Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 313/06
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. J.W. a 2. A. W., obou zastoupených JUDr. Františkem Steidlem, advokátem v Klatovech, Randova 204, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. září 2005, čj. 11 Co 664/2004-135, a rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 18. dubna 2005, čj. 5 C 163/2003-98, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu".
Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Z cit. ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu lze současně dovodit, že byl-li mimořádný opravný prostředek odmítnut Nejvyšším soudem ČR jako nepřípustný z jiných důvodů, než z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu ČR, lhůta pro podání ústavní stížnosti proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku běží ode dne doručení takovéhoto rozhodnutí (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu a contrario).
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20 000,- Kč a v obchodních věcech 50 000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§ 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Dovolání stěžovatelů v posuzované věci - pokud je jím napadeno rozhodnutí ve věci samé - směřovalo proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž byla zamítnuta žaloba do částky 11 781,- Kč (s příslušenstvím), tedy rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000,- Kč, resp. 50 000,- Kč, a nebylo tudíž ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o.
s. ř. přípustné. Nejvyšší soud ČR z tohoto důvodu dovolání stěžovatelů svým usnesením čj. 33 Odo 91/2006-156 ze dne 25. ledna 2006 jako nepřípustné odmítl. V dané věci tedy dovolání nebylo přípustné vůbec, což plyne též z poučení daného stěžovatelům rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. září 2005, čj. 11 Co 664/2004-135.
Dotazem u Okresního soudu v Domažlicích ze spisu sp. zn. 5 C 163/2003 Ústavní soud zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. září 2005, čj. 11 Co 664/2004-135, byl právnímu zástupci stěžovatelů doručen dne 1. 11. 2005 (č. l. 6 spisu Ústavního soudu). Podle poštovního razítka na obálce ústavní stížnosti byla ústavní stížnost podána k přepravě dne 3. dubna 2006. Ústavní stížnost tedy nebyla podána v zákonem stanovené lhůtě.
Podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Ústavní soud proto soudcem zpravodajem podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu návrh stěžovatelů odmítl, aniž se jím jakkoliv dále zabýval.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. května 2006