Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 386/03
Ústavní soud rozhodl dne 22. října 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci navrhovatele M. H., zastoupeného JUDr. R. G., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2003 sp. zn. 13 Co 607/2001 a Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. ledna 2001 sp. zn. 6 C 285/2000, t a k t o : Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se domáhal zrušení označených rozhodnutí soudů, jimiž nebylo vyhověno jeho žalobě na zaplacení částky 1.246.880,-Kč s příslušenstvím, představující smluvní pokutu, na jejíž výši se dohodl s dlužníkem, který nesplnil včas svou povinnost. Poukázal na výši pohledávky, na výši smluvních úroků běžných při poskytování peněžitých půjček a uvedl, že proto výši žalované smluvní pokuty nelze považovat za sjednanou v rozporu s dobrými mravy, jak ji hodnotily soudy obou stupňů. Jejich rozhodnutím se proto cítí dotčen v právech zakotvených v čl.
2 odst. 3, v čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jež svou povahou spadají do právního institutu práva na nestranný a spravedlivý proces. Dále uvedl, že podle jeho přesvědčení soudy jednaly v rozporu s ustanovením § 132 obč. soudního řádu a jejich rozsudky nebyly odůvodněny způsobem, zakotveným v § 157 odst. 2 obč. soudního řádu, když z nich nebylo patrno, jak rozpor s dobrými mravy posoudily individuálně, s přihlédnutím zejména ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušné době.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně v řízení o odvolání přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a opodstatněně shledal, že hodnocení ujednání účastníků o smluvní pokutě učinil tento soud v souladu s § 3 odst. 1 obč. zákona a pro nepřiměřenost výše smluvní pokuty předmětný právní úkon, o nějž stěžovatel nárok opíral, shledal důvodně neplatným dle § 39 obč. zákona, když vycházel z provedených a ve smyslu § 132 obč. soudního řádu zhodnocených důkazů o jeho obsahu a okolnostech, za kterých byl učiněn.
Odůvodnění rozsudku soudu II. stupně je přiléhavé a vyčerpávající a v dalším lze na ně odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 22. října 2003