Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Lubomíra Lipperta a Marty Lippertové, obou zastoupených Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem, sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. září 2024 č. j. 4 As 196/2022-53, výrokům II a III rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. června 2022 č. j. 59 A 5/2022-163 a proti opatření obecné povahy města Rakovník ze dne 25. ledna 2021 č. j. 1/2021 - územní plán města Rakovník v částech týkajících se pozemků specifikovaných v napadeném rozsudku Nejvyššího správního soudu, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Praze a města Rakovník jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Město Rakovník v lednu 2021 vydalo nový územní plán. Stěžovatelé se následně u správních soudů domáhali zrušení částí tohoto opatření obecné povahy. Krajský soud v Praze jejich žalobě vyhověl jen částečně (výrok I), ve zbytku ji zamítl (napadený výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (napadený výrok III). Stěžovatelé podali kasační stížnost proti zamítavému výroku v rozsahu týkajícím se čtyř jejich pozemků. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem jejich kasační stížnost zamítl.
2. Nejvyšší správní soud zaprvé vyložil, že trojice pozemků specifikovaných v napadeném rozsudku, z nichž jeden patří stěžovateli, další stěžovatelce a třetí do společného jmění stěžovatelů (dále jen "pozemky 1"), byla původním územním plánem od jeho změny v roce 2004 začleněna do zastavitelné plochy pro výrobu. Napadený územní plán zařadil větší severní část těchto pozemků do nezastavitelné plochy zemědělské půdy, a to v souladu s tím, jak byly dosud fakticky využívány. Menší jižní část pozemků přiléhající ke stávající komunikaci ponechal v zastavitelné ploše pro výrobu.
3. Podle Nejvyššího správního soudu není územní plán v této části zatížen libovůlí a důvody, pro které bylo k tomuto zařazení pozemků přistoupeno, obstojí. Námitkou, že jde o neproporcionální zásah do vlastnických práv stěžovatelů, se správní soudy nemohly zabývat, neboť stěžovatelé takovou námitku nevznesli v procesu přípravy územního plánu, jak to ustálená judikatura vyžaduje. Nešlo ani o výjimečný případ, kdy by zásah do vlastnických práv byl takové povahy, že by bylo nutné proporcionalitu řešení odůvodnit i bez námitky.
4. Zbývající pozemek ve vlastnictví stěžovatele specifikovaný v napadeném rozsudku (dále jen "pozemek 2") byl v původním územním plánu vymezen jako plocha rezervy se smíšenou funkcí II - šlo o ornou půdu, u které připadala v úvahu možná budoucí zástavba. Stěžovatel brojil proti tomu, že část tohoto pozemku byla novým územním plánem ponechána v ploše zemědělské půdy.
5. Nejvyšší správní soud uvedl, že vlastník pozemku nemá právní nárok na zařazení pozemku do požadované plochy a že stěžovateli ani nemohlo vzniknout legitimní očekávání, že určitým způsobem zařazen bude. Již krajský soud pak dostatečně vysvětlil, že jiné pozemky zmiňované stěžovatelem, které byly zařazeny do zastavitelné plochy pro bydlení, se od stěžovatelova pozemku odlišují. Námitky zpochybňující proporcionalitu zvoleného řešení stěžovatel nevznesl v průběhu pořizování územního plánu, a proto je nemohou věcně přezkoumat správní soudy.
6. Podle stěžovatelů byla porušena jejich základní práva na ochranu majetku a na soudní ochranu podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
7. Ve vztahu k pozemkům 1 stěžovatelé namítají, že nebyli pasivní a proti novému zařazení pozemků v procesu pořizování územního plánu brojili. Správní soudy kladou nepřiměřené požadavky na obsah jejich námitek. Navíc došlo ke zjevnému a předvídatelnému omezení vlastnických práv stěžovatelů, neboť přes 25 000 m2 jejich pozemků bylo vyjmuto ze zastavitelné plochy pro výrobu a začleněno do nezastavitelné plochy zemědělské půdy. U tak zjevného zásahu do vlastnických práv měla být jeho proporcionalita odůvodněna i bez námitky.
8. U pozemku 2 stěžovatel legitimně očekával, že celý pozemek bude zařazen do zastavitelné plochy, místo toho byla jeho část začleněna do nezastavitelné plochy zemědělské půdy. Takový krok nebyl založen na důkladném prověření a odůvodnění toho, proč zařazení do zastavitelné plochy není možné.
9. Konečně stěžovatelé uvádějí, že jejich vztahy s městem Rakovník jsou dlouhodobě špatné. Mají dojem, že město Rakovník jedná s cílem je poškodit a že ve vztahu k nim je postupováno diskriminačně.
10. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti zasahuje pouze tehdy, zjistí-li v řízení o ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To v posuzované věci nezjistil.
11. U pozemků 1 stěžovatelé poukazují na to, že byly od roku 2004 začleněny územním plánem do zastavitelné plochy pro výrobu, a brojí proti tomu, že napadeným územním plánem byla severní část těchto pozemků nově zařazena do nezastavitelné plochy zemědělské půdy.
12. Již správní soudy poukázaly na to, o jaké důvody se uvedená změna opírá. Dotčené pozemky nebyly od roku 2004 do projednávání nového územního plánu využity k zastavění pro výrobu. Novým územním plánem proto byla jako zastavitelná plocha pro výrobu ponechána pouze jižní část těchto pozemků přiléhající ke stávající komunikaci, a to s cílem dosáhnout vyplnění proluk a oboustranného obestavění dané komunikace navazujícího na dosavadní zástavbu. Širší zastavění pozemků nebylo vyhodnoceno jako potřebné, protože v dané lokalitě je dostatek jiných dosud nevyužitých ploch pro zástavbu. Severní části těchto pozemků proto byly v novém územním plánu zařazeny do plochy odpovídající jejich dosavadnímu využívání, tedy do plochy zemědělské půdy. Jak uvedly již správní soudy, toto zařazení severní části pozemků je dostatečně odůvodněno a není zatíženo libovůlí.
13. Stěžovatelé dále namítají, že zvolené řešení neproporcionálně omezuje jejich vlastnická práva. Ústavní soud se ale ztotožňuje se správními soudy, že tuto námitku nevznesli v průběhu pořizování územního plánu. Svými námitkami - jak je rekapitulují též v ústavní stížnosti - vyjádřili nesouhlas s prováděnou změnou zařazení pozemků a požadovali, aby bylo ponecháno jejich dosavadní zařazení, avšak proporcionalitu zvoleného řešení nijak nezpochybnili. Správních soudy v souladu se svou ustálenou judikaturou dovodily, že v takovém případě nemohou proporcionalitu přezkoumávat, a tento jejich závěr nevybočuje z ústavních mezí (nález ze dne 9. 12. 2013
sp. zn. I. ÚS 1472/12
, bod 17; nález ze dne 8. 11. 2018
sp. zn. I. ÚS 178/15
, bod 37).
14. Opodstatněná není ani argumentace stěžovatelů, že jde o výjimečný případ, kdy byl zásah do vlastnických práv účastníků zřejmý, a proto měla být proporcionalita zvoleného řešení odůvodněna pořizovatelem územního plánu i bez námitky ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2013 č. j. 7 Aos 4/2012-31. Severní část pozemků byla nově zařazena do plochy zemědělské v souladu s tím, jak byla tato část pozemků dlouhodobě fakticky využívána. Výklad stěžovatelů by znamenal, že jakákoliv změna spočívající v zařazení pozemku do plochy nezastavitelné musí být podrobně odůvodněna z hlediska proporcionality, a z výjimky by se tak stalo pravidlo. To dosavadní judikatuře správních soudů neodpovídá (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2016 č. j. 10 As 183/2016-35, body 17-19 a tam citovaná rozhodnutí). Ani skutečnost, že šlo o relativně rozlehlé části pozemků, ještě sama o sobě nezakládá zjevný zásah do vlastnického práva ve smyslu odkazované judikatury. Z ústavněprávního hlediska není důvod, proč by měla být ve věci stěžovatelů dosavadní judikatura překonána.
15. U pozemku 2 brojí stěžovatel proti tomu, že dotčená část tohoto pozemku nebyla začleněna do zastavitelné plochy, ale ponechána jako nezastavitelná plocha zemědělské půdy. Přitom byla v původním územním plánu zařazena do rezervy pro případné budoucí možné vymezení plochy smíšené. Stěžovatel tvrdí, že legitimně očekával, že bude nově vymezena jako plocha zastavitelná.
16. Skutečnost, že určitý pozemek byl původním územním plánem zařazen do rezervy k možnému zastavění v budoucnu, nezakládá nárok vlastníka na to, aby novým územním plánem byl skutečně zařazen do zastavitelné plochy, ani mu v této souvislosti nevzniká legitimní očekávání. Jak Ústavní soud uvedl v nálezu
sp. zn. III. ÚS 229/24
ze dne 19. 11. 2024, bodě 16, "neexistuje subjektivní právo na určitou podobu územního plánu či na to, aby pozemku byl ‚určen' územním plánem stěžovatelem zamýšlený režim. Nelze se tak bez dalšího dovolávat ochrany dobré víry či legitimního očekávání ve vztahu k určité podobě územního plánu, neboť územní plán se s ohledem na potřebu úpravy poměrů v území neustále vyvíjí". Že ponechání dosavadního režimu sleduje racionální cíle a že proporcionalitu zvoleného řešení stěžovatel nezpochybnil v procesu pořizování územního plánu, již dostatečně odůvodnily správní soudy. Ani v tomto případě jejich úvahy nevybočily z ústavních mezí.
17. Stěžovatelé konečně namítají, že město Rakovník jednalo při pořizování územního plánu s cílem je poškodit kvůli dlouhodobě narušeným vztahům a že šlo o postup diskriminační. Stěžovatelé ovšem nepoukazují na žádný diskriminační důvod podle čl. 3 odst. 1 Listiny, na jehož základě by s nimi bylo odlišně zacházeno, a ani Ústavní soud takový důvod na podkladě vznesených námitek neshledává. Dále Ústavnímu soudu nezbývá než zopakovat, že územní plán ve vztahu k pozemkům stěžovatelů sledoval racionální cíle, které obstály před správními soudy; neprokázalo se tedy, že by byl přijat se záměrem stěžovatele poškodit. Úvahy správních soudů, jak již bylo řečeno, z ústavních mezí nevybočily.
18. Ústavní soud nezjistil namítaná porušení základních práv stěžovatelů. Odmítl proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2025
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu