Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele R. B., t. č. ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. září 2021 č. j. 11 To 214/2021-551, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. srpna 2021 č. j. 11 To 214/2021-539 a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 26. května 2021 č. j. 1 T 128/2020-497, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 12. 2021 se stěžovatel domáhá přezkoumání v záhlaví označeného rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud") ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavní práva, a to právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu.
2. Napadeným rozsudkem okresního soudu byl stěžovatel uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na čtyři roky a trest propadnutí věci. Současně bylo rozhodnuto o nároku poškozených na náhradu škody. Z podnětu odvolání státního zástupce krajský soud dalším napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu zrušil ve výroku o náhradě škody ohledně poškozeného J. T., a v tomto rozsahu sám nově rozhodl. Odvolání stěžovatele napadeným usnesením zamítl jako opožděné. V obou rozhodnutích krajského soudu byl stěžovatel poučen o možnosti podat proti nim dovolání.
3. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, prověřuje, zda jsou splněny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovými prostředky jsou podle § 72 odst. 3 téhož zákona řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
5. V citovaných ustanoveních zákona o Ústavním soudu má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Uvedené znamená, že ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva, nastupující až tehdy, jestliže náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná a příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit [srov. nález sp. zn. III. ÚS 117/2000
ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79), dostupný též na http://nalus.usoud.cz]. Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména pak obecné justice (srov. čl. 4 Ústavy).
6. Ústavní soud zdůrazňuje, že podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti navazující na trestní řízení je podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku, je-li přípustné podle § 265a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"). Otázkou (ne)přípustnosti ústavní stížnosti v trestních věcech v souvislosti s podáním dovolání se Ústavní soud zabýval ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014 (40/2014 Sb., ST 38/72 SbNU 599).
Z uvedeného stanoviska vyplývá, že vyčerpání dovolání v trestní věci před podáním ústavní stížnosti je nezbytné i v případě, že jsou namítány nedostatky v procesu dokazování, včetně hodnocení důkazů, respektive nedostatky ve zjištěném skutkovém stavu. Ústavní soud v této souvislosti vyslovil názor, že "každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovolání". Účelem dovolání je totiž vedle sjednocování judikatury i ochrana práv, zejména práv základních, a po Nejvyšším soudu lze požadovat, aby cestou interpretace ustanovení trestního řádu o dovolání zajistil naplnění obou zmíněných účelů dovolání.
Naopak příliš restriktivní výklad ustanovení o důvodnosti dovolání je ústavně neudržitelný.
7. V posuzovaném případě, jak Ústavní soud ověřil dotazem u okresního soudu, stěžovatel dle jeho sdělení z 16. 12. 2021 však dovolání proti napadeným rozhodnutím krajského soudu nepodal. Nic takového ostatně v ústavní stížnosti ani netvrdí.
8. Stěžovatel tedy byl povinen před podáním ústavní stížnosti proti rozhodnutí ve věci samé vyčerpat dovolání coby mimořádný opravný prostředek, který byl v jeho věci přípustný podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu. Tuto podmínku přípustnosti ústavní stížnosti však nesplnil (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 699/16
ze dne 14. 3. 2016,
sp. zn. I. ÚS 816/16
ze dne 23. 3. 2016,
sp. zn. IV. ÚS 3258/15
ze dne 6. 4. 2016,
sp. zn. I. ÚS 643/16
ze dne 17. 5. 2016,
sp. zn. I. ÚS 1042/16
ze dne 5. 4. 2016 a další, vydaná v obdobných věcech a dostupná na http://nalus.usoud.cz).
9. Ústavní soud se tedy nemohl zabývat meritem věci a musel ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustnou.
10. Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. K odstranění této vady však stěžovatele nevyzýval, neboť ani její náprava by nic nemohla změnit na tom, že ústavní stížnost není přijatelná k meritornímu projednání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. ledna 2022
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj