Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky J. d. C. C. G., zastoupené Mgr. Radkou Mackovou, advokátkou, sídlem Celetná 554/4, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. listopadu 2023, sp. zn. 8 T 27/2023, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 a Z. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi došlo k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") byl Z. D. (dále jen "obžalovaný") uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců, a k peněžitému trestu ve výši 70 000 Kč. Podstata jednání obžalovaného spočívala podle soudu ve způsobení dopravní nehody, při níž došlo k poranění stěžovatelky.
Spolu se stěžovatelkou uplatnila nárok na náhradu újmy také Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu byly se svými nároky odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť pachatel se uvedeného jednání dopustil při výkonu svého zaměstnání a nárok je tak nutné uplatnit proti jeho zaměstnavateli. Výroky o vině a trestu soud neodůvodňoval, neboť byly splněny podmínky podle § 129 odst. 2 trestního řádu. Po vyhlášení rozsudku a poučení o opravných prostředcích si stěžovatelka ponechala lhůtu pro podání odvolání.
Na rozdíl od ostatních účastníků se svého práva na odvolání nevzdala, avšak odvolání proti rozsudku nepodala.
3. Stěžovatelka má za to, že obvodní soud porušil zásadu efektivnosti trestního řízení a tím její právo na soudní ochranu. Podle stěžovatelky nedošlo k dostatečnému seznámení s důvody, proč soud rozhodl tímto způsobem. Ačkoliv byly podle ní naplněny podmínky § 129 odst. 2 trestního řádu, materiální podmínky pro tento postup nebyly dány. Obvodní soud měl podle stěžovatelky rozhodnutí odůvodnit bez ohledu na vzdání se práva na odvolání ostatními účastníky, a to s odkazem na nález ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. I. ÚS 443/23 . Dále došlo podle stěžovatelky k aplikaci hmotněprávní úpravy, která excesivně vybočuje z dosavadní judikatury, jelikož nebylo vyhověno návrhu na doplnění znaleckých posudků a nově rozhodováno o právní kvalifikaci.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nenapadá specificky výrok o náhradě škody, proti kterému mohla podat odvolání (a v této části je tedy její ústavní stížnost nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), lze ústavní stížnost považovat za přípustnou proti výrokům napadeného rozsudku týkajícím se viny a trestu, neboť proti těm nemůže poškozený podat odvolání.
5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
6. Podle Ústavního soudu napadený rozsudek ve výroku o vině a trestu nikterak nezasáhl do stěžovatelčiných ústavních práv. Možnost Ústavního soudu zasáhnout z podnětu poškozených do rozhodovací činnosti nezávislých soudů v trestním řízení je značně omezená. Materiálně je pak přípustná pouze u skutků, které významně zasahují do základních práv a svobod poškozených a jejichž okolnosti vyžadují trestněprávní reakci státu. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti fakticky domáhá toho, aby byl vedlejší účastník odsouzen podle jiného ustanovení trestního zákoníku, konkrétně za spáchání trestního činu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti namísto ublížení na zdraví z nedbalosti.
Takové rozlišení leží mimo oblast ochrany práv, kterou poškozeným může zaručit Ústavní soud. Ostatně i trest uložený vedlejšímu účastníkovi spadá do zákonné sazby obou uvedených skutkových podstat. Trestní řízení, jehož se stěžovatelka jako poškozená účastnila, bylo efektivní, neboť pachatel jednání, kterým jí byla způsobena újma, byl pravomocně uznán vinným a potrestán v souladu se zákonem. Ústavnímu soudu na základě ústavní stížnosti poškozené nepřísluší zkoumat, zda obecné soudy postupovaly při rozhodnutí o vině podle správného ustanovení podústavního právního předpisu.
7. Zároveň Ústavní soud odmítá, že by napadený trestní rozsudek jakkoliv limitoval soud v případném občanskoprávním řízení (s výjimkou aplikace § 135 odst. 1 občanského soudního řádu). Naopak povinností občanskoprávního soudu je vždy posoudit celý uplatněný nárok na náhradu způsobené újmy bez ohledu na jeho předchozí trestněprávní kvalifikaci.
8. Stěžovatelka se dovolává závěrů nálezu ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. I. ÚS 443/23
(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz/), které však v dané věci nejsou pro významné skutkové odlišnosti použitelné. Především obžalovaný ve věci, v níž byl uvedený nález vydán, byl obžaloby zproštěn a soudy tento svůj postup nijak nevysvětlily. Dále skutek, který byl předmětem tehdejšího řízení, spočíval v úmyslné osobní fyzické potyčce dvou osob, což je situace materiálně mnohem bližší oblasti lidských práv ve srovnání s dopravní nehodou.
9. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. června 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu