Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Lukáše, zastoupeného Mgr. Miroslavem Fotrem, advokátem, sídlem Rodinova 691/4, Hodonín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. srpna 2025 č. j. 23 Co 239/2025-317 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. července 2025 č. j. 7 C 129/2019-310, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Ivany Teřlové a Tomáše Brázdy, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") z důvodu jejich tvrzeného rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že obvodní soud napadeným usnesením odmítl stěžovatelovo odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 19. 5. 2025 č. j. 7 C 129/2019-302 (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Obvodní soud měl za to, že stěžovatel podal odvolání opožděně. V této souvislosti poukázal na to, že uvedený rozsudek byl stěžovateli doručován poštou, přičemž již ode dne 10. 6. 2025 byla předmětná zásilka uložena na poště a stěžovateli byla současně zanechána výzva k jejímu vyzvednutí. Tímto dnem současně stěžovateli začala plynout desetidenní lhůta k vyzvednutí zásilky, jejíž poslední den připadl na den 20. 6. 2025 (pátek); tímto dnem se rozsudek považoval za doručený a od tohoto dne počala stěžovateli plynout patnáctidenní lhůta k podání odvolání, která - i po zohlednění toho, že konec lhůty by připadl na víkend - marně uplynula dne 7. 7. 2025 (pondělí). Stěžovatel si však zásilku osobně převzal až dne 23. 6. 2025 a odvolání proti uvedenému rozsudku podal k poštovní přepravě dne 8. 7. 2025. Jelikož bylo stěžovatelovo odvolání podáno den po marném uplynutí zákonné patnáctidenní lhůty k podání odvolání, muselo být odmítnuto pro opožděnost.
3. Městský soud napadeným usnesením potvrdil usnesení prvostupňového soudu (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry prvostupňového soudu. Poukázal na to, že dne 20. 6. 2025 nastala právní fikce doručení písemnosti, pročež lhůta k podání odvolání proti rozsudku obvodního soudu začala plynout tímto dnem, nikoli dnem faktického převzetí zásilky stěžovatelem. Stěžovatel si nesprávně vyložil relevantní procesní úpravu (§ 49 odst. 1, 2 a 3 ve spojení s § 57 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), pročež odvolání proti rozsudku podal opožděně. Napadené usnesení obvodního soudu proto bylo správné.
4. Stěžovatel namítá, že obecné soudy nesprávně odmítly jeho odvolání pro opožděnost, čímž porušily jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na rovnost účastníků podle čl. 37 odst. 3 Listiny. Má za to, že okamžikem rozhodným pro posouzení počátku běhu lhůty k vyzvednutí zásilky byl až den 11. 6. 2025, resp. 12. 6. 2025. To mělo plynout i z důkazů předložených stěžovatelem, zejm. z výzvy pošty k vyzvednutí předmětné zásilky. To pak mělo význam i pro určení počátku a konce běhu patnáctidenní lhůty k podání odvolání, které bylo podle mínění stěžovatele podáno ve lhůtě. Jelikož obecné soudy tuto otázku posoudily vadně, porušily jeho ústavně zaručená práva.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost nicméně není přípustná.
6. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem (viz např. usnesení ze dne 19. 6. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1007/24 , bod 5). Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje tedy krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není možná.
7. Stěžovatel však v nyní posuzované věci měl, resp. má k dispozici další procesní prostředky nápravy, které může využít, má-li za to, že jeho odvolání bylo odmítnuto vadně. Podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
8. V projednávané věci tedy v souladu s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu měl stěžovatel před podáním ústavní stížnosti využít také žalobu pro zmatečnost, jež byla posledním procesním prostředkem, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Žalobu pro zmatečnost však stěžovatel nepodal a v tomto ohledu ani nic netvrdí. Ústavní soud zároveň neshledal, že by ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala stěžovatelovy vlastní zájmy, což je předpokladem pro to, aby se jí za těchto okolností mohl zabývat věcně [§ 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
9. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 25. listopadu 2025
Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj