Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o návrhu M. S., bez právního zastoupení, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2025 č. j. 6 Tdo 79/2025-913, Krajského soudu v Praze ze dne 5. září 2024 č. j. 11 To 275/2024-872 a Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. června 2024 č. j. 3 T 8/2023-844, spojené se žádostí o ustanovení právního zástupce pro řízení před Ústavním soudem, takto: Návrh se odmítá.
1. Navrhovatelka se nekvalifikovaným podáním domáhala zrušení shora uvedených usnesení, v nichž spatřovala porušení svých práv zaručených v čl. 10, čl. 12 a v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. V projednávané věci rozhodl nejprve Okresní soud v Příbrami (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 3. 10. 2023 č. j. 3 T 8/2023-747, jímž zprostil právnickou osobu obžaloby ze spáchání přečinu útisku (§ 177 odst. 1 trestního zákoníku) a přečinu porušení domovní svobody (§ 178 odst. 1 a 3 trestního zákoníku) za užití § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, neboť označené skutky nejsou trestným činem; navrhovatelku (poškozenou) odkázal soud na řízení ve věcech občanskoprávních.
Pro stejné jednání byla podána obžaloba i na čtyři fyzické osoby, jejichž věc okresní soud usnesením ze dne 3. 10. 2023 č. j. 3 T 8/2023-755 postoupil místně příslušnému obecnímu úřadu, neboť jejich jednání není trestným činem, avšak mohlo by být posouzeno jako přestupek. K odvolání státní zástupkyně a navrhovatelky Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 14. 3. 2024 č. j. 11 To 75/2024-810 zrušil rozsudek okresního soudu (č. j. 3 T 8/2023-747) a usnesením z téhož dne č. j.
11 To 75/2024-818 i usnesení okresního soudu (č. j. 3 T 8/2023-755) a věc mu vrátil k novému projednání.
3. Napadeným usnesením okresní soud společné jednání čtyř fyzických a jedné právnické osoby neposoudil jako přečin útisku (§ 177 odst. 1 trestního zákoníku) a přečin porušení domovní svobody (§ 178 odst. 1 a 3 trestního zákoníku) a věc postoupil místně příslušnému obecními úřadu, neboť skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Stížnost státní zástupkyně krajský soud zamítl jako nedůvodnou. Dovolání nejvyššího státního zástupce Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněné.
4. Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny může stát vykonávat moc jen v případech, mezích a způsobem, který stanoví zákon. Zákon stanoví podmínky, za nichž může poškozený v trestním řízení uplatnit opravné prostředky. Podle § 246 odst. 1 písm. d) trestního řádu může podat odvolání proti rozsudku "poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení". Opravným prostředkem proti usnesení je stížnost (§ 141 a násl. trestního řádu); podle § 142 odst. 1 trestního řádu je k podání stížnosti oprávněna osoba, které se usnesení přímo dotýká (o jejíchž právech nebo povinnostech bylo usnesením rozhodnuto) anebo ten, kdo dal k vydání usnesení podnět. Podat dovolání trestní řád v § 265d umožňuje pouze státnímu zástupci a obviněnému.
5. Podle § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), může ústavní stížnost podat ten, kdo tvrdí, že v řízení, jehož byl účastníkem, bylo rozhodnutím porušeno jeho základní právo nebo svoboda. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli poskytuje. Podle § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu, neposkytuje-li zákon procesní prostředek k ochraně práv stěžovatele, může podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
6. Jak je z navrhovatelkou přiložené kopie usnesení okresního soudu ze dne 20. 6. 2024 č. j. 3 T 8/2023-844, jakož i z doplňkové informace okresního soudu patrné, bylo zástupci navrhovatelky toto usnesení doručeno dne 8. 7. 2024. Nejpozději v pátek dne 20. 6. 2025 tak uplynula lhůta, kdy se mohla navrhovatelka obrátit na Ústavní soud s návrhem na přezkum rozhodnutí okresního soudu. Odvozovat lhůtu k podání ústavní stížnosti od rozhodnutí (doručení usnesení) krajského soudu a Nejvyššího soudu není možné, neboť v nich bylo rozhodováno o procesních prostředcích, které navrhovatelce nepříslušely.
7. Pro úplnost Ústavní soud poznamenává, že o návrhu na ustanovení zástupce (advokáta) nerozhodoval. Ústavní soud zástupce nepřiděluje ani neustanovuje, neboť jeho zajištění je věcí navrhovatele, který se s takovým požadavkem může obrátit na Českou advokátní komoru. V nyní projednávané věci by však ani zajištění zástupce nemohlo nic změnit na postavení navrhovatelky a neumožnilo by zvrátit napadená rozhodnutí obecných soudů. Své nároky může navrhovatelka uplatnit v občanskoprávním řízení, neboť vymezení trestného činu, stíhání a potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem a neexistuje ani žádné právo na "satisfakci", která by mohla vést ke zrušení napadených rozhodnutí.
8. S ohledem na uvedené je nutné na návrh hledět jako na podaný po zákonné lhůtě, a proto Ústavní soud návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 20. listopadu 2025
Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj