Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 348/04
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 16. června 2004 ve věci A. K. o návrhu ze dne 15. května 2004, t a k t o : Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel, který své podání ze dne 15. května 2004 označil jako "stížnost na jednání státního notářství od roku 1972 a na jednání Českých soudů od roku 1994 do roku 2004" v jeho obsahu vylíčil situaci, v níž probíhalo po roce 1971 řízení o stavbě na jeho pozemku, jakož i řízení o dědictví po rodičích, dále pak průběh jednání u soudů, u kterých podal žalobu v roce 1994, když o ní bylo rozhodnuto okresním soudem dne 28. listopadu 1997 a 31. ledna 2000, krajským soudem dne 23. března 1999 a 15. ledna 2002, Nejvyšším soudem pak 22. října 2002 a dne 11. února 2004 i Ústavním soudem.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje [§ 72 odst. 1 písm. a), a odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu lze konstatovat, že stěžovatel brojí proti postupu bývalého státního notářství v řízení, které probíhalo v roce 1972, jakož i proti postupu soudů, přičemž tyto rozhodovaly v roce 1994 až 2002. Je tedy nepochybné, že ústavní stížnost proti uvedenému postupu a jednání, případně rozhodnutím bývalého státního notářství a soudů, podaná 27. května 2004, byla učiněna po lhůtě k tomu stanovené. Pokud brojí i proti usnesení Ústavního soudu ze dne 11. února 2004 sp. zn. IV. ÚS 34/03 , pak jde o ústavní stížnost nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. b) a e), § 43 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, čl. 87 Ústavy České republiky].
S ohledem na výše uvedené a na citovaná ustanovení zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo. Pro odmítnutí ústavní stížnosti pro její opožděné podání a nepřípustnost nebyl již navrhovatel vyzýván k odstranění vad návrhu, jenž neměl mj. náležitost, vyplývající z § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů - stěžovatel nebyl zastoupen advokátem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 16. června 2004