Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 4/04
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. Z., proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 6. 2000, čj. D 592/2000-17, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovatelka podala Ústavnímu soudu návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, jenž byl doručen Ústavnímu soudu dne 5. 1. 2004. Tímto návrhem brojila proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 6. 2000, čj. D 592/2000-17, vydaném ve věci projednání dědictví po M. B.
Vzhledem k tomu, že uvedený návrh nesplňoval podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon", Ústavní soud stěžovatelku vyzval k odstranění jeho formálních vad. Formální vady spočívaly tom, že stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona). K odstranění formálních vad byla stěžovatelce stanovena lhůta v trvání 30 dnů a současně jí bylo výslovně sděleno, že pokud vady předmětného návrhu neodstraní, bude tento bez dalšího odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona. Dle doručenky tuto výzvu stěžovatelka převzala dne 28. 1. 2004.
Stěžovatelka však v takto stanovené lhůtě (jež uplynula dnem 27. 2. 2004) formální vady svého návrhu neodstranila, a tak Ústavní soud návrh stěžovatelky z důvodu neodstranění jeho vad odmítl [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 10. března 2004