Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 347/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Předseda III. senátu Ústavního soudu ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Č., vedené před Ústavním soudem pod shora vyznačenou spisovou značkou, rozhodl (§ 61 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.) takto :
Advokátovi JUDr. M.Š., se ukládá pořádková pokuta ve výši 15 000,- Kč (slovy patnácttisíc korun českých), splatná ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení na účet Ústavního soudu, vedený u České národní banky, pobočka Brno.
Ústavní stížností, podanou jménem Č., a vypracovanou jako zástupcem stěžovatele JUDr. M.Š., advokátem, domáhal se stěžovatel zrušení rozhodnutí obecného soudu (Krajského soudu v Ostravě jako soudu odvolacího) a tvrdil, že tento soud, jestliže řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil, porušil nejen procesní předpisy, ale i stěžovatelovo ústavně zaručené právo na soudní ochranu; podle tvrzení ústavní stížnosti stalo se tak proto, že výzvu k zaplacení soudního poplatku, přes řádně vykázanou plnou moc pověřeného zástupce, zaslal obecný soud toliko přímo stěžovateli, ačkoli ten "složil právnímu zástupci zálohově i částku určenou pro soudní výlohy"; v důsledku toho spoléhaje na dohodu se svým právním 1
III. ÚS 347/97 zástupcem - ponechal stěžovatel výzvu obecného soudu bez povšimnutí a soudem stanovený poplatek neuhradil; s odkazem na již zmíněnou dohodu a s tvrzením, že vadným postupem obecného soudu mu bylo odepřeno ústavně zaručené právo žalobce na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhal se zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí.
Ústavní stížnost stěžovatele byla usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 4. 1998 odmítnuta, když bylo zjištěno, že tvrzení stěžovatele, stran doručení výzvy k úhradě soudního poplatku, je nepravdivé; nadto nástupce stěžovatele k ústavní stížnosti předložil formálně vadnou plnou moc (č. 1. 5) a po výzvě Ústavního soudu k odstranění této vady (č. 1. 6) předložil sice další "řádnou" plnou moc, tentokrát však bez svého podpisu.
Při poskytování právních služeb (§ 1 odst. 1, 2 zák. o advokacii č. 85/19956 Sb.) je advokát mimo jiné povinen jednat čestně a svědomitě (§ 16 odst. 2 cit. zák.) a dále je povinen dodržovat pravidla profesionální etiky (§ 17 al. 3 cit. zák.); v řízení před Ústavním soudem tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení způsobem příkladmo v zákoně uvedeným, uloží předseda senátu, ve věcech jinak senátu příslušných, pořádkovou pokutu do výše 100 000,- Kč (§ 61 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.).
Z takto zákonem stanovených povinností advokáta nejen ex lege, ale také lege artis nutno vyvodit, že při chránění a posuzování práv a oprávněných zájmů klienta (§ 16 odst. 1 cit. zák.) je v rozporu s požadavkem čestnosti, svědomitosti a pravidly profesionální etiky, jestliže advokát předkládá jménem klienta podání s očividně nepravdivými údaji (viz odůvodnění usnesení, jímž ústavní stížnost stěžovatele byla odmítnuta) a nadto na jejich základě vznáší vůči postupu obecného soudu vyhraněné formulované výtky; jakkoli se ústavní stížnost ve svých počátcích jevila důvodná, bylo zapotřebí řady administrativních úkonů, než byl objasněn skutečný stav věci a mohlo být zjištěno, že - oproti tvrzení v ústavní stížnosti - byla výzva k úhradě soudního poplatku doručena též zástupci stěžovatele.
Obdobně o svědomitosti zástupce stěžovatele nesvědčí skutečnost, že nejen Ústavnímu soudu předložil formálně vadnou plnou moc, ale ani po výzvě Ústavního soudu tuto formální vadu náležitým způsobem neodstranil. III. ÚS 347/97
Tyto skutečnosti jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, vedou k závěru, že jak nepravdivými údaji v ústavní stížnosti, tak svou netečností k výzvě Ústavního soudu advokát JUD. M.Š. jednak hrubě ztížil postup řízení ve věci ústavní stížnosti svého klienta Č., jednak s ohledem na nepravdivost údajů v odůvodnění jím podané ústavní stížnosti jednal vůči Ústavnímu soudu zřetelně nekorektně a tedy v tomto smyslu hrubě urážlivě. Bylo proto rozhodnuto o pořádkovém opatření tak, jak z výroku tohoto usnesení je patrno, když výše uložení pokuty byla stanovena úměrně k vytýkaným pochybením.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.). V Brně dne 3. dubna 1998
JUDr. Pavel Holländer předseda senátu Ústavního soudu