Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky MARKSIMON, s. r. o., sídlem Na Větrově 199/46, Praha 4, zastoupené JUDr. Tomášem Jírou, advokátem, se sídlem Vinohradská 3330/220a, Praha 10, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. září 2023, č. j. 4 Afs 252/2022-51, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2022, č. j. 3 Af 53/2019-69, rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 9.
září 2019, č. j. 37049/19/5300-22444-702525, a dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 20. června 2018, č. j. 5394027/18/2010-52524-110425, a o návrhu s ní spojeném na zrušení § 92 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze, Odvolacího finančního ředitelství a Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen "správce daně") doměřil dodatečným platebním výměrem stěžovatelce daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2015 ve výši 561 543 Kč a současně jí uložil povinnost uhradit penále ve výši 112 308 Kč. Učinil tak proto, že stěžovatelka neprokázala oprávněnost nároku na odpočet daně, který uplatnila ze zdanitelných plnění přijatých od společností A-Z Expert, s. r. o., a AVATOM Praha, s. r. o., podle § 72 zákona o dani z přidané hodnoty.
2. Odvolání stěžovatelky proti dodatečnému platebnímu výměru Odvolací finanční ředitelství zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo. Své rozhodnutí odůvodnilo tím, že správce daně dostatečně prokázal existenci důvodných pochybností o tvrzeních stěžovatelky, že plnění přijala od společností A-Z Expert, s. r. o., a AVATOM Praha, s. r. o., které uváděla na dokladech. Pochybnosti vznikly správci daně především tím, že nemohl ověřit, zda deklarovaná plnění byla součástí plnění, která zmíněné společnosti přiznaly v daňových přiznáních, tyto společnosti neměly pro fakturovanou činnost patřičné osvědčení a oprávnění, jakož ani dostatek zaměstnanců schopných deklarovanou práci provést. V důsledku prokázání důvodných pochybností přenesl správce daně důkazní břemeno na stěžovatelku. Bylo na stěžovatelce, aby pochybnosti správce daně vyvrátila a prokázala oprávněnost svého nároku na odpočet daně. Jelikož tak stěžovatelka neučinila, postupoval správce daně v souladu se zákonem a nárok na odpočet daně vyloučil.
3. Proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství podala stěžovatelka žalobu, kterou městský soud zamítl. Uvedl, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, správce daně zjistil skutkový stav v souladu se spisovým materiálem, řádně zdůvodnil, proč neprovedl výslech některých svědků a dal stěžovatelce možnost prokázat svá tvrzení jinak.
4. Kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud zamítl. Rozsudek městského soudu je přezkoumatelný. Městský soud se neomezil pouze na prostý souhlas se závěry Odvolacího finančního ředitelství, ale uvedl rovněž své hodnocení věci, ve kterém přiměřeně reagoval na žalobní námitky stěžovatelky. Kasační námitky stěžovatelky týkající se (ne)přenesení důkazního břemene jsou nepřípustné podle § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť nijak nereagují na vypořádání se s věcí městským soudem a proto se míjí s kasačními důvody uvedenými v § 103 s. ř. s. Námitka stěžovatelky o přepjatém formalismu při dokazování není důvodná. Orgány finanční správy vyžadovaly po stěžovatelce důkazní prostředky adekvátní její podnikatelské činnosti.
5. Stěžovatelka podává proti shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost. Tato rozhodnutí podle ní porušují její základní práva podle čl. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka podle § 74 zákona o Ústavním soudu akcesorický návrh na zrušení ustanovení § 92 odst. 5 daňového řádu.
6. Stěžovatelka poukazuje na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Afs 223/2020, který se týkal obdobného případu. Tímto rozsudkem Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu pro nepřezkoumatelnost, neboť krajský soud neprovedl žádné vlastní posouzení žalobní argumentace a omezil se na prostý souhlas se závěry Odvolacího finančního ředitelství. Ze stejného důvodu navrhovala stěžovatelka zrušit pro nepřezkoumatelnost rozsudek městského soudu. Nejvyšší správní soud se s touto námitkou vypořádal nedostatečně a rozhodl v rozporu se svým rozsudkem sp. zn. 3 Afs 223/2020.
7. Dále stěžovatelka namítá, že ustanovení § 92 odst. 5 daňového řádu nepřiměřeně omezuje právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a je v rozporu s principem nezávislosti a nestrannosti, čímž porušuje čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Povinnost prokázat přijaté zdanitelné plnění několik let zpětně je nesplnitelná. Po podnikateli nelze spravedlivě požadovat, aby shromažďoval podklady veškerých přijatých zdanitelných plnění jen pro případ, že by později bylo zjištěno, že některý ze subdodavatelů svou daňovou povinnost nesplnil. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, aby v daňovém řízení byla současně aplikována zásada vyšetřovací i zásada projednací. Je nepřípustné, aby orgán finanční správy coby strana sporu sám sobě navrhoval důkazy a následně je sám hodnotil.
8. Ústavní soud se neztotožňuje s námitkou, podle které Nejvyšší správní soud nesprávně vyhodnotil rozsudek městského soudu jako přezkoumatelný. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku srozumitelně vysvětlil, že městský soud ke každému žalobnímu bodu uvedl vlastní hodnocení a neomezil se na prostý souhlas se závěry Odvolacího finančního ředitelství (bod 25 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Městský soud nad rámec souhlasu s důvody rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství uvedl své vlastní úvahy (body 28, 29, 64, 66 až 71, 81 až 85 rozsudku městského soudu). Jeho rozsudek nemůže být nepřezkoumatelný jen proto, že se svými důvody shoduje s důvody rozhodnutí orgánů finanční správy. Vzhledem k řádnému a přezkoumatelnému odůvodnění rozsudku městského soudu nemohou být na věc aplikovány závěry rozsudku sp. zn. 3 Afs 223/2020, jak požaduje stěžovatelka.
9. Opodstatněné nejsou ani námitky stěžovatelky ohledně rozložení důkazního břemene mezi daňový subjekt a správce daně. Lze totiž plně souhlasit s Nejvyšším správním soudem, že je namístě vyžadovat od subjektů vstupujících do obchodních vztahů náležitou míru obezřetnosti, jejímž obsahem je například také to, že si daňový subjekt nad rámec svých běžných obchodních potřeb shromažďuje důkazy, které mohou prokázat, že k uskutečnění deklarované služby skutečně došlo (bod 30 rozsudku Nejvyššího správního soudu; rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 177/2006).
Domnívá-li se stěžovatelka, že v daňovém řízení byla současně aplikována zásada vyšetřovací i zásada projednací, není tomu tak, neboť jak již uvedl městský soud, v daňovém řízení se zásada vyšetřovací nepoužije (bod 32 rozsudku městského soudu; rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 91/2022, bod 23). Své obecné spekulace o postupu správce daně v rozporu s principy nezávislosti a nestrannosti stěžovatelka dále ničím konkrétním nepodložila, a proto je i tato část její argumentace zjevně neopodstatněná.
10. Protože ze shora uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost stěžovatelky podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrh na zrušení ustanovení § 92 odst. 5 daňového řádu sdílí osud ústavní stížnosti. Byla-li proto ústavní stížnost odmítnuta, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení uvedeného ustanovení [srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 101/95
(U 22/4 SbNU 351)]. Proto Ústavní soud návrh na zrušení uvedeného ustanovení odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. července 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu