Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 21. ledna 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. září 2010 č. j. 8 Co 315/2010-355 a proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. dubna 2010 č. j. 34 C 348/2002-305, takto: Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 30. 12. 2010 (podaným k poštovní přepravě dne 29. 12. 2010) domáhá zrušení v záhlaví tohoto usnesení označených rozsudků pro porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
V návrhu navrhovatelka současně uvedla, že její návrh bude doplněn do 10. 1. 2011. V dalším (rukou připsaném) dodatku k návrhu navrhovatelka požádala o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu s termínem do 30. 1. 2011 s tím, že "nemá k dispozici" napadená rozhodnutí a nemůže předložit ani plnou moc zvoleného advokáta a "další".
Telefonickým dotazem učiněným v kanceláři senátu 34 C Okresního soudu v Ostravě bylo dne 18. 1. 2011 zjištěno, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2010 č. j. 8 Co 315/2010-355 převzal advokát navrhovatelky dne 27. 10. 2010. Zákonná 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti tak navrhovatelce marně uplynula dne 27. 12. 2010 a podaný návrh je proto opožděný.
Ústavní soud z lustra návrhů podaných k Ústavnímu soudu navrhovatelkou zjistil, že ta se v uplynulých letech obrátila na Ústavní soud v celkem 36 případech, přičemž v řadě návrhů, které trpěly stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem, byla na tento nedostatek opakovaně upozorňována. K odstranění vad návrhu jí vždy byla poskytována přiměřená lhůta (např. ve věcech sp. zn. III. ÚS 180/08 ,
IV. ÚS 672/08 ,
,
a v řadě dalších).
V předmětné věci je z obsahu návrhu zřejmé, že navrhovatelka si byla již v době podání návrhu vědoma jeho vad ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 a § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jak již Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. I.ÚS 979/10 , není poskytnutí poučení témuž navrhovateli (navrhovatelce) např. o povinném zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v každém individuálním řízení nevyhnutelně nutné, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech a navrhovatel takovému poučení porozuměl.
Jestliže je navrhovatelce zřejmá nutnost dodržovat zásadu, že na Ústavní soud se lze obracet jen v zastoupení advokátem a při splnění dalších podmínek, avšak tyto požadavky a podmínky nerespektuje, bylo by nové poučování neefektivní a formalistické. Ústavní soud proto neshledal žádný důvod k tomu, aby navrhovatelkou opakovaně vědomě porušované zásady řízení o ústavní stížnosti, zakotvené v zákoně o Ústavním soudu, toleroval.
Aniž by Ústavní soud považoval za nutné nejprve reagovat na žádost navrhovatelky "k prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu" obsažené již v návrhu ze dne 28. 12. 2010, návrh odmítl, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. ledna 2011
Jan Musil soudce zpravodaj