Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Společenství vlastníků Polní 13 - 19, Brno, sídlem Polní 337/17, Brno - Štýřice, zastoupeného Mgr. Ing. Milanem Sochorem, advokátem, sídlem Divadelní 614/6, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2023 č. j. 22 Cdo 2587/2023-346 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. února 2023 č. j. 19 Co 173/2021-318, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a statutárního města Brna, sídlem Dominikánské nám. 196/1, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Ústavní soud si vyžádal předmětné dovolání, zkonfrontoval jeho obsah s odůvodněním napadeného usnesení dovolacího soudu, a shodně s dovolacím soudem došel k závěru, že stěžovatel požadavky stanovené o. s. ř. na vylíčení splnění předpokladů přípustnosti dovolání nesplnil, přičemž v ústavní stížnosti samotné stěžovatel proti nevymezení přípustnosti dovolání ani nebrojil. Dovolacímu soudu tak nelze vytknout, že dovolání stěžovatele odmítl.
V tom případě je však nutno posoudit přípustnost ústavní stížnosti ve vztahu k jednotlivým napadeným rozhodnutím. Otázky týkající se posuzování vymezení předpokladů přípustnosti dovolání Ústavní soud podrobně zodpověděl ve stanovisku pléna ze dne 28. listopadu 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (460/2017 Sb.). Z tohoto stanoviska a ustanovení § 75 zákona o Ústavním soudu, které je založeno na zásadě subsidiarity ústavní stížnosti, plyne, že je-li dovolání stěžovatele důvodně (tj. po právu) odmítnuto dovolacím soudem pro vady spočívající v nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání, jde o případ, kdy stěžovatel řádně opravné prostředky nevyčerpal.
A jelikož dovolání stěžovatele v souzené věci dovolací soud odmítl jako vadné důvodně (jak bylo shora uvedeno), je ústavní stížnost přípustná pouze proti usnesení dovolacího soudu. V části směřující proti napadeným usnesením nižších soudů je ústavní stížnost nepřípustná [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]; námitky vznášené vůči těmto rozhodnutím tak Ústavní soud dále nezkoumal a soustředil se pouze na námitky proti napadenému usnesení dovolacího soudu.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem a dovolací soud není obecnou třetí instancí pro přezkum rozhodnutí odvolacích soudů. Dovolací přezkum má vedle ochrany individuálních práv především systémový význam, kterým je sjednocování a dotváření judikatury, a proto jsou na obsah dovolání zákonem kladeny poměrně vysoké obsahové a formální požadavky (srov. body 27 až 39 odůvodnění výše citovaného stanoviska sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). Neobsahuje-li dovolání specifikaci toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jak vyžaduje § 241a odst. 2 o. s. ř., není jeho odmítnutí pro vady porušením ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny. V případech odmítnutí vadného dovolání je Ústavní soud povinen omezit svou pravomoc na zjištění, zda dovolací soud neústavně nevybočil z mezí daných mu zákonem a zda jeho rozhodnutí není založeno pouze na svévoli, popř. nevykazuje znaky přehnaného formalismu.
Ústavní soud uzavírá, že řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání je základní argumentační povinností dovolatele vůči dovolacímu soudu, kterou lze chápat jako určitou podmínku "postupu do další fáze" projednání dovolání ze strany dovolacího soudu (tj. posuzování dovolání co do jeho případné přípustnosti). Tuto podmínku stěžovatel v nyní posuzované věci nenaplnil. Dovolací soud tudíž při odmítnutí dovolání nepostupoval svévolně či přehnaně formalisticky.
Závěrem lze dát stěžovateli za pravdu v tom smyslu, že se Nejvyšší soud řádně nevypořádal s důvody, pro které uložil stěžovateli k tíži náklady řízení protistrany, kterou je statutární město Brno, mající nepochybně odborný aparát, do jehož kompetence spadá zastupování obce v řízení před soudy. Vzhledem k tomu, že náklady řízení činí 4 114 Kč, jedná se o částku bagatelní, která bez dalšího nezakládá důvodnost ústavní stížnosti.
Z výše vyložených důvodů tak Ústavní soud odmítl předmětnou ústavní stížnost ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2023 č. j. 22 Cdo 2587/2023-346 jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2023 č. j. 19 Co 173/2021-318 jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. dubna 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu