Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti M. H., t. č. ve Věznici Plzeň - Bory, zastoupené Mgr. Martinou Klementovou, advokátkou, se sídlem Veleslavínova 33, Plzeň, proti opatření Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. listopadu 2023, č. j. 37 Nt 4188/2023-11, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelka byla usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Odboru obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") ze dne 18. 10. 2023, č. j. KRPP-143139-256/TČ-2023-030070, obviněna ze spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 2 a 3 písm. j) trestního zákoníku. Toho se podle policejního orgánu dopustila, stručně řečeno, tak, že po domluvě s dalšími dvěma obviněnými vylákala svého bývalého manžela do svého bytu, kde ho poslala do koupelny, načež do bytu vpustila oba spoluobviněné, kteří poškozeného napadli a usmrtili. Poté tělo poškozeného odvezli v jeho osobním automobilu do lesa a zapálili. Motivem stěžovatelčina jednání mělo být získání dědictví po poškozeném pro jejich syny.
2. Na základě příkazu Okresního soudu v Tachově ze dne 14. 10. 2023 (v záhlaví je nesprávně uvedeno datum 11. 10. 2023), č. j. 0 Nt 626/2023-5, byla u stěžovatelky v bytě v den, kdy byla obviněna, provedena domovní prohlídka, při níž policejní orgán zajistil 58 věcí, mezi niž bylo rovněž 59 kusů dvoutisícových bankovek.
3. Dne 23. 10. 2023 zaslala advokátka Mgr. Martina Klementová jménem stěžovatelky policejnímu orgánu přípis nazvaný "Žádost o ustanovení obhájce". V něm je uvedeno, že stěžovatelka si jako obhájkyni zvolila Mgr. Martinu Klementovou, s níž má předchozí velmi kladnou zkušenost a byla mezi nimi vybudována důvěra. Vzhledem k tomu, že je stěžovatelka ve vazbě, byly jí při domovní prohlídce zabaveny peníze v hotovosti a budou zajištěny prostředky na jejích bankovních účtech, není v jejích možnostech zaplatit zvoleného advokáta. Stěžovatelka proto požádala, aby jí byla uvedená advokátka ustanovena jako obhájce.
4. Dne 7. 11. 2023 vydal soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") napadené opatření, kterým stěžovatelce ustanovil obhájce Mgr. Jana Rohlenu. Uvedl, že stěžovatelka si obhájce nezvolila a jde o případ nutné obhajoby, pročež jí musel být ustanoven.
5. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného opatření obvodního soudu s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
6. Stěžovatelka namítá, že si v daném trestním řízení nejprve zvolila obhájkyni Mgr. Martinu Klementovou, kterou již znala z předchozích řízení a měla k ní plnou důvěru. Zvolená obhájkyně stěžovatelku po značnou část přípravného řízení řádně zastupovala (účastnila se všech procesních úkonů) a byla tedy s danou věcí dobře seznámena. Následně policejní orgán zajistil veškerý majetek stěžovatelky, která již nemohla (jako činila doposud) zvolené obhájkyni hradit její odměnu. Stěžovatelka tedy požádala o ustanovení Mgr. Martiny Klementové jako obhájkyně, přičemž ve své žádosti vylíčila všechny okolnosti odůvodňující její ustanovení. Soud však k těmto okolnostem vůbec nepřihlédl a bezdůvodně ustanovil obhájcem Jana Rohlenu. Tím postupoval v rozporu se závěry nálezu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. II. ÚS 1866/20 , a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2009, č. j. 7 Azs 24/2008-141, přičemž podle stěžovatelky nehraje roli, že uvedená rozhodnutí byla vydána v jiných typech soudních řízení. Kombinací zajištění finančních prostředků a ustanovením jí neznámého obhájce byla stěžovatelka připravena o možnost jí preferované obhajoby. Nadto stěžovatelka namítá, že se v současné době nachází ve vazbě v Plzni, čemuž rovněž odpovídala volba předchozí obhájkyně (sídlem tamtéž). Soud však stěžovatelce ustanovil advokáta se sídlem v Praze, který nemůže být se stěžovatelkou v tak častém kontaktu.
7. Ústavní soud si pro posouzení věci vyžádal vyjádření obvodního soudu.
8. Obvodní soud uvedl, že v případě nutné obhajoby je nezbytné neprodleně ustanovit obhájce, nezvolí-li si jej sám obviněný. Obviněný ovšem nemá právo, aby mu byl ustanoven obhájce jím preferovaný. Stěžovatelkou vybraná advokátka nemá sídlo v Praze a není tedy na seznamu obhájců vedeném obvodním soudem. Zároveň stěžovatelka nepožádala o přiznání bezplatné obhajoby. Z toho důvodu je nepřiléhavý odkaz na nález sp. zn. II. ÚS 1866/20 , jak bylo konstatováno v usnesení sp. zn. IV. ÚS 3443/20 . Pro výběr obhájce je rozhodné sídlo příslušného soudu, kde rovněž probíhají úkony trestního řízení. Skutečnost, že stěžovatelka je dočasně ve vazbě v Plzni, je z tohoto hlediska nerozhodná.
9. Ústavní soud zaslal vyjádření obvodního soudu stěžovatelce na vědomí a k případné replice, které však nevyužila.
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). Ústavní soud si je vědom toho, že ustanovení obhájce je procesním úkonem, kterým se řízení ve věci samé nekončí. Přesto však vzhledem k závažnosti možného zásahu práva na obhajobu a v podstatě nenapravitelným důsledkům jeho vážného porušení považuje ústavní stížnost za přípustnou.
11. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
12. Podstatou stěžovatelčiny argumentace je tvrzení o neoprávněném zásahu do jejího práva na obhajobu tím, že jí obvodní soud neustanovil jí navrhovanou obhájkyni, respektive neuvedl důvody svého postupu.
13. Ústavní soud stěžovatelce přisvědčuje v tom, že obvodní soud stěžovatelčinu žádost o ustanovení konkrétní obhájkyně vůbec nezmiňuje (není ani zřejmé, zda mu byla policejním orgánem postoupena). Napadené rozhodnutí tudíž nepopisuje důvody, pro něž této žádosti nevyhovuje. Toto pochybení však z níže uvedených důvodů v projednávané věci nevedlo k vyhovění ústavní stížnosti.
14. V žádosti o ustanovení obhájce ze dne 23. 10. 2023 ani v odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka neuvádí žádné vážné konkrétní důvody, pro které by bylo nezbytné její žádosti vyhovět, jak to uvádí zmíněný nález ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. II. ÚS 1866/20
(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz/), nebo zmíněná judikatura Nejvyššího správního soudu. Stěžovatelka uvádí pouze obecné informace (např. "předešlé velmi kladné zkušenosti" nebo existenci "vybudované důvěry"), které nemohou být samy o sobě důvodem pro postup odchylující se od obecného systému ustanovování obhájců. Jedinou konkrétní informací je významné zapojení vybrané advokátky do probíhajícího trestního řízení, avšak ani tomu nelze podle Ústavního soudu přisvědčit.
K zahájení trestního stíhání došlo dne 18. 10. 2023 a již dne 23. 10. 2023 podala stěžovatelka žádost o ustanovení konkrétní obhájkyně. Dne 7. 11. 2023 obvodní soud ustanovil stěžovatelce obhájce napadeným rozhodnutím. Podle Ústavního soudu tak nelze (navíc ve složité věci s perspektivou dlouhého trvání) hodnotit zhruba dvacetidenní zapojení obhájce do zastupování obviněného jako jediný důvod, pro který by se měl soud odchýlit od obecného systému ustanovování obhájců. Ustanovením jiného obhájce tedy nedošlo k porušení stěžovatelčiných práv.
15. Zmiňuje-li stěžovatelka, že příčinou popsaného stavu je zajištění peněžních prostředků (jak v hotovosti, tak na bankovních účtech), nevyplývá z ústavní stížnosti a jejích příloh, že by stěžovatelka proti tomuto postupu brojila, a to ani ve zvláštním rozsahu, který by jí umožnil výkon preferované obhajoby. Vzhledem k tomu, že ani Okresní soud v Tachově, který nařídil provedení prohlídek, ani státní zastupitelství, které podalo návrh na jejich provedení, se k nutnosti zajištění peněžních prostředků z prohlížených prostor nevyjadřují, a nic konkrétního k tomu neuvádí ani stěžovatelka, nelze tuto skutečnost v řízení o ústavní stížnosti zohlednit. Je na stěžovatelce, aby uvedený postup případně napadla dostupnými procesními prostředky, a teprve poté se danou otázkou bude moci zabývat Ústavní soud.
16. Protože ze shora uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. května 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu