Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky o ústavní stížnosti M. V., zastoupeného Mgr. Janou Volrábovou, advokátkou, sídlem Malá 43/6, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. srpna 2025, č. j. 61 Co 143/2025-1001, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a nezletilého P. V. a D. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena ústavně zaručená práva jeho i nezletilého vedlejšího účastníka garantovaná čl. 3, čl. 12, čl. 16 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, čl. 10 odst. 1, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel a vedlejší účastnice (dále též "matka") jsou rodiči nezletilého vedlejšího účastníka (dále též jen "nezletilý"), narozeného v prosinci 2018. Rodiče žili po narození nezletilého společně do léta 2021. Vzhledem k jejich konfliktnímu vztahu nebyli schopni dosáhnout dohody o úpravě poměrů nezletilého. Pravomocně o nich tedy rozhodl krajský soud rozsudkem ze dne 6. 9. 2023, č. j. 56 Co 10/2023-530, kterým změnil prvostupňové rozhodnutí okresního soudu tak, že svěřil nezletilého do střídavé péče rodičů s týdenním střídáním, dále upravil zvláštní režim střídavé péče o svátcích a prázdninách a rozhodl o výživném obou rodičů.
3. Matka se od září 2023 přestěhovala z P1 do P2. Po změně jejího bydliště obecné soudy několikrát rozhodovaly o návrzích na určení bydliště nezletilého. V rozsudku ze dne 24. 6. 2024, č. j. 61 Co 99/2024-815, krajský soud konstatoval, že matka změnou svého bydliště nejednala v rozporu se zájmem nezletilého, nezletilý má vzhledem ke střídavé péči dvě obvyklá bydliště, tj. v P1 a v P2 (ústavní stížnost otce proti tomuto rozsudku byla pod
sp. zn. II. ÚS 2629/24
zamítnuta).
4. V nyní projednávané věci obecné soudy rozhodovaly o určení místa vzdělání nezletilého, který měl v září 2025 nastoupit do první třídy základní školy. Krajský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek prvního stupně tak, že nahradil souhlas otce se zahájením školní docházky nezletilého v základní škole v P2 a zamítl návrh otce na nahrazení matčina souhlasu se zahájením povinné školní docházky nezletilého v P1
5. V odůvodnění upozornil na to, že vzhledem ke vzdálenosti bydlišť rodičů měl soud prvního stupně upravit poměry nezletilého komplexně, zejména měl s určením místa vzdělávání nově upravit jeho péči (na což odvolací soud upozorňoval již v předchozích rozhodnutích). Pokud tak soud prvního stupně neučinil, krajský soud je v odvolacím řízení omezen stejným předmětem řízení a nemůže tento nedostatek napravit. Odvolací soud rozhodoval vzhledem k blížícímu se datu nástupu nezletilého do školy v časové tísni, vydání rozhodnutí o určení místa školní docházky do konce srpna bylo v zájmu nezletilého, proto soud nemohl vyžádat nová znalecká posouzení a vycházel z těch, které byly provedeny v předchozích fázích řízení.
6. K výroku napadeného rozhodnutí krajský soud uvedl, že není v zájmu nezletilého, aby navštěvoval dvě základní školy. Docházka do dvou škol není vhodné řešení u žádného dítěte nastupujícího povinnou školní docházku, u nezletilého k této obecné nevhodnosti přistupují problémy se schopností soustředění. Primárně nezletilý potřebuje při nástupu do první třídy klidné a stabilní prostředí. Oba rodiče směšují vlastní přání a zájmy s nejlepším zájmem nezletilého. Odvolací soud považoval za rozhodující hledisko výchovný styl a výchovné působení rodičů na nezletilého, a dále jejich ochotu hledat řešení co nejvíce vyhovující potřebám nezletilého. Po vyhodnocení uvedených hledisek krajský soud dospěl k závěru, že matka nezletilého skýtá větší záruku ochoty spolupráce s otcem, což je plně v zájmu nezletilého. V řízení projevila vůli ke kompromisu, navrhovala různé varianty řešení problému, zatímco otec setrvával výhradně na své výchozí pozici (školní docházka nezletilého v P1) a neposkytoval soudu součinnost při vyžádání zprávy o průběhu terapie.
