Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. K., zastoupené Mgr. Janou Kitzbergerovou, advokátkou se sídlem Rooseveltova 48, Český Krumlov, proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 27. 7. 2020 č. j. 8 P 171/2018-769, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Co 1207/2020-895, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Nc 1331/2020-891, vedené pod sp. zn. II. ÚS 3548/20
, a proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 8. 2020 č. j. 8 P 171/2018-817, usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 8. 9. 2020 č. j. 8 P 171/2018-844, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Co 1206/2020-899, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Co 1208/2020-903, vedené pod sp. zn. III. ÚS 3547/20
, za účasti 1/ Okresního soudu v Českém Krumlově a 2/ Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, o návrhu na spojení, takto: Ústavní stížnosti vedené pod spisovými značkami III. ÚS 3547/20 a II. ÚS 3548/20
se spojují ke společnému řízení a budou nadále vedeny pod spisovou značkou III. ÚS 3547/20.
1. Ústavní soud obdržel ve výroku uvedené ústavní stížnosti, jimiž se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť v postupu obecných soudů shledává porušení svých ústavně zaručených práv.
2. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků.
3. Z předmětných ústavních stížností a jejich příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka brojí proti rozhodnutím, vydaným dne 16. 10. 2020 o dvojím návrhu matky i otce, vycházejícím z jednoho soudního sporu ve věci péče o dítě, přičemž v ústavních stížnostech uplatňuje totožné argumenty. Na základě těchto zjištění Ústavní soud z důvodu hospodárnosti a efektivity podle shora uvedených zákonných ustanovení spojil ve výroku uvedené věci ke společnému řízení.
4. V souladu s rozvrhem práce pro rok 2020 č. Org. 1/20 (úplné znění pod č. Org. 3/20) je soudcem zpravodajem u spojených věcí soudce Jiří Zemánek, neboť mu byla přidělena první ze spojovaných ústavních stížností vedená pod sp. zn. III. ÚS 3547/20
.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. dubna 2021
Pavel Rychetský, v. r.
předseda Ústavního soudu
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnosti byly podány včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejich projednání příslušný, přičemž stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je v části směřující proti usnesení krajského soudu ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Co 1206/2020-899 a č. j. 6 Co 1208/2020-903 a proti usnesení okresního soudu ze dne 8. 10. 2020 č. j. 8 P 171/2018-844 a ze dne 11. 8. 2020 č. j. 8 P 171/2018-817 přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
8. Naopak není přípustná ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Co 1207/2020-895, č. j. 6 Nc 1331/2020-891 a usnesení okresního soudu ze dne 27. 7. 2020 č. j. 8 P 171/2018-769. Jak již bylo výše uvedeno, krajský soud usnesením ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Co 1207/2020-895 odmítl odvolání stěžovatelky proti usnesení ze dne 27. 7. 2020 č. j. 8 P 171/2018-769 (proti výroku o vyloučení návrhu otce k samostatnému řízení z důvodu nepřípustnosti odvolání, proti výroku o zamítnutí návrhu otce na výkon rozhodnutí pro neoprávněnost stěžovatelky k podání odvolání).
Ve vztahu k usnesení, kterým odvolací soud odvolání odmítl, je Ústavní soud vázán stanoviskem svého pléna ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.). Podle tohoto stanoviska je ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o.
s. ř. Z ústavní stížnosti se přitom nepodává, že by stěžovatelka žalobu pro zmatečnost proti napadenému usnesení odvolacího soudu uplatnila. Ústavní stížnost proto není v této části přípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Právě žaloba pro zmatečnost je procesním institutem koncipovaným jako mimořádný opravný prostředek sloužící k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo.
Žalobou pro zmatečnost lze podle § 229 odst. 4 o. s. ř. napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (dle § 218, § 218a nebo podle § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že napadeným usnesením krajského soudu ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Co 1207/2020-895 bylo odvolání stěžovatelky odmítnuto podle § 218 písm. b) o. s. ř., je žaloba pro zmatečnost, jejíž přípustnost je dána § 229 odst. 4 o. s. ř., posledním opravným prostředkem, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje.
Ústavní soud dodává, že není zjevné, proč se stěžovatelka domáhá zrušení citovaných usnesení, neboť usnesením okresního soudu ze dne 27. 7. 2020 č. j. 8 P 171/2018-769 bylo rozhodnuto ve prospěch stěžovatelky, což ostatně bylo důvodem, pro který krajský soud odvolání stěžovatelky proti tomuto usnesení odmítl.
9. To platí i pro námitku podjatosti, kterou stěžovatelka vznesla v odvolání proti usnesení okresního soudu ze dne 27. 7. 2020 č. j. 8 P 171/2018-769, a o které rozhodl krajský soud usnesením ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Nc 1331/2020-891 tak, že soudkyně Mgr. Radka Círková není vyloučena z projednání a rozhodnutí ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 8 P 171/2018. Ústavní soud setrvale judikuje, že rozhodnutí nadřízeného soudu podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, že není dán důvod vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř., obecně nebrání tomu, aby byla námitka podjatosti vznesena i v dalších fázích řízení, jakož i v řízeních o opravných prostředcích. Předmětem rozhodování Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti se proto posouzení této námitky může stát teprve poté, co bude řízení ve věci samé skončeno, nebo kdy bude rozhodnuto o takovémto opravném prostředku (např. usnesení ze dne 18. 1. 2017 sp. zn. I. ÚS 359/16
, usnesení ze dne 20. 2. 2018
sp. zn. I. ÚS 4079/17
nebo usnesení ze dne 17. 9. 2019
sp. zn. II. ÚS 2946/19
). Z hlediska ústavněprávního přezkumu je proto rozhodné, že stěžovatelka proti usnesení krajského soudu ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Co 1207/2020-895, kterým bylo odmítnuto její odvolání, v němž vznesla námitku podjatosti, nepodala žalobu pro zmatečnost, ve které mohla opětovně tuto námitku uplatnit. Také ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Nc 1331/2020-891 proto není přípustná.
10. K otázce způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi (ač s nemalou mírou rezervovanosti) vyjádřil tak, že tuto způsobilost vyloučit nelze. Podstatou jeho přezkumu však může být jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí, nikoli posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření, poněvadž ty se přezkumné pravomoci Ústavního soudu vymykají, jak ostatně Ústavní soud ve své ustálené judikatuře akcentuje [srov. např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98
(N 158/16 SbNU 171)].
11. Ústavněprávní přezkum předběžných opatření se tak soustředí v podstatě jen na ta případná pochybení obecných soudů, v jejichž důsledku by takovéto rozhodnutí postrádalo zákonný základ, nebo by zjevně nemohlo vést k naplnění účelu, jehož jím má být dosaženo, nebo by v něm bylo možno spatřovat svévoli z jiného důvodu [např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98
(N 158/16 SbNU 171)], předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel [např. nález ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09
(N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)]. Ve své judikatuře Ústavní soud již vícekrát vyslovil závěr, že ústavní principy týkající se rozhodování o styku rodičů s dětmi dopadají i na rozhodnutí o předběžných opatřeních. Ústavní soud přitom setrvale judikuje, že ve věcech péče o nezletilé je nutno použít takového výkladu účelu předběžného opatření, který je v souladu s čl. 32 odst. 4 Listiny.
12. Usnesením ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Co 1206/2020-899 krajský soud potvrdil usnesení okresního soudu, který zamítl návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření ze dne 6. 8. 2020, jímž požadovala změnu úpravy styku otce s nezletilým v době hlavních prázdnin roku 2020. Stěžovatelka nesouhlasila s úpravou styku otce s nezletilým, podle které byl otec oprávněn stýkat se s nezletilým v době hlavních prázdnin každého roku deset dní v červenci a deset dní v srpnu. Okresní soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že s ohledem na krátkou dobu od nabytí právní moci rozsudku krajského soudu, který takto styk stanovil, neshledal potřebu nové zatímní úpravy poměrů účastníků. Argumentovala-li stěžovatelka tím, že není schopna dodržet rozsudek a předat nezletilého syna ke styku otci v daných termínech a časech, konstatoval okresní soud, že krajskému soudu byly veškeré tyto skutečnosti v době rozhodnutí známy.
13. Obdobně usnesením ze dne 16. 10. 2020 č. j. 6 Co 1208/2020-903 krajský soud potvrdil usnesení okresního soudu, jenž zamítl návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření ze dne 3. 9. 2020, kterým požadovala změnu úpravy styku otce tak, že styk otce s nezletilým bude probíhat ve středu od 17:15 hodin, nikoli od 16 hod, neboť její pracovní doba je ve středu do 17 hod. Okresní soud poukázal na opakovanost návrhů stěžovatelky na změnu úpravy styku otce s nezletilým a uvedl, že jí uváděné skutečnosti byly krajskému soudu při rozhodování ve věci samé známy, navíc jde o pouhé dvě středy 9. 9. 2020 a 23. 9. 2020, neboť od 25. 9. 2020 bude styk probíhat v jiném režimu v rámci stanoveného zvykacího období, nelze proto akceptovat snahu stěžovatelky změnit pravomocné rozhodnutí soudu prostřednictvím jednotlivých návrhů na vydání předběžného opatření.
14. Ústavní soud má za to, že napadená rozhodnutí, v nichž obecné soudy neshledaly žádnou novou okolnost, která by byla důvodem pro nařízení předběžného opatření, z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatelky zasaženo nebylo., neboť obecným soudům nelze vytknout, že při svém rozhodování nepoužily platnou právní právu, nebo že by jejich skutková zjištění nevycházela z provedeného dokazování; to platí pro rozhodnutí okresního soudu i krajského soudu, které konstatovaly, že stěžovatelka nutnost naléhavé potřeby navrhovaných předběžných opatření nedoložila, když v řízení nebyly osvědčeny žádné okolnosti, které by byly důvodem pro nařízení předběžného opatření.
Namítá-li opětovně stěžovatelka v ústavní stížnosti, že důvodem pro podání jejích návrhů na vydání předběžného opatření byla výhradně její pracovní doba, která ji neumožňovala dodržovat soudem stanovený styk, přičemž sama uvádí, že v řízení ve věci samé údaje o své pracovní době sdělila, nelze než mít závěr obecných soudů o nesplnění zákonných podmínek pro nařízení předběžného opatření za situace, kdy nabyl rozsudek krajského soudu právní moci dne 24. 6. 2020, a stěžovatelka se domáhá návrhy ze dne 6.
8. 202020 a 3. 9. 2020 změny úpravy styku, aniž by doložila nové, soudu dříve neznámé skutečnosti, které by takovou změnu styku odůvodňovaly, za ústavě souladný.
15. Ze všech uvedených příčin nemá Ústavní soud důvod zpochybňovat závěry obou soudů, které se danou věcí podrobně zabývaly, a jak bylo uvedeno, v odůvodnění svých rozhodnutí srozumitelně uvedly, na základě jakých úvah k jednotlivým závěrům dospěly. Rozhodnutí nevybočují z Ústavou stanoveného rámce, jejich odůvodnění je ústavně konformní a není důvod je zpochybňovat.
16. Důvodné nejsou ani námitky stěžovatelky týkající se porušení jejího práva na zákonného soudce, tedy že Mgr. Eva Rožboudová, která zamítla v obou případech návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření, není jejím zákonným soudcem, když dříve zahájené řízení o návrhu otce na výkon rozhodnutí pro neuskutečnění styku je vedeno pod sp. zn. 8 P 171/2018, a ve věci rozhodovala Mgr. Radka Círková.
17. V rozvrhu práce Okresního soudu v Krumlově aktualizovaném ke dni 1. 7. 2020 se uvádí, že nápad v opatrovnickém oddělení je přidělován kolovacím systémem s dorovnáváním do senátů 3P/Nc Mgr. Rožboudové, 6P/Nc JUDr. Hrdličkové a 8P/Nc Mgr. Církové při seřazení návrhů na zahájení řízení abecedním pořádkem podle příjmení prvního nezletilého, a to v pořadí 3P/Nc, 8P/Nc, 3P/Nc, 6P/Nc, 8P/Nc. Další návrhy do ještě nepravomocných věcí napadají do stejného senátu. Předběžná opatření dle § 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s."), vyřizují v pracovní i mimopracovní době všichni soudci dle rozepsané pracovní pohotovosti. Samostatná předběžná opatření podle § 12 z. ř. s. a § 74 a násl. o. s. ř. vyřizuje Mgr. Rožboudová, JUDr. Hrdličková a Mgr. Círková kolovacím systémem s dorovnáváním ve stejném pořadí jako jiné věci P/Nc; ve věcech ještě nevyřízených (věci v běhu) vyřídí návrh na předběžné opatření soudce řešící danou věc.
18. Ve věci stěžovatelky rozhodovala ve věci samé, tedy rozsudkem ze dne 20. 12. 2019, kterým byl k návrhu otce upraven jeho styk s nezletilým, soudkyně okresního soudu Mgr. Radka Círková. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 24. 6. 2020. O návrhu otce ze dne 30. 3. 2020 na výkon rozhodnutí pro neuskutečnění styku rozhodovala taktéž Mgr. Radka Círková, neboť šlo o další návrh do ještě nepravomocné věci, který podle rozvrhu práce napadá do stejného senátu. Návrhy stěžovatelky na nařízení předběžného opatření ze dne 6. 8. 2020 a 3. 9. 2020 však byly podány poté, co řízení o úpravě styku bylo již pravomocně ukončeno, na uvedeném nic nemění, že v mezidobí probíhalo řízení o návrhu otce na výkon rozhodnutí pro neuskutečnění styku. Návrhy stěžovatelky ze dne 6. 8. 2020 a 3. 9. 2020 představují samostatná předběžná opatření, která se podle rozvrhu práce přidělují kolovacím systémem s dorovnáváním ve stejném pořadí jako jiné věci P/Nc.
19. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelky, ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. května 2021
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu