Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele R. F., zastoupeného JUDr. Karlou Návedlovou, advokátkou, sídlem Wolkerova 1140/2, Bílovec, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 70 Co 82/2025-396 ze dne 27. srpna 2025 a výroku III rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně č. j. 0 P 101/2020-356 ze dne 17. ledna 2025, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu ve Vsetíně, jako účastníků řízení, a A. K. a nezletilého J. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel napadá v záhlaví označené rozsudky v tam uvedeném rozsahu. Tvrdí, že jimi soudy porušily jeho právo na rodinný a soukromý život (čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), právo podílet se na výchově dětí a formování jejich identity (čl. 32 odst. 4 Listiny), právo dítěte na zachování identity, rodových vazeb a jména (čl. 3 a 8 Úmluvy o právech dítěte), zákaz libovůle a přepjatého formalismu (čl. 2 odst. 2), jakož i právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny).
2. Stěžovatel (otec) a vedlejší účastnice (matka) jsou rodiči nezletilého vedlejšího účastníka (chlapec), o nějž v současnosti pečují rovnoměrně v týdenním intervalu střídání. Chlapci bylo v září 2025 sedm let.
3. Otec se opakovaně soudně domáhal, aby chlapec nesl příjmení otce. Tvrdil, že od narození měl zájem o zachování vazby s chlapcem alespoň skrze příjmení, neboť po jeho narození souhlasil s péčí matky a styk otce s chlapcem se rozšiřoval postupně. Krajský soud v Ostravě (rozsudek č. j. 13 Co 48/2020-108 ze dne 29. května 2020) v řízení o určení příjmení určil chlapci příjmení po matce, protože je matka pro chlapce nejbližší vztahová osoba, byl jí svěřen do péče a zachování příjmení je z praktického hlediska v nejlepším zájmu chlapce. Ústavní stížnost otce proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud tehdy odmítl (
sp. zn. III. ÚS 2629/20
ze dne 20. října 2020).
4. Otec podal v srpnu 2024 návrh na novou úpravu péče a změnu příjmení chlapce.
5. Okresní soud ve Vsetíně (okresní soud) napadeným rozsudkem zamítl návrh otce na svěření chlapce do péče rodičů v týdenním intervalu střídání (výrok I), jakož i na změnu péče pro období letních, velikonočních a vánočních prázdnin (výrok II). Rovněž zamítl návrh otce na změnu příjmení chlapce na příjmení otce (výrok III). Rozhodl o nákladech řízení (výrok IV).
6. Okresní soud dovodil, že ani změna péče o chlapce neodůvodňuje změnu příjmení na příjmení otce. Oba rodiče mají s chlapcem kvalitní vztah a rozvíjejí jej. Syn prochází v životě významnými změnami poté, co došlo k rozšíření podílu otce na péči. Opatrovník uvedl, že chlapec své příjmení zná a používá. Okresní soud neměl za to, že je v souladu se zájmem chlapce v současnosti příjmení měnit a chlapce znejistit v jeho identitě, nechce-li příjmení měnit sám a je-li na své příjmení zvyklý.
7. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (krajský soud) k odvolání otce rozsudek okresního soudu napadeným rozsudkem změnil ve výrocích I a II tak, že svěřil chlapce do střídavé péče rodičů v týdenním intervalu, upravil režim pro prázdniny a stanovil oběma rodičům výživné (výrok I). Ve výroku III rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok II). Rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III).
8. Krajský soud se ztotožnil s okresním soudem a neshledal rovněž zájem chlapce na změně příjmení na příjmení otce. Uvedl, že chlapec si uvědomuje existenci svého příjmení, je s ním ztotožněn a nechce nic měnit (ani mít dvě příjmení, jak vyplynulo z pohovoru s ním). Dodal, že důvody pro změnu příjmení chlapce uplatňované otcem svědčí spíše jeho osobnímu zájmu než zájmu chlapce.
9. Otec namítá, že krajský soud pominul příjmení jako součást identity dítěte, zcela přešel rodovou linii otce a zasáhl do rovnosti rodičů. Krajský soud zatížil rozhodnutí libovůlí a neprovedl test proporcionality, zejména neposoudil právo dítěte na zachování identity a právo otce identitu chlapce formovat, dále rodové a kulturní souvislosti příjmení (maďarský původ a zachování mužské rodové linie v chlapci jako jediném pokračovateli), aktuální rodinné uspořádání, věk chlapce a jeho schopnost chápat důsledky. Krajský soud názor šestiletého chlapce přecenil a nezkoumal, nakolik chlapec významu příjmení rozumí. Krajský soud se podle otce skutečně nezabýval tím, že jde o kulturně a historicky rodinný zájem na pokračovateli rodu, nikoli pouze osobní zájem otce. Otec má za to, že krajský soud právo otce podílet se na formování identity chlapce negoval, byť se jako rodič plně podílí na životě chlapce, a neodůvodnil ústavně přijatelně, proč má být matčina linie preferována. Konečně namítá, že rozhodnutí krajského soudu je nepřezkoumatelné pro chybějící úvahu o nejlepším zájmu chlapce.
10. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti.
11. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že otec od Ústavního soudu očekává přehodnocení právních závěrů v rovině jednoduchého (podústavního) práva, k nimž krajský soud dospěl při posuzování právní otázky, zda je v zájmu chlapce měnit příjmení, přesněji řečeno, zda existuje zájem chlapce na nahrazení souhlasu matky se změnou příjmení chlapce (opatrovnický soud sám není nadán pravomocí autoritativně rozhodovat o změně příjmení nezletilého dítěte, tj. nevydává konstitutivní rozhodnutí, jímž by byla změna příjmení provedena, srov. usnesení
sp. zn. Pl. ÚS 28/25
ze dne 10. září 2025, bod 13).
12. Tím otec staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu nepřísluší. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů; Ústavní soud zasáhne do jejich rozhodovací činnosti pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. K porušení ústavnosti v souzené věci nedošlo.
13. Z ústavní stížnosti je patrné, že pro otce je významné, aby jeho rod nevymřel "po meči" v tom směru, že po jeho smrti by vymizelo rodové příjmení, a přeje si, aby chlapec byl pokračovatelem rodové linie i tím, že ponese rodové (otcovo) příjmení, které je v českém prostředí zcela ojedinělé a má historické kořeny. Takové přání je z pohledu otce pochopitelné, ale je třeba brát na zřetel, že prvořadý pro rozhodnutí opatrovnických soudů je nejlepší zájem dítěte, který se se zájmem rodiče nemusí shodovat, může s ním být (tak jako zde) v kolizi. V řízení o nahrazení souhlasu druhého rodiče se změnou příjmení dítěte, které příjmení už delší dobu stabilně užívá a identifikuje se jím, musí být pro nahrazení souhlasu silný zájem na straně dítěte.
14. Krajský soud tento silný zájem neshledal a rozhodnutí stručně, přesto ústavně souladně odůvodnil. Ač otec namítá, že chlapci bylo v době pohovoru s opatrovníkem pouze šest let, a nelze tak postavit rozhodnutí pouze na jeho názoru, soudy vedle názoru chlapce zohlednily, že chlapec ve svém věku již zná své příjmení, používá jej již v mateřské škole, je na něj zvyklý a ztotožňuje se s ním, je součástí jeho identity.
15. Obecné soudy v potaz, jak by se případná změna příjmení projevila do života chlapce a jeho prožívání rodinné situace, dovodily, že změna příjmení by mohla být pro chlapce neblaze znejišťující (ač se otec, nutno uznat, snažil o změnu v aktuálně nejpříhodnějším období - před nástupem do školy) a tak v rozporu s jeho nejlepším zájmem, a souhlas matky se změnou příjmení nenahradily. V takovém závěru Ústavní soud neshledal ústavní deficit a důvod pro kasační zásah.
16. Ani rovnoměrná péče obou rodičů není důvodem, proč by měl nyní soud přistoupit k nahrazení souhlasu druhého rodiče se změnou příjmení dítěte. Vzhledem k rovnoměrnému času, který chlapec tráví s každým z rodičů, tak odmítl Ústavní soud i námitku týkající se formování a zachování identity dítěte. V rovnoměrné péči rodičů může otec chlapce k tradici, výjimečnosti a úctě k příjmení otce a otcovým kořenům vést, a není vyloučeno, že chlapec bude později sám mít zájem o to, stát se nositelem příjmení otce.
17. Ústavní soud tak odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 18. prosince 2025
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu