Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 385/99
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. B., mimo ústní jednání dne 5. 4. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Podáním, sepsaným v cizím jazyce, napadl stěžovatel ve své trestní věci rozhodnutí obecných soudů.
Z překladu jeho podání, který Ústavní soud dal pořídit, posléze vyplynulo, že toto podání je postiženo řadou formálních vad, mimo jiné také v tom, že není z něho patrno, proti kterému konkrétnímu rozhodnutí a kterého soudu stěžovatel jím brojí.
Všechny tyto formální vady, posuzováno podmínkami stanovenými pro ústavní stížnost, byly stěžovateli výzvou Ústavního soudu vytknuty s tím, že k jejich odstranění byla mu určena lhůta v trvání 60 dnů, v kteréžto lhůtě podle téže výzvy byl povinen předložit plnou moc zástupce, kterým by byl v případném řízením před Ústavním soudem zastupován (§ 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona).
Zmíněná výzva Ústavního soudu byla stěžovateli doručena dne 8. 12. 1999, a protože do dnešního dne ani k odstranění formálních vad ani k předložení plné moci stěžovatelova zástupce nedošlo, bylo o jeho podání jako o případné ústavní stížnosti rozhodnuto odmítavým výrokem pro neodstranění vad návrhu [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 5. dubna 2000