Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Blaženy Sklenářové, zastoupené Mgr. Martinou Charvátovou, advokátkou, sídlem Horní náměstí 3, Vsetín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2015 č. j. 22 Cdo 2246/2015-152 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. února 2015 č. j. 57 Co 81/2015-75, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a obce Hovězí, IČO 00303801, sídlem Hovězí 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Z předloženého usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015 č. j. 22 Cdo 2246/2015-152 zjistil Ústavní soud následující relevantní skutečnosti:
Řízení o stěžovatelčině žalobě na určení vlastnického práva podané v roce 2014 okresní soud usnesením ze dne 15. 12. 2014 č. j. 9 C 83/2014-62 zastavil shledav, že o věci již bylo pravomocně rozhodnuto. Krajský soud usnesení prvostupňového soudu potvrdil. V dovolání stěžovatelka namítala, že žalobu podala na výzvu Nejvyššího soudu obsaženou v usnesení ze dne 24. 3. 2013 sp. zn. 22 Cdo 3718/2011. Nejvyšší soud její dovolání odmítl jako nepřípustné (stěžovatelka nevymezila, v čem spatřila splnění předpokladů přípustnosti dovolání, což je jeho obligatorní náležitost) a v odůvodnění upozornil, že si stěžovatelka jeho předchozí usnesení vyložila nesprávně, protože ji soud nevyzýval k opětovnému podání žaloby, ale že závěr tohoto rozhodnutí směřoval k tomu, že se stěžovatelka nemůže domáhat uložení povinnosti nechat zaměřit pozemek a hranice viditelně označit, protože taková žaloba nemá oporu ve hmotném právu, a jen pro úplnost dodal, že ačkoli nemůže být žalobní návrh formulován uvedeným způsobem, účastník má obecně možnost využít k ochraně svých práv žalobu na určení vlastnického práva.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti ani netvrdí, že by napadeným rozhodnutím, příp. v procesu mu předcházejícím, došlo k porušení jejích základních práv nebo svobod. Tvrzení, že stěžovatelka má za to, že usnesení Nejvyššího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení, když má za to, že věc nebyla řádně okresním soudem projednána, že nebylo provedeno žádné šetření, a to ani šetření na místě samém, za účelem vysvětlení celé věci, nemá žádnou ústavněprávní relevanci. K tomu Ústavní soud dodává, že obecné soudy řízení o stěžovatelčině žalobě na určení vlastnického práva z roku 2014 - v souladu s právní úpravou - zastavily, protože řízení o ní bránila překážka věci rozsouzené.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2016
Josef Fiala v. r.
předseda senátu