Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 412/03
Ústavní soud rozhodl dne 8. ledna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatelů 1) Ing. Z. Ch., a 2) L. V., obou zastoupených JUDr. R. V., Ph.D., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2003 č. j. 28 Co 328/2000-349, a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. února 2000 č. j. 7 C 502/94-301, t a k t o : Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
S poukazem na tvrzené dotčení v ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i na porušení čl. 1, čl. 4 a čl. 90 Ústavy ČR, navrhovatelé napadli v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů.
V souvislosti s vyžádáním spisu Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 7 C 502/94, resp. s následnou žádostí vznesenou vůči Nejvyššímu soudu ČR, Ústavní soud zjistil, že dne 29. července 2003 bylo Okresnímu soudu ve Znojmě doručeno dovolání stěžovatele směřující do rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2003 č. j. 28 Co 328/2000-349.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2, § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Za situace, kdy současně s ústavní stížností bylo podáno dovolání a tato tudíž nesměřuje proti rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně tvrzeného práva stěžovatelé uplatnili, je třeba, s odkazem na shora citovaná ustanovení a obsah sdělení Ústavního soudu publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 32/2003 Sb., považovat ústavní stížnost prozatím za nepřípustnou, a proto byla podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 8. ledna 2004