Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 316/99
Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu JUDr. M. Ch., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2486/98, mimo ústní jednání dne 7. 7. 1999 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Podáním, označeným jako "ústavní stížnost", napadl JUDr. M. Ch., advokát v Ostravě, jménem M. K., usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. dubna 1999 (21 Cdo 2486/98-140); odhlédnuto od toho, že toto podání neobsahuje ani tvrzení [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona] ani bližší odůvodnění, pro které si navrhovatel vyhradil lhůtu 3 dnů, a že lhůta takto jím samotným stanovená prošla marně, nepředložil jako advokát Ústavnímu soudu ani plnou moc, která by jej k jednání před Ústavním soudem jménem M. K., opravňovala (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 1, 2 zákona) ani kopii rozhodnutí, proti němuž jeho podání směřuje (§ 72 odst. 4 zákona).
Zmíněný nedostatek plné moci bylo třeba posoudit ve vztahu k blanketnímu podání ("návrhu") jako podání podané někým zjevně neoprávněným, a o něm jako takovém rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona], jak ze znělky tohoto rozhodnutí je zřejmé, aniž by se jevila potřeba vyzývati navrhovatele k odstranění formálních vad samotného podání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 7. července 1999