Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti V. S., zastoupeného Mgr. Martinem Keřtem, advokátem, se sídlem Sladkovského 2059, Pardubice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2024, č. j. 25 Cdo 2157/2024-642, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 21. listopadu 2023, č. j. 75 Co 201/2023-511, a rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 4. dubna 2023, č. j. 14 C 109/2018-399, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Přerově jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel si koupil střešní krytinu, kterou si na svůj dům nechal odborně položit. Krytina však propouštěla sníh, což stěžovateli poškodilo dům a vedlo k nutnosti vynaložit náklady na zakrývací plachty k pokrytí půdního prostoru.
2. Stěžovatel následně podal žalobu, kterou se proti výrobkyni krytiny domáhal zaplacení částky 236 673,66 Kč s úroky z prodlení. Obecné soudy mu však nevyhověly. V řízení podle nich nebylo prokázáno, že by žalovaná způsobila stěžovateli škodu vadným výrobkem nebo porušením jiné právní povinnosti. Příčinou vnikání imisí totiž nebyla samotná krytina, ale její nevhodný výběr, resp. chybný způsob opravy střechy. Okresní soud proto stěžovatelovu žalobu zamítl, krajský soud toto rozhodnutí ve věci samé potvrdil a Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání jako nepřípustné. Stěžovatel podává proti všem třem rozhodnutím ústavní stížnost.
3. Stěžovatel tvrdí, že napadená rozhodnutí porušila jeho právo na soudní ochranu, právo na procesní rovnost účastníků řízení, právo vyjádřit se k věci a právo vyplývající z povinnosti soudce být při rozhodování vázán zákonem.
4. Stěžovatel považuje napadená rozhodnutí za protiústavní z těchto důvodů: a) Střešní krytiny mají těžkou a nebezpečnou výrobní vadu znemožňující ochranu před zatékáním vody do domu, což potvrdil i soudní znalec. Popis vlastností krytiny a způsobu jejího použití uvedený v katalogu žalované se ukázal jako nepravdivý. Znalec zjistil, že krytina nemá avizované vlastnosti a že ji nelze používat deklarovaným způsobem. Při instalaci krytiny byly dodrženy všechny požadavky a doporučení výrobce, stavebního zákona a dalších norem.
b) V jiném řízení bylo konstatováno, že zhotovitel rekonstrukce nepochybil (řízení u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou vedené pod sp. zn. 6 C 246/2017). c) Stěžovatel trpí kvůli rozhodování soudů fyzickými a psychickými obtížemi. d) Okresní soud na jednání dne 28. 6. 2022 sdělil svůj právní názor, který potvrzoval stěžovatelovy nároky. Bez jakékoli změny důkazní situace však po změně soudce překvapivě žalobu zamítl, aniž by stěžovateli umožnil se k novému právnímu posouzení vyjádřit. Tento postup odporuje nálezu sp. zn. II.
ÚS 2226/21
. e) Závěr Nejvyššího soudu, že na dovolacích otázkách rozhodnutí krajského soudu nezávisí a že jimi většinou zpochybňuje skutkový stav, je chybný. f) Okresním soudem použitý rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2851/2011 na daný případ nedopadá, protože řeší zcela odlišnou skutkovou situaci. g) Napadená rozhodnutí a postup soudů představují zneužití pravomoci vůči stěžovateli jako spotřebiteli, oběti podvodu a živelného neštěstí a zvlášť zranitelné osobě se zdravotním postižením.
5. Podstatou řízení o této ústavní stížnosti je otázka, zda obecné soudy nepostupovaly protiústavně, pokud rozhodly, že žalovaná nezpůsobila stěžovateli škodu, kterou by mu byla povinna nahradit.
6. Posouzení toho, zda je určitá osoba povinna nahradit škodu, náleží především obecným soudům - nikoli Ústavnímu soudu. Ten je jako orgán ochrany ústavnosti oprávněn posuzovat pouze to, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení není zatíženo vadou, která je natolik závažná, že porušila stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo či svobodu [viz čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
7. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí s ohledem na stěžovatelovy námitky a dospěl k závěru, že jeho ústavně zaručené základní právo či svobodu neporušila.
