Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti Miloše Pařeza, zast. Mgr. Pavlem Černým, advokátem, sídlem Obecní dvůr 433, Kolín III, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2015 č. j. 26 Cdo 1991/2015-271, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2014 č. j. 27 Co 507/2014-253 a proti usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 1. srpna 2014 č. j. 38 EXE 957/2010-232, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kolíně, jako účastníků řízení, a společnosti TNM PRINT, s.r.o., sídlem Jiráskova 1424/3, Poděbrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
2. V úvodu návrhu stěžovatel zrekapituloval vývoj obchodního styku s vedlejší účastnicí, která pro něj tiskla polygrafické materiály. V jedné věci mezi nimi vznikl spor o kvalitu díla a o zaplacení ceny. Vedlejší účastnice podala proti stěžovateli žalobu, kterou se domáhala zaplacení částky 427 560 Kč. Po vyjasnění věcné příslušnosti vydal krajský soud rozsudek pro zmeškání, s námitkami proti absenci podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání stěžovatel neuspěl. Vedlejší účastnice následně podala návrh na nařízení exekuce, stěžovatel navrhoval její zastavení, protože v mezidobí odstoupil od smlouvy uzavřené s vedlejší účastnicí. Stěžovatelův návrh okresní soud zamítl. V průběhu odvolacího řízení bylo nařízeno ústní jednání, z účasti na něm se stěžovatel omluvil a požádal o odročení; krajský soud konstatoval, že omluva stěžovatele není včasná a důvodná, jednal v jeho nepřítomnosti a prvostupňové usnesení potvrdil, následující dovolací řízení Nejvyšší soud zastavil. Usnesením okresního soudu napadeným touto ústavní stížností byl zamítnut návrh stěžovatele na odklad exekuce a návrh na zastavení exekuce. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením krajského soudu, též napadnutým touto ústavní stížností.
3. Tvrzená porušení spatřuje stěžovatel v řadě skutečností: v posouzení jeho omluvy z ústního jednání nařízeného na den 2. 5. 2013, posouzení možnosti odstoupit od smlouvy a promlčení práva na odstoupení, ve vadném předvolání k ústnímu jednání dne 6. 3. 2009, na němž byl vydán rozsudek pro zmeškání, a v doručování na adresu, na které se nezdržuje.
4. Závěrem vymezuje v osmi bodech skutečnosti, které jsou dle jeho názoru významné pro posouzení celé věci: nezákonnost vydání rozsudku pro zmeškání, spornost částky, kterou má zaplatit podle rozsudku pro zmeškání, lichvářská výše úroku z prodlení, neuhrazení penále vedlejší účastnicí za nedodržení lhůt pro dodání zboží, význam uplatněné reklamace, důsledky ujednání o době platnosti kupní smlouvy, vadný postup jeho právní zástupkyně v době rozhodování o žalobě, a porušení § 9 občanského soudního řádu.
5. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud všechna napadená usnesení obecných soudů zrušil.
9. Proces interpretace a aplikace tzv. podústavního práva pak bývá stižen takovouto vadou zpravidla tehdy, jestliže obecné soudy nezohlední správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska spravedlivého procesu - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů (nález ze dne 25. 9. 2007
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
N 148/46 SbNU 471).
10. Z tohoto důvodu Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů přezkoumal z hlediska argumentů stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Základem jeho argumentace je tvrzení o porušení práva na spravedlivý proces garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny a v čl. 6 Úmluvy. Předmětná ústavní stížnost míří do tří usnesení vydaných v exekučním řízení vedeném na stěžovatelův majetek (pozn. dřívější usnesení o stěžovatelově návrhu na zastavení exekuce napadl stěžovatel samostatnou ústavní stížností - srov.
sp. zn. III. ÚS 3802/15
), všechna se týkají stěžovatelova návrhu na zastavení exekuce a návrhu na odklad exekuce, který podal jeho jménem ustanovený právní zástupce.
S ohledem na charakter napadených usnesení, jimiž bylo rozhodováno v exekučním řízení, je evidentní, že k námitkám cíleným do nalézacího řízení (např. nedostatek podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání) nelze v řízení o předmětné ústavní stížnosti přihlížet.
11. Při posuzování stěžovatelova návrhu na odklad exekuce se obecné soudy shodly, že podání dovolání proti rozhodnutím, kterým byl pravomocně zamítnut předchozí stěžovatelův návrh na zastavení exekuce, není důvodem pro odklad exekuce a krajský soud dodal, že stěžovatel existenci důvodů pro odklad provedení exekuce podle § 266 odst. 1 občanského soudního řádu netvrdil. Taktéž návrh na zastavení exekuce soudy zamítly, protože ze stěžovatelových tvrzení nemohly dospět k závěru, že exekuce je nepřípustná (podle § 268 občanského soudního řádu, s odhlédnutím od chybného označení tohoto ustanovení v usnesení okresního soudu); krajský soud je hodnotí jako věcné námitky, směřující do nalézacího řízení, a dodává, že tyto námitky nejsou v exekučním řízení opodstatněné. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy stěžovatelovy návrhy posoudily v souladu se zákonnou úpravou, a proto nemohlo dojít k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces.
12. Právo na spravedlivý proces nebylo porušeno ani usnesením Nejvyššího soudu, který stěžovatelovo dovolání odmítl. Stěžovatel proti tomuto usnesení nevznáší žádné konkrétní námitky. Ústavní soud se ztotožňuje s hodnocením dovolání provedeném Nejvyšším soudem, tj. jako nepřípustným, protože exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet, a že se do exekučního řízení nepřenášejí případné vady nalézacího řízení.
13. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2016
Josef Fiala v. r.
předseda senátu