Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2009 soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti L. R., zastoupeného Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem AK Hroza & Zapletal, se sídlem Arne Nováka 4, Brno, proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22. října 2008 č. j. 22 Nc 1430/2005-94, za účasti Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel ve vztahu k otázce zachování lhůty k podání dovolání poněkud nelogicky a nesrozumitelně argumentuje tím, že "ústavnosti soudního řízení nebrání, je-li existence některých (byť pro řízení třeba i zásadních) skutečností pouze fingována; vždy se tak musí stát za striktního naplnění podmínek vyplývajících ze zákona".
Stěžovatel zdůrazňuje, že tzv. fikce náhradního doručení rozhodnutí byla v projednávané věci aplikována nesprávně, nesprávně byly údajně interpretovány i právní účinky spojené s náhradním doručením. Soud prvního stupně se při svém rozhodování vůbec nezabýval naplněním podmínek pro aplikaci fikce náhradního doručení ve smyslu ustanovení § 50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."). Rozhodnutí "dovolacího soudu" (správně soudu prvního stupně, pozn. Ústavního soudu) proto označuje stěžovatel za vybočující z rámce spravedlivého procesu, neboť bylo vydáno "v neveřejném zasedání, takže v něm neměl možnost se zúčastnit a patřičně reagovat a argumentovat".
Ve věci oprávněné Ing. D. P. proti stěžovateli jako povinnému o částku 120 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 22 Nc 1430/2005, nařídil tento soud usnesením ze dne 19. 12. 2005 č. j. 22 Nc 1430/2005-12 exekuci.
V dalším průběhu exekuce bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2007 č. j. 26 Co 606/2006-65 změněno usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 7. 2006 č. j. 22 Nc 1430/2005-46, ve spojení s usnesením téhož okresního soudu ze dne 3. 8. 2006 č. j. 22 Nc 1430/2005-54 tak, že návrh povinného na zastavení exekuce byl zamítnut. Proti uvedenému usnesení krajského soudu podal stěžovatel dne 29. 11. 2007 dovolání.
Okresní soud ve Zlíně postupoval ve smyslu ustanovení § 240 odst. 1 věta první o. s. ř. ve vztahu k ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř., a konstatoval, že stěžovatel nebyl v době doručování rozhodnutí odvolacího soudu v místě bydliště zastižen, proto byla zásilka uložena na poště dne 24. 9. 2007 po předchozím zanechání výzvy. Rozhodnutí převzal stěžovatel podle doručenky dne 1. 10. 2007; doručeno však bylo ve smyslu ustanovení § 50c odst. 4 o. s. ř. tzv. náhradním způsobem již dne 27. 9. 2007. Z tohoto důvodu stěžovateli uplynula zákonná lhůta k podání dovolání dne 27. 11. 2007; bylo-li dovolání podáno k poštovní přepravě až dne 29. 11. 2007, stalo se tak po lhůtě stanovené k podání dovolání a je tedy opožděné (§ 208 odst. 1, § 241b o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 52 odst. 1 exekučního řádu). Proto Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 22. 10. 2008 č. j. 22 Nc 1430/2005-94 odmítl podané dovolání pro opožděnost. Proti tomuto usnesení směřuje ústavní stížnost.
K základním principům ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud již mnohokrát velmi podrobně vyslovil v řadě svých rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 117/2000 , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, str. 79, dostupný rovněž na http://nalus.usoud.cz). Podle výše označeného principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní stížností napadené usnesení je rozhodnutím soudu prvního stupně (nikoli soudu dovolacího, jak se mylně domnívá stěžovatel) a je tedy proti němu přípustný řádný opravný prostředek. O této skutečnosti byl ostatně zcela jasně poučen i stěžovatel v poučení o možnosti podat proti usnesení soudu prvního stupně odvolání, přičemž této možnosti také využil, jak bylo ověřeno dotazem u Okresního soudu ve Zlíně a následně i u Krajského soudu v Brně. Protože posledně uvedený soud jako soud odvolací o podaném řádném opravném prostředku dosud nerozhodl, neboť odvolání mu bylo postoupeno až koncem prosince 2008 a v této souvislosti nelze také uvažovat o naplnění předpokladů uvedených v ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, jde za této situace o ústavní stížnost předčasnou.
Protože soudní řízení dosud nebylo ukončeno, má nepochybně stěžovatel dostatek možností k tomu, aby své argumenty v řízení dosud pravomocně neskončeném patřičně uplatnil. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. února 2009
Jan Musil soudce zpravodaj