7. Stěžovatel v ústavní stížnosti napadající rozsudek krajského soudu rekapituluje dosavadní průběh řízení. Rozhodnutí krajského soudu bylo překvapivé, neboť soud stěžovateli nijak nenaznačil, že má na věc zcela odlišný pohled než soud prvního stupně. Neposkytl mu tak příležitost adekvátní obrany. Napadeným rozsudkem soud fakticky rozhodl o změně péče nezletilého, kdy bez objektivních a řádně provedených důkazů favorizoval matku. Odvolací soud se nepokusil napravit případná pochybení soudu prvního stupně při dokazování, namísto toho sám rozhodl na základě důkazů, které v odvolacím řízení neprovedl. Krajský soud nesprávně uvedl a interpretoval fakta týkající se hledání kompromisního řešení rodiči. Matka jednala opakovaně a v zásadních otázkách protiprávně.
8. Krajský soud při odůvodnění účelově a izolovaně použil věty ze znaleckých posudků, které byly vypracovány v předchozím řízení, a neprovedl je k důkazu. Tím porušil mimo jiné zásadu přímosti, neumožnil stěžovateli se k těmto důkazům vyjádřit. Na základě stejných znaleckých posudků soudy dospěly k závěru, že v nejlepším zájmu nezletilého je střídavá a rovnoměrná péče obou rodičů. Krajský soud dále rezignoval na zjištění aktuálního názoru nezletilého a nezohlednil ani stanovisko opatrovníka. Ochrana důležitých práv nezletilého měla převážit mírný zásah do práv matky.
9. Procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti byly splněny.
10. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
11. V projednávané věci je zásadním faktorem ovlivňujícím nejlepší zájem nezletilého vysoký stupeň konfliktu jeho rodičů. Otec i matka spatřují ohrožení zájmu nezletilého v jednání druhého rodiče, právě tímto přístupem a jednáním však nezletilého zásadně poškozují. Pomíjejí vědeckými studiemi prokázaný poznatek, že až na výjimky nemá na duševní zdraví dítěte a jeho další vývoj negativní dopad samotná forma péče, ale především intenzivní konflikt jeho rodičů [viz např. projekt Dítě v rodičovském konfliktu II, Rodičovství před a po rozchodu, řešený Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí, v. v. i., (RILSA) v letech 2019 až 2024, případně studie Fučík, P. - Šolcová, M. 2022. Vliv střídavé péče na děti - přehledová studie zahraničních zdrojů. Sociální studia, 19(2), s. 35-54., či studie Lehmann, Š. - Barvíková, J. 2023. Dítě v rodičovském konfliktu I. Uspořádání péče o děti po rozchodu rodičů - představy, preference a realita. Praha: VÚPSV].
12. Ústavní soud zdůrazňuje, že schopnost potlačení osobních výhrad vůči druhému rodiči a utlumení rodičovského konfliktu ve prospěch zdravého vývoje společného dítěte je důležitou součástí rodičovské odpovědnosti. Pokud tuto schopnost jeden z rodičů projevuje ve výrazně nižší míře, jedná se o významné (byť samozřejmě nikoliv jediné) hledisko při rozhodování o péči o nezletilé dítě.
13. Stěžovatelova stížnost směřuje proti rozhodnutí o určení místa vzdělávání nezletilého, obsahově však jeho námitky ve velké míře zpochybňují předchozí rozhodnutí, kterým se soudy nevymezily proti změně bydliště matky nezletilého. Jak ho však správně upozornil krajský soud (bod 27 napadeného rozsudku), tato otázka byla již soudy řešena, jejich rozhodnutí obstálo v přezkumu Ústavním soudem.
14. Ústavní soud dlouhodobě ve věcech péče o nezletilé zdůrazňuje, že je součástí rodičovské odpovědnosti, aby pro své děti nalezli a zajistili typ uspořádání jejich záležitostí, který by pro ně byl vzhledem k situaci a k osobnosti dítěte nejvíce přijatelný. Jsou to právě rodiče, kteří své děti znají nejlépe, na základě toho mohou zohlednit jejich vnitřní potřeby při uzavření dohody o péči. Pokud toho nejsou schopni dosáhnout, toto rozhodnutí učiní soud. Přestože tak učiní s odborností a s nejvyšším nasazením rozhodnout v zájmu nezletilých dětí, jeho rozhodnutí je vždy kvalifikovaným kompromisem.
15. Za kompromis, který však z ústavněprávního hlediska obstojí, lze označit i napadené rozhodnutí krajského soudu. Odvolací soud rozhodoval za specifických podmínek, které v napadeném rozhodnutí popsal (bod 21, 22 napadeného rozsudku). Zejména byl omezen vymezením předmětu řízení ze strany soudu prvního stupně pouze na rozhodnutí o určení místa vzdělávání nezletilého, přestože bylo zcela zřejmé, že toto rozhodnutí vzhledem ke vzdálenosti bydlišť rodičů s sebou ponese i změnu rozhodnutí o péči. Jak krajský soud správně konstatoval, zatímco soud prvního stupně mohl zahájit řízení o péči z úřední povinnosti, odvolací soud v řízení o odvolání tuto možnost neměl.
