Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. Š., zastoupeného JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 6 spočívajícím v nepřihlížení k řádně podanému odporu proti trestnímu příkazu ze dne 9. září 2025, č. j. 16 T 96/2025-192, a v nenařízení hlavního líčení v této trestní věci, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti výroku o trestu uvedeného trestního příkazu, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníka řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, jako vedlejšího účastníka řízení, o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takto: Návrh na odklad vykonatelnosti výroku o trestu trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. září 2025, č. j. 16 T 96/2025-192, se zamítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud konstatoval, že v záhlaví uvedeným postupem Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") byla porušena stěžovatelova ústavní práva vyplývající z čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 2 Dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě. Dále se domáhá toho, aby Ústavní soud zakázal obvodnímu soudu v tomto porušování práv pokračovat a přikázal mu nařídit hlavní líčení v dané trestní věci.
2. Zároveň stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost výroku o trestu uvedeného trestního příkazu. Tento návrh odůvodnil tím, že i ve skutkově obdobné věci (usnesení sp. zn. III. ÚS 3464/17
) Ústavní soud přistoupil k odložení vykonatelnosti. Odložením vykonatelnosti nehrozí žádná újma dalším osobám, neboť exekuční titul k placení výživného je obsažen v jiném soudní rozhodnutí. Stěžovateli naopak hrozí újma v podobě výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, nebude-li schopen plnit podmínky stanovené trestním příkazem. Tak tomu v současné době je, jelikož stěžovatel není objektivně schopen hradit stanovené výživné, neboť mu není protiprávně vyplácen výsluhový příspěvek. Nepřiměřenost výkonu trestu podtrhuje skutečnost, že stěžovatel byl odsouzen za přečin zanedbání povinné výživy, který od 1. 1. 2026 nebude trestným činem. Dalším zásahem je povinnost podrobit se tzv. dohledu.
3. Ústavní stížnost nemá odkladný účinek (§ 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by výkon rozhodnutí pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
4. Podmínky citovaného ustanovení nejsou dle Ústavního soudu v dané věci splněny. Stěžovatel neuvádí žádnou nepoměrně větší újmu, která by mu hrozila ve srovnání s veřejným zájmem na řádném výkonu trestní spravedlnosti. Výrokem o trestu uvedeného trestního příkazu byly stěžovateli uloženy tři povinnosti. Zaprvé vést řádný život, zadruhé hradit podle svých sil dlužné výživné a zatřetí podrobit se dohledu úředníka Probační a mediační služby. První dvě z těchto povinností nepředstavují podle Ústavního soudu žádný významný zásah stěžovatelových práv.
Vést řádný život (neporušovat právní předpisy a plnit si své zákonné povinnosti) je obecnou povinností každého. Hrazení výživného je stěžovatelovou povinností vyplývající z rodičovské odpovědnosti bez ohledu na daný trestní příkaz, jak na to ostatně upozornil sám stěžovatel (trestní příkaz ostatně uvádí povinnosti hradit výživné "podle svých sil", stěžovatelova námitka o absenci finančních prostředků z tohoto hlediska tedy není relevantní). Poslední povinností je podrobit se dohledu probačního úředníka, což není podle Ústavního soudu natolik závažný zásah do stěžovatelových práv (zvláště s přihlédnutím ke staršímu trestnímu odsouzení), který by ospravedlňoval výjimku z výše popsané zásady důsledků podání ústavní stížnosti.
Nadto je třeba zdůraznit, že o případném nařízení výkonu trestu odnětí svobody by soudy musely rozhodnout samostatným rozhodnutím, které by teprve bylo právním aktem bezprostředně omezujícím stěžovatelovu osobní svobodu v závažné intenzitě.
5. Pro úplnost je třeba doplnit, že stěžovatelova věc není podobná řízení vedenému pod sp. zn. III. ÚS 3464/17
. V ní Ústavní soud odložil vykonatelnost výroku trestního příkazu ukládajícímu tehdejší stěžovatelce trest vyhoštění. Šlo tedy o hrozbu zásahu ústavních práv nesrovnatelnou s povinnostmi uloženými stěžovateli.
6. Ústavní soud, vzhledem k výše uvedenému, rozhodl o zamítnutí návrhu na odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí, aniž by jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. prosince 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu