Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky SUOPELOS, s. r. o., sídlem Tyršova 24/885, Ostrava-Moravská Ostrava, zastoupené JUDr. Mgr. Marcelem Petráskem, M.B.A., LL.M., advokátem, sídlem Palackého 715/15, Praha 1, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. října 2024, č. j. 10 Co 179/2024-265, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, Pavly Vítové a Dany Vybíralové, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví stěžovatelky a vedlejších účastnic k nemovitostem, uložil stěžovatelce zaplatit vedlejším účastnicím náhradu nákladů řízení a všem účastnicím řízení uložil zaplatit náklady řízení státu.
2. K odvolání stěžovatelky krajský soud rozsudek okresního soudu změnil pouze tak, že právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem nepřiznal ani stěžovatelce, ani vedlejším účastnicím. Ve zbytku rozsudek okresního soudu potvrdil a napadeným výrokem uložil stěžovatelce nahradit vedlejším účastnicím náklady odvolacího řízení ve výši 53 198 Kč.
3. Napadený výrok o nákladech odvolacího řízení odůvodnil krajský soud tím, že zatímco před okresním soudem měly stěžovatelka a vedlejší účastnice vzájemné postavení žalobkyň a žalovaných, neboť žalobu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mohla podat kterákoliv z nich (typ řízení iudicium duplex), v odvolacím řízení toto postavení již neměly a bylo třeba o jejich nákladech rozhodnout podle úspěchu v odvolacím řízení. Při výpočtu odměny advokáta coby součásti nákladů řízení vedlejších účastnic vycházel krajský soud z tarifní hodnoty ve výši 1 187 500 Kč, která odpovídá čtvrtině ceny vypořádaných nemovitostí.
4. Stěžovatelka podává proti shora označenému nákladovému výroku rozsudku krajského soudu ústavní stížnost, neboť podle ní porušuje její základní práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
5. Namítá, že krajský soud nerespektoval judikaturu Ústavního soudu k rozhodování o nákladech řízení ve sporech o vypořádání podílového spoluvlastnictví. Podle této judikatury v případě, že soud návrhu na zrušení spoluvlastnictví vyhoví, nemá mít žádný ze spoluvlastníků právo na náhradu nákladů řízení, ledaže by pro opačný postup byly dány zvláštní důvody. Tyto zvláštní důvody v dané věci dány nebyly a krajský soud je ani netvrdí. Dále stěžovatelka nesouhlasí s tím, že výši odměny advokáta vypočetl krajský soud na základě tarifní hodnoty rovné čtvrtině ceny nemovitosti, kterou zjistila v řízení znalkyně. Znalkyně nesprávně stanovila namísto obvyklé ceny nemovitosti její tržní cenu a cenu zjištěnou. Takto nesprávně určené ceny nemohou být rozhodné pro určení výše odměny advokáta.
6. Ústavní soud připomíná, že do rozhodování obecných soudů o nákladech řízení zasahuje jen výjimečně, typicky pokud postup obecných soudů vykazuje prvky libovůle či svévole. Problematika náhrady nákladů řízení v případě zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví byla předmětem sjednocujícího stanoviska Ústavního soudu Pl. ÚS-st. 59/23 (302/2023 Sb.). Podle jeho závěrů v případě, že soud spoluvlastnictví zruší a vypořádá, nemá žádnému z účastníků přiznat právo na náhradu nákladů řízení, ledaže by shledal zvláštní důvody pro opačný postup.
7. Takovým výjimečným důvodem pro přiznání náhrady nákladů řízení může být i fáze, ve které se řízení vede (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3082/2023, bod 38 stanoviska Pl. ÚS-st. 59/23). Přiznal-li proto krajský soud vedlejším účastnicím právo na náhradu nákladů odvolacího řízení z důvodu, že šlo již o řízení odvolací, ve kterém navíc ve věci samé rozsudek okresního soudu nijak neměnil, nelze jeho postup označit za libovolný a tedy neústavní. Nad rámec jím uvedeného důvodu lze navíc shledat výjimečný důvod pro uložení nákladové povinnosti stěžovatelce i v tom, že stěžovatelka neprojevila žádnou aktivitu ani snahu věc s vedlejšími účastnicemi řešit mimosoudně (body 35, 39 a 43 stanoviska Pl. ÚS-st. 59/23), jak uvedl okresní soud.
8. S námitkou stěžovatelky k nesprávnému stanovení ceny nemovitostí znalkyní se řádně vypořádal krajský soud v bodu 7 svého rozsudku. Stěžovatelce přesvědčivě vysvětlil, že byť pojmy "tržní cena" a "cena obvyklá" používaly okresní soud a znalkyně někdy synonymně či nesprávně, není pochyb, že konečná cena, ze které okresní soud vyšel při výpočtu vypořádacího podílu a ze které následně krajský soud počítal výši odměny advokáta, je cenou obvyklou, neboť je stanovena objektivně a odpovídá cenám nemovitostí ve stejné lokalitě a době. I tato námitka stěžovatelky je proto zjevně neopodstatněná.
9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud neshledal, že by krajský soud napadeným výrokem svého rozsudku porušil ústavně zaručená práva stěžovatelky a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu