Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti Bc. Ladislava Regnarda, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2018 č. j. 70 Co 231/2018-207, č. j. 70 Co 232/2018-209 a č. j. 70 Co 233/2018-211, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Dne 15. 10. 2018 bylo Ústavnímu soudu doručeno stěžovatelovo podání označené jako "Dovolání + ústavní stížnost" obsahující žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení jednoho právního zástupce pro tato dvě podání (pozn. obsah stěžovatelova podání je shodný s návrhem ve věci vedené pod
sp. zn. I. ÚS 2583/18
).
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; především stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil (sám nebo společně s Terezií Regnardovou) na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod
sp. zn. IV. ÚS 20/18
a
III. ÚS 983/18
, naposledy ve věci
sp. zn. II. ÚS 2425/18
). Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti; na výzvy k odstranění vad nereaguje.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Stejně jako ve věcech vedených pod
sp. zn. I. ÚS 19/18
,
sp. zn. II. ÚS 41/18
,
sp. zn. II. ÚS 189/18
,
sp. zn. I. ÚS 964/18
,
sp. zn. I. ÚS 1018/18
,
sp. zn. II. ÚS 1507/18
,
sp. zn. III. ÚS 1580/18
,
sp. zn. I. ÚS 2342/18
,
sp. zn. I. ÚS 2583/18
(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2018
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj