Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 322/06
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. P., zastoupeného JUDr. Lubomírem Lukšíkem, advokátem v Ostravě, Stodolní 17, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. ledna 2006, sp. zn. 6 To 648/2005, a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 1 Tm 33/2005, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovatel se dovolává ochrany před Ústavním soudem proti shora uvedeným rozhodnutím, když tvrdí porušení čl. 36 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Současně, dle zjištění Ústavního soudu (č. l. 5 spisu Ústavního soudu), nepodal proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Stěžovatel mohl z důvodů uvedených v ústavní stížnosti podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR podle § 265b tr. ř., přičemž této možnosti nevyužil; takovéto dovolání nemohl Nejvyšší soud ČR odmítnout z důvodů závisejících na jeho uvážení. Ústavní soud neshledal důvody podle § 75 odst. 2 zákona, resp. stěžovatel je ani netvrdil. Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je nepřípustná, a podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. srpna 2006