Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Ladislava Regnarda, bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2018, č. j. 20 Cdo 494/2018-230, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 5. 2018, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Návrh stěžovatele trpí formálními vadami. Stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) a k jeho návrhu není připojena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně jeho práva (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu přitom známo, že stěžovatel podal v minulosti již více než šedesát ústavních stížností, a proto je mu povinnost právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem dobře známa. Stěžovatel byl ostatně o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučen (např. ve věci vedené pod
sp. zn. III. ÚS 1615/13
,
,
I. ÚS 1511/15
,
,
,
II. ÚS 768/17
,
II. ÚS 1588/17
,
,
I. ÚS 291/18
a dalších).
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady návrhu), přičemž podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních ve věcech vedených pod
sp. zn. I. ÚS 2360/08
,
II. ÚS 3276/07
,
III. ÚS 695/08
,
IV. ÚS 9/11
) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatele soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2018
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu