Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky FD SPORT, s. r. o., se sídlem Chlumčany 174, zastoupené JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., advokátem, se sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2025, č. j. 23 Cdo 1940/2025-484, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. května 2025, č. j. 74 Co 230/2024-439, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 15. listopadu 2024, č. j. 44 C 52/2020-424, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení a IT STUDIO, s. r. o., se sídlem Berkova 444/8, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka požádala dne 29. 10. 2024 o osvobození od soudního poplatku za odvolání ve výši 1 616 700 Kč. Obecné soudy však její žádosti kvůli překážce věci pravomocně rozhodnuté nevyhověly. Její poměry byly naposledy pravomocně posouzeny ke dni 23. 9. 2024, kdy soud rozhodl, že je stěžovatelka schopna zaplatit soudní poplatek ve výši 1 616 700 Kč za její žalobu (usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 74 Co 44/2024-409). Stěžovatelka podle soudů v nové žádosti neprokázala, že v mezidobí došlo ke změně poměrů, která by osvobození odůvodnila. I kdyby přitom bylo předchozí právní posouzení chybné, nejde o důvod pro vyhovění její nové žádosti.
2. Městský soud proto zastavil řízení o jejím osvobození od soudních poplatků (I. výrok) i řízení o jejím odvolání (II. výrok). Krajský soud jeho rozhodnutí potvrdil (I. výrok) a Nejvyšší soud odmítl její dovolání jako nepřípustné (I. výrok). Stěžovatelka podala proti všem třem rozhodnutím ústavní stížnost.
3. Napadená rozhodnutí podle stěžovatelky porušila její právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a zákaz libovůle a svévole (čl. 2 odst. 2 Listiny).
4. Proti výrokům ve věci samé stěžovatelka vznesla tyto námitky:
a) Ačkoli krajský soud rozhodl o její dřívější žádosti dne 23. 9. 2024 (usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 74 Co 44/2024-409), fakticky posoudil její poměry ke dni podání žádosti (3. 12. 2023).
b) Od předchozího posouzení majetkových poměrů došlo ke změně jejích poměrů. Soudy nezohlednily, že nyní posuzovaná žádost o osvobození (ze dne 29. 10. 2024) předkládá zcela nové podklady, které nebyly a nemohly být předmětem původní žádosti. Soudy tedy rozhodly na základě domnělých či minulých poměrů a v rozporu s obsahem spisu i její žádosti. Stěžovatelka odvíjela změnu okolností a žádala o nové osvobození na základě zhoršení majetkové situace v období mezi původní a novou žádostí (tedy od 3. 12. 2023 do 29. 10. 2024). V případě nové žádosti přitom lze poukázat na dřívější hospodářskou situaci, která již byla zčásti předmětem posouzení, aby mohl účastník zdůraznit její zhoršení.
c) Stěžovatelka nemá dostatek peněz ani jiného likvidního majetku na zaplacení poplatku. Podle soudů má stěžovatelka vysoké tržby a mnohamilionové zásoby. Výše obratu však není rozhodující, protože je ovlivněna inflací a nezohledňuje náklady. Hodnota zásob není podstatná proto, že její zásoby nejsou likvidní.
d) Požadavek na zaplacení soudního poplatku ve výši 1 616 700 Kč za daných okolností fakticky brání přístupu k soudu.
5. Proti výrokům o náhradě nákladů řízení stěžovatelka nevznesla žádnou námitku.
6. Podstatou této věci je, zda obecné soudy ústavně souladným způsobem rozhodly, že věcnému projednání stěžovatelčiny žádosti o osvobození od soudních poplatků brání překážka věci pravomocně rozhodnuté.
7. Posouzení toho, zda v řízení existuje překážka věci pravomocně rozhodnuté, náleží zejména obecným soudům - nikoli Ústavnímu soudu. Ústavní soud je jako orgán ochrany ústavnosti oprávněn posuzovat pouze to, zda obecné soudy svým rozhodnutím nebo postupem neporušily stěžovatelčina ústavně zaručená práva a svobody [čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
8. Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí s ohledem na stěžovatelčiny námitky a dospěl k závěru, že její ústavně zaručená práva a svobody porušeny nebyly.
9. Stěžovatelka před soudy žádala o osvobození od soudního poplatku za odvolání ve výši 1 616 700 Kč. Soudy jí nevyhověly proto, že zhruba měsíc před podáním její žádosti krajský soud pravomocně rozhodl, že je stěžovatelka schopna zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 1 616 700 Kč (usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 74 Co 44/2024-409, shrnuté v bodě 11 napadeného rozhodnutí krajského soudu).
10. Stěžovatelka podle soudů neprokázala, že v mezidobí došlo ke změně poměrů, které by osvobození odůvodnily. Dřívější rozhodnutí proto představuje překážku pro posouzení její nové žádosti (body 9 až 13 rozhodnutí Nejvyššího soudu, body 22 až 26 rozhodnutí krajského soudu a body 7 až 12 rozhodnutí městského soudu).
11. Ústavní soud nepovažuje napadená rozhodnutí za protiústavní. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nezpochybnila obecná právní východiska ohledně vázanosti předchozím rozhodnutím ani ohledně překážky věci pravomocně rozhodnuté. Stěžovatelka zároveň nedoložila, že od vydání dřívějšího rozhodnutí krajského soudu nastaly takové změny, které by osvobození od soudního poplatku odůvodnily - tedy že skutečnosti, z nichž vycházel krajský soud, pominuly nebo kvůli jiným okolnostem již nejsou tak významné (bod 13 rozhodnutí Nejvyššího soudu, body 22 až 23 a bod 25 rozhodnutí krajského soudu a body 9 až 10 a bod 12 rozhodnutí městského soudu).
12. Stěžovatelčiny námitky nejsou způsobilé tento závěr zpochybnit. Stěžovatelka je navíc vznesla již před obecnými soudy, které se jimi řádně zabývaly. Ústavní soud se proto k jejím námitkám vyjádří jen stručně.
13. Stěžovatelce se nepodařilo předchozí rozhodnutí krajského soudu zrušit či změnit, obecné soudy jím tedy byly vázány. Pochybnosti vznášené stěžovatelkou vůči správnosti posouzení poměrů v předchozím rozhodnutí, tedy nejsou v řízení o nové žádosti relevantní [bod 9 rozhodnutí Nejvyššího soudu, bod 24 rozhodnutí krajského soudu a bod 11 rozhodnutí městského soudu a námitka a)]. Při rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků je podstatný stav v době vyhlášení rozhodnutí. Výsledné rozhodnutí tedy vypovídá o žadatelových poměrech v době vyhlášení usnesení (§ 154 odst. 1 a § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4534/2017). Obecné soudy tedy oprávněně vycházely z předchozího pravomocného rozhodnutí.
14. Ačkoli stěžovatelka tvrdí, že od předchozího posouzení majetkových poměrů došlo ke změně jejích poměrů, v ústavní stížnosti toto tvrzení nijak nedokládá [námitka b)]. Obecné soudy se zabývaly skutečnostmi, které podle nich stěžovatelka doložila nově, a řádně vysvětlily, proč tyto skutečnosti přiznání osvobození neodůvodňují (bod 13 rozhodnutí Nejvyššího soudu, body 14 až 16 a body 22 až 23 rozhodnutí krajského soudu a body 9 až 10 rozhodnutí městského soudu).
15. Stěžovatelčiným obratem, hodnotou jejích zásob a souvisejícími námitkami se soudy podrobněji zabývaly již v řízení o její dřívější žádosti [námitka c) a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 74 Co 44/2024-409, body 23 až 28]. Ústavní stížnost proti těmto rozhodnutím přitom Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou (usnesení
sp. zn. III. ÚS 2919/24
).
16. Námitka ohledně vysoké výše poplatku není v posuzovaném případě podstatná [námitka d)], neboť ve věci je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté. Závěr, že je stěžovatelka schopna takový poplatek zaplatit a že je ve věci dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, by naopak obstál tím spíš. Ústavní soud dodává, že námitku ohledně vysoké výše poplatku stěžovatelka uvedla již ve své dřívější ústavní stížnosti, která byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná (usnesení
sp. zn. III. ÚS 2919/24
).
17. Ústavní soud z těchto důvodů odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu