Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Radovana Suchánka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele: Ivo Muladi, zastoupeného Mgr. Danielem Grimmem, advokátem se sídlem Závodní 2006/101, Ostrava, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2015, č.j. 28 C 147/2013-122, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2015, č.j. 28 C 147/2013-122, byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.630,-Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.). Návrh, aby byl stěžovatel povinen zaplatit dalších 650,-Kč s příslušenstvím, soud zamítl (výrok II.). Stěžovateli bylo dále uloženo zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 10.900,-Kč (výrok III.).
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 10. 2015, č.j. 28 C 147/2013-141, opravil výrok I. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2015, č.j. 28 C 147/2013-122, tak, že stěžovatel byl žalobkyni zavázán zaplatit částku 2.460,-Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení. O odvolání stěžovatele proti tomuto opravnému usnesení rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 4. 2016 tak, že usnesení okresního soudu potvrdil.
Stěžovatel se domnívá, že neměl povinnost pojištění hradit, neboť vozidlo nebylo schopné provozu a bylo odstaveno mimo pozemní komunikaci. V této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2221/2013
.
Dále stěžovatel namítá, že soud pouhým odkazem na § 118a odst. 1, odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") nesplnil řádně svou poučovací povinnost, když takový odkaz považuje za nedostačující. V této souvislosti vznáší také námitky týkající se koncentrace řízení.
Vzhledem k tomu, že řízení podle přesvědčení stěžovatele nebylo řádně zkoncentrováno, navrhl před třetím jednáním důkaz výslechem svědků a další důkazy, které podle něj prokazují, že v předmětném období nebyl vlastníkem ani provozovatelem vozidla a zároveň, že vozidlo nebylo v provozuschopném stavu a bylo odstaveno na soukromém pozemku. Soud se však podle stěžovatele těmito důkazními návrhy nezabýval, ve svém rozhodnutí se s nimi nevypořádal a řádně neodůvodnil, proč tyto důkazy neprovedl.
Ústavněprávní judikaturou bylo již mnohokrát konstatováno, že procesní postupy v soudním řízení, zjišťování skutkového stavu a hodnocení provedených důkazů, jakož i výklad a aplikace podústavních právních předpisů, jsou svěřeny primárně obecným soudům, nikoli soudu Ústavnímu. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry s nimi nejsou v extrémním nesouladu a zda je interpretace použitého práva ústavně konformní. Ústavněprávním požadavkem také je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 621/15 ze dne 26. 3. 2015 a mnohá další, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na: http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Kvalifikované pochybení relevantní z hlediska ústavněprávního přezkumu a způsobilé zapříčinit porušení stěžovatelem namítaných práv Ústavní soud nezjistil. Ústavní stížnost proto odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. července 2016
Jan Filip v. r. předseda III. senátu Ústavního soudu