Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele A. A. (jedná se o pseudonym) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 6 To 95/2025-1295 ze dne 29. září 2025 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 70 T 7/2021-1239 ze dne 16. prosince 2024, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Okresní soud v Ostravě napadeným rozsudkem odsoudil stěžovatele za zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku a za přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku. Krajský soud v Ostravě na základě stěžovatelova odvolání napadeným rozsudkem zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku o trestu a uložil pachateli souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl stěžovatel zařazen do věznice s ostrahou.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti žádá, aby byla jeho věc "objektivně přezkoumána a posouzeno, zda v řízení nedošlo k porušení zásad spravedlivého procesu a lidských práv". S ohledem na vady vytýkané stěžovatelem Ústavní soud posoudil ústavní stížnost tak, že směřuje vůči v záhlaví označeným rozhodnutím a že záměrem stěžovatele je dosáhnout jejich zrušení.
3. Stěžovatel napadá rozsudek okresního soudu jako celek, avšak krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil ve výroku o trestu a nahradil jej vlastním rozhodnutím. K rozhodování o zrušené části rozsudku okresního soudu není Ústavní soud příslušný (není povolán rušit, co již bylo zrušeno).
4. Podstatou ústavní stížnosti je její subsidiarita. Subsidiarita ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.
5. V posuzované věci byl stěžovatel v napadeném rozsudku krajského soudu řádně poučen o možnosti podat proti tomuto rozsudku dovolání. Stěžovatel v ústavní stížnosti nijak nezmiňuje, že by této možnosti využil a dovolání podal. Krajský soud navíc Ústavnímu soudu dne 11. prosince 2025 sdělil, že jeho rozsudek doposud nebyl stěžovateli doručen.
6. Z uvedeného vyplývá, že stěžovatel aktuálně stále disponuje možností brojit proti napadeným rozhodnutím podáním mimořádného opravného prostředku v podobě dovolání, když mu doposud ani nezačala běžet dvouměsíční lhůta k jeho podání (srov. § 265e odst. 1 trestního řádu), případně (pokud byl v mezičase rozsudek doručen, je ve svém počátku, každopádně stále trvá). Z ničeho se ani nejeví, že by zde byly okolnosti pro výjimku z nepřípustnosti. Podá-li stěžovatel řádně a včas dovolání, a neuspěje-li s ním, bude mít možnost podat proti rozhodnutím nižších obecných soudů (a pak i Nejvyššího soudu) novou (tentokrát již přípustnou) ústavní stížnost.
7. Soudkyně zpravodajka z uvedených důvodů ústavní stížnost odmítla dílem jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a ve zbylém rozsahu jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. d) a e) zákona o Ústavním soudu].
8. Stěžovatel ústavní stížnost podal bez povinného zastoupení advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), avšak vzhledem k zjištěné absenci dalších předpokladů pro řízení před Ústavním soudem jej soudkyně zpravodajka pro nadbytečnost k odstranění této vady podání ani nevyzývala, neboť by mohla vést jen k zbytečně vynaloženým nákladům a prodloužení řízení. Současně se tak stěžovateli včas dostává znovu, tentokrát od Ústavního soudu, informace o možnosti napadnout rozhodnutí krajského soudu dovoláním.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 15. prosince 2025
Veronika Křesťanová v. r.
soudkyně zpravodajka