16. Rozhodl tedy výhradně o místě vzdělávání nezletilého, přičemž respektoval v řízení nesporný závěr, podle něhož nebylo v zájmu nezletilého, aby navštěvoval dvě základní školy. Toto východisko ostatně nezpochybňuje ani stěžovatel. Soud tedy vybíral ze dvou míst určených bydlištěm otce nebo matky. Kritéria, která krajský soud v napadeném rozhodnutí pro toto rozhodnutí zvolil (body 29 a 30), nejsou svévolná, nelogická ani zjevně nesprávná. Stejně tak obstojí i konkrétní závěry, podle nichž krajský soud označil matku za osobu, která "skýtá větší záruku ochoty spolupráce s otcem". Tento závěr neoznačuje matku jako bezchybného rodiče. Je výsledkem poměření dvou nikoliv ideálních řešení.
17. Další podstatnou okolností odvolacího řízení byla nutnost rozhodnout v zájmu nezletilého o místě výkonu školní docházky do začátku školního roku, v němž měl nastoupit do první třídy. Časová tíseň nesmí být sama o sobě důvodem rezignovat na řádný průběh řízení a práva účastníků. Krajský soud v projednávané věci připustil, že vychází mimo jiné ze znaleckých posudků, které byly vypracovány a provedeny k důkazu v předchozím řízení o péči. Ústavní soud jeho postup považuje za přípustný, neboť je zřejmé, že jím krajský soud upřednostnil právo nezletilého na určení jeho stabilních poměrů oproti ideálně provedenému dokazování. V řízení vycházel jak z důkazů, které si sám vyžádal a při jednání provedl, tak i z těch, které byly zpracovány a provedeny v předchozích fázích řízení. Stěžovatel svůj nesouhlas s dokazováním formuluje pouze obecně, namítá porušení zásady přímosti, aniž by uvedl konkrétně, k jaké skutečnosti se chtěl vyjádřit a nedostal k tomu prostor. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že využitím údajů ze znaleckých posudků vypracovaných v předchozí fázi řízení došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele.
18. Opodstatněná není ani námitka, že krajský soud nepřihlédl k názoru opatrovníka a nezjistil přání nezletilého. Opatrovník opřel svůj závěrečný návrh ve věci o předpoklad, že v P1 bylo přijetí do základní školy potvrzeno, nezletilý bude moci navštěvovat základní školu s menším počtem žáků, zatímco přijetí na základní školu v místě bydliště matky považoval za nejisté. Krajský soud doplněním dokazování tento závěr vyvrátil. V řízení nebyl zjišťován postoj nezletilého, což však v řízení o určení místa vzdělávání na začátku školní docházky není nezbytné. Krajský soud provedl důkaz zprávou o jeho odborném vyšetření PhDr. Mgr. Blankou Šestákovou a ve Speciálním pedagogickém centru, což lze vzhledem k povaze řízení označit za odpovídající a dostatečné.
19. Ústavní soud nevyhověl ani námitce otce, že je rozhodnutí překvapivé a otec byl zkrácen na právu se vyjádřit a účinně se bránit. Procesní poučovací povinnost soudu nelze vykládat tak, že by účastníci měli znát výsledný závěr soudu o?projednávané věci předtím, než je vysloven v jeho rozhodnutí. Řízení ve věcech péče soudu o nezletilé je kromě toho jako nesporné ovládáno zásadou vyšetřovací a soud v něm není vázán návrhy účastníků, (srov. naposledy nález
sp. zn. II. ÚS 798/25
ze dne 22. července 2025, body 25 až 27). Stěžovatel byl při jednání odvolacího soudu zastoupen přítomnou advokátkou, podle protokolu o jednání ze dne 6. 8. 2025 měl možnost se ve věci vyjádřit a reagovat na průběh řízení. Pro stěžovatele nebyl překvapivý požadavek matky, která žádala souhlas soudu s nástupem nezletilého ke školní docházce v P2, stejně tak mu byla již z řízení před soudem prvního stupně zřejmá skutečnost, že v případě nezletilého není v jeho zájmu navštěvovat dvě základní školy.
20. S ohledem na uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu