Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Tomáše Matouška, Ph.D., zastoupeného JUDr. Beátou Kolcunovou, advokátkou, sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha 1 - Nové Město, proti usnesením Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 259/2025-112 ze dne 1. září 2025 a č. j. 55 Co 260/2025-114 ze dne 1. září 2025 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 60 C 170/2024-68 ze dne 27. ledna 2025 a č. j. 60 C 170/2024-91 ze dne 21. května 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a Družstva X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí. Zároveň navrhl, aby Ústavní soud vyslovil, že činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou v České republice ve smyslu čl. 23 Listiny základních práv a svobod znemožněny.
2. Napadená rozhodnutí byla vydána v řízení o žalobě vedlejšího účastníka proti stěžovateli. O této žalobě rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem pro uznání č. j. 60 C 170/2024-43 ze dne 31. října 2024.
3. Proti rozsudku podal stěžovatel odvolání. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením č. j. 60 C 170/2024-68 mu obvodní soud osvobození nepřiznal. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze usnesením č. j. 55 Co 259/2025-112 potvrdil usnesení obvodního soudu.
4. Stěžovatel podal proti rozsudku obvodního soudu rovněž žalobu na obnovu řízení. Na výzvu k zaplacení soudního poplatku reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků, které obvodní soud usnesením č. j. 60 C 170/2024-91 nevyhověl. K odvolání stěžovatele městský soud usnesením č. j. 55 Co 260/2025-114 usnesení obvodního soudu potvrdil.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že objektivně není schopen zaplatit soudní poplatek. Má za to, že splňuje důvody pro osvobození od soudních poplatků. Nemá ani minimální příjem, nepobírá žádné dávky ani příspěvky od státu. V řízení uvedl, jaké vlastní nemovitosti a motorová vozidla. Napadená rozhodnutí považuje stěžovatel za svévolná a tvrdí, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními respektive mezi skutkovými zjištěními a právními závěry je dán extrémní rozpor.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a je přípustná. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou. S dále popsanou výjimkou je Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný.
7. Stěžovatel vedle zrušení napadených rozhodnutí požadoval též, aby Ústavní soud v nálezu vyslovil, že činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou v České republice znemožněny. K projednání takového návrhu však není Ústavní soud příslušný. "Výrokový potenciál" nálezů v řízení o ústavní stížnosti je omezen § 82 zákona o Ústavním soudu.
8. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis obvodního soudu. Z něj zjistil, že řízení o odvolání proti rozsudku č. j. 60 C 170/2024-43 bylo usnesením obvodního soudu č. j. 60 C 170/2024-128 ze dne 1. prosince 2025 zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno 9. prosince 2025, stěžovatel proti němu nepodal odvolání a 30. prosince 2025 toto usnesení nabylo právní moci.
9. Skutečnost, že odvolací řízení bylo pravomocně zastaveno, má zásadní důsledky pro posouzení ústavní stížnosti proti usnesením č. j. 60 C 170/2024-68 a č. j. 55 Co 259/2025-112. Platí totiž, že jednou z podmínek úspěšného uplatnění ústavní stížnosti je i její racionalita (srov. nález sp. zn. II. ÚS 169/09
ze dne 3. března 2009, bod 16). Tam, kde by kasace nemohla přinést příznivější rozhodnutí ve věci samé, resp. tam, kde nelze takovou změnu s přihlédnutím ke všem okolnostem příslušného řízení oprávněně očekávat, by byl kasační nález ryze formálním aktem, který by ke změně procesního postavení stěžovatele vedoucí k ochraně materiální podstaty jeho základních práv nijak nepřispěl (obdobně usnesení sp. zn. III. ÚS 660/23
ze dne 22. května 2024, bod 34).
10. Bylo-li odvolací řízení jako celek zastaveno, nemá již význam zabývat se otázkou, zda měl být stěžovatel v tomto řízení osvobozen od soudních poplatků. Ani případné vyhovění ústavní stížnosti by totiž pro stěžovatele nemělo žádný přínos, neboť by v řízení nebylo možno pokračovat (usnesení sp. zn. III. ÚS 1979/25
ze dne 10. září 2025, body 13 a 14).
11. Zbývá posoudit ústavní stížnost proti usnesením č. j. 60 C 170/2024-91 a č. j. 55 Co 260/2025-114. Těmito rozhodnutími bylo v rámci řízení o stěžovatelově žalobě na obnovu řízení rozhodnuto o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků. Meritorní přezkum rozhodování o soudních poplatcích v rámci řízení o ústavní stížnosti je přitom spíše výjimečný, neboť posuzování, zda někdo má být osvobozen od soudních poplatků je založeno primárně na posouzení skutkových okolností konkrétní věci. Toto posouzení přísluší obecným soudům a úkolem Ústavního soudu není závěry soudů přehodnocovat. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné a týkají se buď specifických otázek (kupříkladu osvobození od soudního poplatku právnických osob - srov. nález sp. zn. I. ÚS 13/98
ze dne 11. května 1999) nebo v nich šlo "o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti" (nález sp. zn. IV. ÚS 289/03
ze dne 31. srpna 2004). Takovéto dotčení ve vazbě na rozhodnutí soudu ve věci osvobození od soudních poplatků by byla způsobilá založit toliko svévolná aplikace § 138 odst. 1 občanského soudního řádu, spočívající buď v absenci jakéhokoli odůvodnění, anebo obsahující odůvodnění vybočující v extrémní míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti (nález sp. zn. IV. ÚS 121/11
ze dne 17. května 2011).
12. Obvodní soud stěžovateli nepřiznal osvobození od soudních poplatků proto, že stěžovatel na výzvu soudu nedoložil majetkové poměry. Soud měl sice k dispozici podklady, které mu stěžovatel zaslal dříve k žádosti o osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení, ani ty by však nepostačovaly pro náležité posouzení věci. I tyto podklady totiž byly neúplné, jak uvedl obvodní soud (body 13 a 14 usnesení č. j. 60 C 170/2024-68) i městský soud (body 9 a 10 usnesení č. j. 55 Co 259/2025-112). Z obsahu spisu Ústavní soud ověřil, že závěry soudů z ústavního hlediska obstojí. Není tak důvod pro kasační zásah Ústavního soudu.
13. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost dílem jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu a ve zbytku jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
14. Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti bez zbytečného odkladu po odstranění vad podání a zajištění spisu obvodního soudu. Proto nebylo třeba samostatně posuzovat stěžovatelův návrh na projednání věci mimo pořadí podle § 39 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. ledna 2026
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu