USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně FD SPORT s.r.o., se sídlem v Chlumčanech 174, identifikační číslo osoby 03513394, zastoupené JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, proti žalované IT STUDIO s.r.o., se sídlem v Brně, Berkova 444/8, identifikační číslo osoby 26294974, zastoupené Mgr. et Mgr. Kamilou Mesiarkinovou, advokátkou se sídlem v Brně, Josefská 504/8, o zaplacení 32 334 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 44 C 52/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2025, č. j. 74 Co 230/2024-439, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 35 005,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právní zástupkyně žalované.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 15. 11. 2024, č. j. 44 C 52/2020-424, zastavil řízení o osvobození žalobkyně od soudních poplatků (výrok I), zastavil odvolací řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku ze dne 28. 6. 2022, č. j. 44 C 52/2020-287, pro nezaplacení soudního poplatku (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení (výrok III).
2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně dovoláním napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Usnesení odvolacího soudu napadla dovoláním žalobkyně s tím, že je považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky posouzení předpokladů pro zastavení řízení o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků. Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalovaná se k dovolání žalobkyně vyjádřila v tom smyslu, že je považuje za nepřípustné, a navrhla, aby je dovolací soud odmítl.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
8. Dovolání není přípustné.
9. Dovolací soud ve svém rozhodování v souvislosti s opakovanými návrhy účastníka na osvobození od soudních poplatků dovodil, že usnesením, jímž zamítne návrh účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§ 170 odst. 1 o. s. ř.); nejde (totiž) o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (§ 170 odst. 2 o. s. ř.). Později podanému (novému) návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl novému návrhu, být nemůže. Šlo by o nepřípustnou revokaci právního názoru obsaženého v pravomocném soudním rozhodnutí mimo rámec opravných prostředků, jimiž mohlo být napadeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, a ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, uveřejněná pod číslem 99/2013 a 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 99/2013“ a „R 49/2014“).
10. Nezmění-li se u účastníka (žadatele) poměry, ze kterých soud vycházel v usnesení, jímž zamítl jeho návrh na osvobození od soudních poplatků, nemůže účastník důvodně uplatnit obranu proti (následnému) usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, založenou na argumentaci, že předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků splňuje (R 49/2014).
11. V případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011, k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v R 99/2013 nebo v usneseních ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5741/2016, a ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4867/2015; srov. též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 766/10, a ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2943/13).
12. Postup soudu (při posuzování následného návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků), založený výlučně na hodnocení aktuálních poměrů žadatele a pomíjející závěry předchozího rozhodnutí, de facto znamená opětovné hodnocení skutečností, z nichž toto rozhodnutí vycházelo, a tedy nepřípustný přezkum jeho závěrů (k tomu srov. důvody usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. 32 Cdo 40/2016).
13. O tom, že v projednávané věci nedošlo na straně žalobkyně oproti poslednímu rozhodování soudů o návrhu na osvobození do soudních poplatků ke změně majetkových poměrů, které by odůvodňovaly přiznání žalobkyni osvobození od soudního poplatku za odvolání, nemá pochybnosti ani Nejvyšší soud. V tomto směru lze poukázat především na závěr usnesení odvolacího soudu ze dne 23. 9. 2024, č. j. 74 Co 44/2024-409 (jímž bylo naposledy rozhodováno o návrhu žalobkyně) podle kterého s ohledem na zjištěné majetkové poměry žalobkyně bylo možné po ní požadovat, aby se na zaplacení soudního poplatku za jí podané dovolání dopředu připravila, když zjištěné ekonomické ukazatele zcela nepochybně vypovídají o tom, že měla dostatečný ekonomický prostor pro alokaci prostředků na jeho úhradu. Bylo tak na žalobkyni, aby v rámci své dlouhodobé ekonomické úvahy shromáždila finanční prostředky nutné k vedení jí zahájeného sporu. Dospěl-li pak odvolací soud i s ohledem na tento důvod, pro který soudy nevyhověly předchozímu návrhu žalobkyně, že žalobkyně ve svém opakovaném návrhu ze dne 29. 10. 2024 neuvedla skutečnosti zakládající změnu svých poměrů, oproti těm, z nichž vycházely soudy v původním (zamítavém) rozhodnutí, a žalobkyně tak pouze znovu polemizuje s důvody, pro které jí nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno, nikterak se od shora uvedené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
14. Námitka žalobkyně týkající se vady řízení spočívající v nevyzvání žalobkyně k doplnění jejího návrhu přípustnost dovolání nezakládá, neboť k vadám řízení dovolací soud přihlédne pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, což v projednávané věci není (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
15. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
16. Pro úplnost lze uvést, že dovolací soud přihlédl k celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání nesměřuje, neboť ve vztahu k tomuto výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Ostatně proti tomuto výroku by dovolání nebylo podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
17. Dovolatelka ve svém dovolání současně navrhla odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí samostatně nezabýval.
18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 27. 8. 2025 JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu