USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a
soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci
žalobkyně FD SPORT s.r.o., se sídlem v Chlumčanech 174, identifikační číslo
osoby 03513394, zastoupené JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., advokátem se sídlem v
Praze 2, Rumunská 1720/12, proti žalované IT STUDIO s.r.o., se sídlem v Brně,
Berkova 444/8, identifikační číslo osoby 26294974, zastoupené Mgr. et Mgr.
Kamilou Mesiarkinovou, advokátkou se sídlem v Brně, Josefská 504/8, o zaplacení
32 334 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 44
C 52/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
28. 5. 2025, č. j. 74 Co 230/2024-439, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení 35 005,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
právní zástupkyně žalované.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne
15. 11. 2024, č. j. 44 C 52/2020-424, zastavil řízení o osvobození žalobkyně od
soudních poplatků (výrok I), zastavil odvolací řízení o odvolání žalobkyně
proti rozsudku ze dne 28. 6. 2022, č. j. 44 C 52/2020-287, pro nezaplacení
soudního poplatku (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů tohoto odvolacího
řízení (výrok III).
2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně dovoláním napadeným
usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Usnesení odvolacího soudu napadla dovoláním žalobkyně s tím, že je
považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
(dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky posouzení předpokladů pro
zastavení řízení o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků.
Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst.
1 o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího
soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně
k dalšímu řízení.
4. Žalovaná se k dovolání žalobkyně vyjádřila v tom smyslu, že je
považuje za nepřípustné, a navrhla, aby je dovolací soud odmítl.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem
(§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů
uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným
vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229
odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3
o. s. ř.).
8. Dovolání není přípustné.
9. Dovolací soud ve svém rozhodování v souvislosti s opakovanými návrhy
účastníka na osvobození od soudních poplatků dovodil, že usnesením, jímž
zamítne návrh účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud
vázán (§ 170 odst. 1 o. s. ř.); nejde (totiž) o usnesení, kterým se upravuje
vedení řízení (§ 170 odst. 2 o. s. ř.). Později podanému (novému) návrhu téhož
účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen
tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v
původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti.
To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních
poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby
soud vyhověl novému návrhu, být nemůže. Šlo by o nepřípustnou revokaci právního
názoru obsaženého v pravomocném soudním rozhodnutí mimo rámec opravných
prostředků, jimiž mohlo být napadeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, a ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo
4239/2013, uveřejněná pod číslem 99/2013 a 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek - dále jen „R 99/2013“ a „R 49/2014“).
10. Nezmění-li se u účastníka (žadatele) poměry, ze kterých soud
vycházel v usnesení, jímž zamítl jeho návrh na osvobození od soudních poplatků,
nemůže účastník důvodně uplatnit obranu proti (následnému) usnesení o zastavení
řízení pro nezaplacení soudního poplatku, založenou na argumentaci, že
předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků splňuje (R 49/2014).
11. V případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození
od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším
návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku
věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) (viz usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 29. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011, k jehož závěrům se Nejvyšší soud
následně přihlásil např. v R 99/2013 nebo v usneseních ze dne 17. 1. 2017, sp.
zn. 26 Cdo 5741/2016, a ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4867/2015; srov. též
důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 766/10, a ze
dne 15. 7. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2943/13).
12. Postup soudu (při posuzování následného návrhu téhož účastníka na
přiznání osvobození od soudních poplatků), založený výlučně na hodnocení
aktuálních poměrů žadatele a pomíjející závěry předchozího rozhodnutí, de facto
znamená opětovné hodnocení skutečností, z nichž toto rozhodnutí vycházelo, a
tedy nepřípustný přezkum jeho závěrů (k tomu srov. důvody usnesení ze dne 19.
7. 2016, sp. zn. 32 Cdo 40/2016).
13. O tom, že v projednávané věci nedošlo na straně žalobkyně oproti
poslednímu rozhodování soudů o návrhu na osvobození do soudních poplatků ke
změně majetkových poměrů, které by odůvodňovaly přiznání žalobkyni osvobození
od soudního poplatku za odvolání, nemá pochybnosti ani Nejvyšší soud. V tomto
směru lze poukázat především na závěr usnesení odvolacího soudu ze dne 23. 9.
2024, č. j. 74 Co 44/2024-409 (jímž bylo naposledy rozhodováno o návrhu
žalobkyně) podle kterého s ohledem na zjištěné majetkové poměry žalobkyně bylo
možné po ní požadovat, aby se na zaplacení soudního poplatku za jí podané
dovolání dopředu připravila, když zjištěné ekonomické ukazatele zcela
nepochybně vypovídají o tom, že měla dostatečný ekonomický prostor pro alokaci
prostředků na jeho úhradu. Bylo tak na žalobkyni, aby v rámci své dlouhodobé
ekonomické úvahy shromáždila finanční prostředky nutné k vedení jí zahájeného
sporu. Dospěl-li pak odvolací soud i s ohledem na tento důvod, pro který soudy
nevyhověly předchozímu návrhu žalobkyně, že žalobkyně ve svém opakovaném návrhu
ze dne 29. 10. 2024 neuvedla skutečnosti zakládající změnu svých poměrů, oproti
těm, z nichž vycházely soudy v původním (zamítavém) rozhodnutí, a žalobkyně tak
pouze znovu polemizuje s důvody, pro které jí nebylo osvobození od soudních
poplatků přiznáno, nikterak se od shora uvedené ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu neodchýlil.
14. Námitka žalobkyně týkající se vady řízení spočívající v nevyzvání
žalobkyně k doplnění jejího návrhu přípustnost dovolání nezakládá, neboť k
vadám řízení dovolací soud přihlédne pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, což
v projednávané věci není (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
15. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§
243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c
odst. 1 o. s. ř. odmítl.
16. Pro úplnost lze uvést, že dovolací soud přihlédl k celkovému obsahu
dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti nákladovému výroku
napadeného rozsudku dovolání nesměřuje, neboť ve vztahu k tomuto výroku
postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Ostatně proti tomuto výroku by dovolání
nebylo podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
17. Dovolatelka ve svém dovolání současně navrhla odklad vykonatelnosti
dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu
ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li
splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§
243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti a
právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o
návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad
vykonatelnosti napadeného rozhodnutí samostatně nezabýval.
18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f
odst. 3 o. s. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 27. 8. 2025
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D.
předseda senátu