26 Cdo 5741/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve
věci žalobce Společenství vlastníků domu Černá cesta 6, 8 a 10, Olomouc, se
sídlem v Olomouci, Klášterní Hradisko, Černá cesta 138/6, IČO 28569270,
zastoupeného JUDr. Vladislavou Rapantovou, advokátkou se sídlem v Olomouci,
Dukelská 891/4, proti žalované J. B., o 34.407 Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 425/2014, o dovolání žalované proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. července
2016, č. j. 12 Co 228/2016-225, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. července
2016, č. j. 12 Co 228/2016-225, se mění takto:
Usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. června 2016, č. j. 19 C
425/2014-213, se mění tak, že řízení o návrhu žalované na osvobození od
soudních poplatků a ustanovení zástupce se zastavuje.
právní moci rozsudku. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání (s tím, že nebyly
splněny podmínky pro jeho vydání) a návrh na jeho zrušení (neboť první jednání
zmeškala z omluvitelných důvodů - § 153b odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) a
zároveň požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Usnesením ze dne 23. 4. 2015, č. j. 19 C 425/2014-101, a ze dne 18. 5. 2015, č.
j. 19 C 425/2014-105, soud prvního stupně přiznal žalované osvobození od
soudních poplatků (zjistil, že pobírá invalidní důchod třetího stupně ve výši
9.810 Kč, vlastní bytovou jednotku s garáží, která je zatížena exekucí,
nepobírá žádné dávky) a ustanovil jí zástupkyni JUDr. Bronislavu Wittnerovou,
MSc., advokátku se sídlem v Olomouci, Jiřího z Poděbrad 893/9. Soud prvního
stupně pak usnesením ze dne 26. 11. 2015, č. j. 19 C 425/2014-169, ve spojení s
usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (odvolací soud) ze dne
26. 2. 2016, 12 Co 15/2016-186, zamítl návrh žalované na zrušení rozsudku pro
zmeškání podle § 153b odst. 4 o. s. ř. O odvolání žalované proti rozsudku pro
zmeškání nebylo doposud rozhodnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 26. 2. 2016, 12 Co 15/2016-186, kterým
potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu žalované na zrušení
rozsudku pro zmeškání, podala žalovaná dovolání (které však nesepsala její
ustanovená zástupkyně) a znovu požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Usnesením ze dne 2. 6. 2016, č. j. 19 C 425/2014-213, soud prvního stupně
žalované nepřiznal osvobození od soudních poplatků v dovolacím řízení a její
žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítl s
odůvodněním, že sice zjistil, že žalovaná pobírá invalidní důchod třetího
stupně ve výši 9.850 Kč, nepobírá dávky státní sociální pomoci ani dávky hmotné
nouze, tato zjištění však neposkytují celkový přehled o jejích poměrech a
žalovaná své aktuální poměry soudu nesdělila. Toto rozhodnutí odvolací soud
potvrdil usnesením ze dne 22. 7. 2016, č. j. 12 Co 228/2016-225, ztotožnil se s
závěry soudu prvního stupně, a dále měl za to, že se jedná o zřejmě bezúspěšné
uplatňování práva, neboť žalovaná „podala nejen zmíněný návrh (tj. návrh na
zrušení rozsudku pro zmeškání podle 153b odst. 4 o. s. ř.), ale rovněž i
odvolání, o němž doposud nebylo rozhodnuto“, nesplňuje tak podmínky pro
osvobození od soudních poplatků a nejsou proto ani splněny podmínky pro
ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná
dovolání, jenž nebylo sepsáno advokátem, v němž opětovně zdůraznila svůj
nepříznivý zdravotní stav a tíživou finanční a sociální situaci.
Zvláštní podmínkou dovolacího řízení je povinné zastoupení dovolatele
advokátem. Dovolací soud se proto nejdříve zabýval tím, zda u dovolatelky
(ne)byly splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů (viz
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015,
uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníkovi, u něhož jsou předpoklady, aby byl
soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu
ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho
zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka
poučit. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení vyžaduje-li to ochrana zájmů
účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné
zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném
v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí. Podle odst. 2 přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení
odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení
řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě
neodůvodňovaly.
Soud prvního stupně v průběhu řízení vyhověl žádosti žalované a osvobodil ji od
placení soudních poplatků a ustanovil jí pro řízení zástupce z řad advokátů.
Posléze, aniž by bylo řízení ve věci samé pravomocně skončeno (o odvolání
žalované proti rozsudku pro zmeškání nebylo doposud rozhodnuto), znovu rozhodl
o osvobození žalované od soudních poplatků a ustanovení zástupce, a to jen pro
část řízení (pro dovolací řízení o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání,
tedy o procesním rozhodnutí vydaném v průběhu řízení), a to tak, že žalované
osvobození od soudních poplatků nepřiznal a zamítl její žádost o ustanovení
advokáta; odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil.
Vázaností soudu rozhodnutím o osvobození od soudních poplatků a podmínkách pro
rozhodování o opakované žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků se
Nejvyšší soud zabýval v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem
99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne
19. 7. 2016, sp. zn. 32 Cdo 40/2016). Vysvětlil v nich, že usnesením, jímž
rozhodne o žádosti účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je
soud vázán (§ 170 odst. 1 o. s. ř.), nepřiznal-li mu osvobození od soudních
poplatků, může nové žádosti vyhovět jen, změní-li se u účastníka (žadatele)
poměry, z nichž soud vycházel v původním rozhodnutí pro účely právního
posouzení původní žádosti; to, že samo právní posouzení předpokladů pro
přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo
správné, není důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti. V případě, že po
pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků
nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na
přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně
rozhodnuté (srovnej např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8.
2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011, R 99/2013, usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6.
2010, sp. zn. IV. ÚS 766/10). Tyto závěry se uplatní i v případě, že žadateli
bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno a byl mu ustanoven zástupce z řad
advokátů. Podle § 138 odst. 2 o. s. ř. pak lze přiznané osvobození od soudních
poplatků v průběhu řízení i odejmout, ukáže-li se, že poměry účastníka
osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Z obsahu spisu i z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že majetkové a
sociální poměry žalované, stejně jako její zdravotní stav, se od předchozího
rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků nezměnily, tyto poměry tedy
důvodem pro nové (jiné) rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků být
nemohou. Zároveň s ohledem na tyto poměry není ani důvod pro odejmutí
přiznaného osvobození. V původním rozhodnutí dospěl soud prvního stupně k
závěru, že u žalované nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné bránění práva, v
napadeném usnesení pak odvolací soud uzavřel, že nyní již o takové bránění
práva jde, a to (s poněkud neurčitým) odůvodněním, že řízení dosud neskončilo a
bude jednáno ještě o odvolání žalované proti rozsudku pro zmeškání. Samotná
skutečnost, že žalovaná podala v řízení více návrhů a doposud nebylo o všech
rozhodnuto, pro závěr o svévolném nebo zřejmě bezúspěšném uplatňování nebo
bránění práva nepostačuje. Jiné okolnosti z obsahu spisu zjištěny nebyly.
Nedošlo-li ke změně poměrů, byly i nadále splněny podmínky podle § 30 o. s. ř.
pro ustanovení zástupce žalované z řad advokátů. Soud proto neměl znovu o
osvobození (odejmutí) od soudních poplatků a ustanovení (zproštění) advokáta
rozhodovat. Rozhodnutí odvolacího soudu, který potvrdil usnesení soudu prvního
stupně, že se (nově) žalované nepřiznává osvobození od soudních poplatků a
neustanovuje zástupce z řad advokátů, je tak v rozporu s výše citovanou
judikaturou dovolacího soudu.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu není správné a protože dosavadní
výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, změnil Nejvyšší soud
usnesení odvolacího soudu podle § 234d písm. b) o. s. ř. tak, že usnesení soudu
prvního stupně změnil tak, že řízení o dalším návrhu žalované o osvobození od
soudních poplatků a ustanovení zástupce zastavil pro překážku věci pravomocně
rozhodnuté (rei iudicatae), neboť od posledního rozhodnutí u ní nedošlo ke
změně poměrů a řízení nebylo doposud pravomocně skončeno a bude v něm
pokračováno (dovolací řízení, jehož předmětem je jen procesní rozhodnutí vydané
během řízení, je součástí tohoto doposud neskončeného řízení).
Nejvyšší soud nerozhoduje ani o nákladech dovolacího řízení (viz usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod
číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. ledna 2017
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu