Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Vávrové, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 106/2025-452 ze dne 25. srpna 2025 a usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 16 C 317/2021-433 ze dne 1. dubna 2025, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jako účastníků řízení, a Komerční banky, a. s., sídlem Na Příkopě 969/33, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrh, označený jako ústavní stížnost, kterým se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, nesplňuje náležitost stanovenou pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, neboť stěžovatelka není zastoupena advokátem podle § 29 až 31 tohoto zákona.
2. Napadenými rozhodnutími obecné soudy nevyhověly žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání stěžovatelky proti usnesení krajského soudu (z č. l. 414 civilního spisu) o změně usnesení okresního soudu (z č. l. 378 civilního spisu) o zastavení řízení o dovolání stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu (z č. l. 200 civilního spisu), a to s odůvodněním, že změnové usnesení krajského soudu je ve prospěch stěžovatelky, proto dovolání, kterým ho napadá, je zjevně bezúspěšným uplatňováním práva.
3. Obecně platí, že Ústavní soud učiní opatření k odstranění vad návrhu, tedy poučí účastníka řízení o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve nepodaří-li se vytčený nedostatek návrhu odstranit, mají být vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí návrhu. Ústavní soud již mnohokrát rozhodl, že není nezbytné, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak v minulosti již stalo. Lze spolehlivě předpokládat, že dříve poskytnutá poučení stěžovatelce zprostředkovala informaci o povinných náležitostech ústavní stížnosti.
4. Z ústavní stížnosti plyne, že si je stěžovatelka vady stížnosti a povinnosti být zastoupena advokátem vědoma; oznamuje Ústavnímu soudu, že požádá Českou advokátní komoru o ustanovení advokáta a že bez advokáta podává ústavní stížnost, aby jí neuplynula lhůta k podání ústavní stížnosti. V minulosti se na Ústavní soud již vícekrát obrátila a byla opakovaně vyzvána k odstranění vad ústavní stížnosti (např. v řízeních sp. zn. II. ÚS 1633/25 , IV. ÚS 1634/25 , II. ÚS 1786/25 , II. ÚS 1854/25 ,
,
,
II. ÚS 2723/25 či
II. ÚS 2752/25 ). Kromě její vědomosti se jí tak i ze strany Ústavního soudu dostalo náležitého poučení, včetně informace o nezbytnosti zastoupení advokátem a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad návrhu. Vždy nové a stejné poučení by bylo postupem neefektivním a formalistickým (obdobně viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2579/21 ze dne 5. října 2021 či sp. zn. I. ÚS 3034/25 ze dne 29. října 2025, které se týkají přímo stěžovatelky).
5. Dokumentuje to i prostý fakt, že opakovaně poučená stěžovatelka podala ústavní stížnost (pondělí 10. listopadu 2025 v 23:55:07 hodin) formou e-mailu bez zaručeného podpisu, který utvrdila podáním z datové schránky (13. listopadu 2025 v 23:04:49 hodin), opět nezastoupena a navíc aniž by již požádala o určení advokáta Českou advokátní komoru. Napadá přitom rozhodnutí z 25. srpna 2025, které jí bylo doručeno již 8. září 2025. Ústavní stížnost podala v posledních pěti minutách posledního dne lhůty (doplnění datovou schránkou pak v posledních šesti minutách konce lhůty k takovému utvrzení), přitom v podání Ústavnímu soudu oznamuje, že (teprve) požádá o ustanovení advokáta.
6. V této konkrétní věci je navíc zřejmé, že stěžovatelka napadá soudní rozhodnutí opravnými prostředky mechanicky až způsobem minimálně hraničícím se zneužitím práv, zcela ignoruje jasné důvody, pro které jí obecné soudy zástupce pro dovolání neustanovily - dovoláním napadené měnící usnesení bylo v její prospěch, s dovoláním pojmově nemůže uspět.
7. Z uvedených důvodů soudkyně zpravodajka za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítla, aniž by stěžovatelku vyzývala k odstranění vad podání. Stěžovatelka požádala v ústavní stížnosti o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. O tomto návrhu Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl bezodkladně o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. listopadu 2025
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka