. 2022 sp. zn. IV. ÚS 3236/21 , dostupná jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz).
7. Podnět ke stížnosti pro porušení zákona tedy není podle judikatury Ústavního soudu procesním prostředkem na ochranu práv stěžovatele ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu a od jeho vyřízení nelze ani odvíjet lhůtu pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, na jehož nezákonnost je podnětem poukazováno. Stěžovateli proto nesvědčí ani legitimace k ústavněprávní kritice postupu, který ministr spravedlnosti ve vztahu k jeho podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona zvolil.
8. Ústavní soud konstatuje, že vyřízení podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona, o kterou stěžovateli jde, je v pravomoci příslušného ministra, resp. organizační složky státu. Na pozitivní vyřízení tu nevzniká právní nárok; nejde tedy o takový zásah do základního práva stěžovatele, který by mohl být předmětem ústavního přezkumu.
9. Z uvedených důvodů Ústavní soud postupoval podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. ledna 2023
Jiří Zemánek v. r. soudce zpravodaj