Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve čtvrtém senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Picha, zastoupeného JUDr. et Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem se sídlem AK v Úvalech, Dvořákova 1624, vedené pod sp. zn. III. ÚS 3126/18 , takto:
Soudce Radovan Suchánek je vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 3126/18
.
Odůvodnění:
sp. zn. III. ÚS 3126/18 , v níž působí jako soudce zpravodaj, existuje důvod pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodování věci.
Soudce Radovan Suchánek uvádí, že se ve věci cítí být podjatý, protože má dlouhodobý přátelský vztah k osobě právního zástupce stěžovatele JUDr. et Ing. Petru Petržílkovi, Ph.D. Dále uvádí, že od roku 2010 až do doby svého nástupu do funkce soudce Ústavního soudu byl v advokátní kanceláři jmenovaného advokáta advokátním koncipientem.
Z okolností uvedených výše vyplývá, že existence "dlouhodobých přátelských vztahů" mezi soudcem Radovanem Suchánkem a JUDr. et Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., jakož i fakt, že soudce Radovan Suchánek vykonával před svým nástupem do soudcovské funkce činnost advokátního koncipienta v advokátní kanceláři právního zástupce stěžovatele, naplňuje podmínku uvedenou v § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pro vyloučení soudce z projednání a rozhodování věci. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně dne 16. října 2018
Jan Musil předseda IV. senátu Ústavního soudu
7. Ústavní soud po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadenými usneseními dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. l Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich použití jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996 sp. zn. II. ÚS 81/95
(U 22/6 SbNU 575); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádném možném výkladu odůvodnění nevyplývají, nebo zakládá-li porušení některé z norem tzv. podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při použití práva), porušení základního práva nebo svobody. Žádný z uvedených závěrů však v nyní posuzované věci nelze učinit.
9. Předmětem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se zastavením řízení pro zpětvzetí žaloby vedlejším účastníkem, kdy stěžovatel zejména poukazuje na skutečnost, že ve věci již bylo zahájeno jednání, a proto městský soud měl posoudit rovněž důvody, pro které stěžovatel se zpětvzetím nesouhlasil. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. platí, že žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 3 citovaného ustanovení soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, přičemž podle odst. 4 citovaného ustanovení se toto pravidlo nepoužije, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.
Z § 96 o. s. ř. je zřejmé, že naplnění předpokladů zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby, včetně případného posouzení důvodnosti nesouhlasu žalovaného účastníka, je předmětem úpravy běžného zákona, jehož výklad a použití jsou výlučně svěřeny obecným soudům. Ústavní soud není oprávněn do řešení těchto otázek jakkoliv ingerovat, neboť by šlo o nepřípustný zásah do rozhodovací kompetence ústavně nezávislých soudů. Výjimku by představovalo např. porušení procesních pravidel zakládající porušení práva na soudní ochranu nebo učinění extrémních závěrů, které by zcela vybočovaly z interpretačních metod, či vůbec nemohly mít oporu ve skutkových zjištěních.
Žádný z těchto závěrů nelze v nyní posuzované věci učinit.
10. Ústavní soud se v nyní posuzované věci soustředil pouze na otázku, zda ke zpětvzetí žaloby vedlejšího účastníka došlo před zahájením jednání. Ostatní argumentace stěžovatele není ústavně právně významná. Nepřiměřenost délky řízení nebyla předmětem nyní posuzované věci, přičemž stěžovatel navíc uvádí, že mu již byla poskytnuta náhrada nemajetkové újmy. Z ústavní stížnosti rovněž není zřejmé, jakou souvislost má neprovedení navrženého důkazu výslechem svědka a posouzení, zda ke zpětvzetí došlo před zahájením jednání, stejně tak stěžovatel neuvádí, v čem konkrétně bylo odmítnutí provedení navrženého důkazu v rozporu s ústavním pořádkem.
11. Samotnému posouzení okamžiku zpětvzetí žaloby a zahájení jednání v nyní posuzované věci se podrobně věnoval již vrchní soud v odůvodnění napadeného usnesení (srov. bod 16.). Vrchní soud v prvé řadě správně uvedl, že k jednáním před obvodním soudem nelze přihlížet, neboť proběhla před věcně nepříslušným soudem, právní význam proto mají pouze případná jednání před městským soudem. V této souvislosti vrchní soud dodal, že podle obsahu spisu je zřejmé, že k zahájení jednání před městským soudem nedošlo.
Podle § 117 odst. 1 o. s. ř. platí, že jednání zahajuje, řídí a končí předseda senátu. Z uvedeného vyplývá, že i před samotným zahájením jednání je předseda senátu oprávněn (a povinen) provádět procesní úkony, jejichž účelem je zajištění následného řádného vedení jednání, resp. vyloučení překážek, pro které by jednání nemohlo proběhnout vůbec nebo jen s neúměrnými obtížemi. Mezi tyto úkony bez dalšího spadá ověření přítomnosti účastníků a dalších zúčastněných osob, či procesní poučení. Nelze-li podle vrchního soudu ze spisu dovodit výslovné zahájení jednání předsedou senátu městského soudu, nelze ani podle jiných okolností učinit závěr, že jednání skutečně bylo zahájeno.
Na základě uvedeného bylo proto správně použito pravidlo zakotvené v § 96 odst. 4 o. s. ř. a řízení i přes nesouhlas stěžovatele zastaveno.
12. Na základě uvedeného Ústavní soud konstatuje, že postupem vrchního soudu ani městského soudu nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatele, a proto byla jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. května 2019
Josef Fiala v. r. předseda senátu