8. Napadená rozhodnutí spočívají na závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná způsobila stěžovateli škodu vadným výrobkem nebo porušením jiné právní povinnosti (viz bod 6 rozhodnutí Nejvyššího soudu a bod 12 rozhodnutí krajského soudu). Ústavní soud se proto nejprve zaměří na stěžovatelovu námitku, že střešní krytina byla vadná [námitka a)].
9. Stěžovatelem zakoupená střešní krytina podle zjištění obecných soudů vady neměla. Obecné soudy vycházely při svém posouzení zejména ze znaleckého posudku a výslechu znalce. Z těchto a dalších důkazů dospěly k závěru, že žalovaná splnila při výrobě krytiny všechny požadované a proklamované parametry a že krytina nemá žádné konstrukční, výrobní či jiné vady (viz bod 12 rozhodnutí krajského soudu a bod 26 rozhodnutí okresního soudu). Ústavní soud konstatuje, že tento závěr z ústavního hlediska obstojí. Jak soudem ustanovený znalec výslovně uvedl, "[p]okud jde o vlastnosti výrobku tašky Hranice 11 z fyzikálního hlediska, a to jako nosnost, tvrdost, tvar, geometrické vlastnosti, pak výrobek všechny požadavky příslušných norem v těchto oblastech splnil, sám jako takový v obchodě vady nemá" (viz strana 7 protokolu o jednání před okresním soudem dne 28. 6. 2022).
10. Skutečným důvodem, proč do stěžovatelovy střechy vnikaly imise, byl podle soudů nesprávně zvolený způsob její opravy, resp. nevhodný výběr střešní krytiny. Tento závěr je v napadených rozhodnutích dostatečně odůvodněn a má oporu ve znaleckém zkoumání (viz bod 12 rozhodnutí krajského soudu a bod 26 rozhodnutí okresního soudu). Jak ustanovený znalec uvedl, problém s krytinou spočíval ve "způsobu jeho položení v dané konkrétní situaci na dané konkrétní nemovitosti (viz strana 7 protokolu o jednání před okresním soudem dne 28. 6. 2022).
11. Ústavní soud nepovažuje závěr napadených rozhodnutí ani jejich odůvodnění za protiústavní. Obecné soudy popsaly, jaké důkazy provedly a jaké z nich učinily závěry, jakými právními východisky se řídily a na základě čeho dospěly ke svému právnímu závěru. Závěr, že žalovaná nezpůsobila stěžovateli škodu vadným výrobkem či porušením jiné právní povinnosti, není svévolný, je v napadených rozhodnutích řádně odůvodněn, neodporuje skutkovým zjištěním a nemá ani jinou protiústavní vadu.
12. Na většinu námitek uvedených v ústavní stížnosti řádně reagoval již krajský soud v bodě 12 svého rozhodnutí - a to ať už jde o závěry učiněné v jiném soudním řízení [námitka b)], stěžovatelův zdravotní stav [námitka c)] či změnu právního názoru okresního soudu [námitka d)]. Ústavní soud považuje toto vypořádání za ústavně dostatečné. O protiústavnosti napadených rozhodnutí přitom nesvědčí ani stěžovatelovy další námitky.
13. Ústavní soud souhlasí se závěrem Nejvyššího soudu, že rozhodnutí krajského soudu nezávisí na stěžovatelem vymezených otázkách a že jimi stěžovatel zpochybňuje skutkový stav [námitka e)].
14. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2851/2011, který se zabývá odpovědností zhotovitele za vady díla, není pro napadená rozhodnutí podstatný. Z rozhodnutí okresního soudu je zřejmé, že odkazem na tento rozsudek chtěl okresní soud pouze podepřít své tvrzení, že "by na straně žalované měly vystupovat podle názoru soudu jiné subjekty" [námitka f) a viz body 25 až 26 jeho rozhodnutí]. Tento závěr však okresní soud učinil nad rámec podstaty sporu mezi stěžovatelem a žalovanou.
15. Ústavní soud dodává, že napadená rozhodnutí nejsou ani žádným protiústavním způsobem nespravedlivá, založená na lživých a vykonstruovaných skutečnostech, přepjatě formalistická či zatížena jinou podobnou vadou [námitka g)].
16. Ústavní soud shrnuje, že napadená rozhodnutí neporušila stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo či svobodu. Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. března 2025
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu