Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 43/98-9
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelky Z.H., zastoupené JUDr. M.R., o stížnosti na postup Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 40 Nc 109/93, takto: Návrh se odmítá.
V návrhu, podaném k Ústavnímu soudu dne 30. ledna 1998, stěžovatelka poukázala na průběh řízení o úpravě práv a povinností k nezletilému dítěti, vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 40 Nc 109/93, a uvedla, že zbytečnými průtahy v řízení se cítí dotčena na svých právech, zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, resp. v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Navrhla, aby po přihlédnutí k délce řízení a ke skutečnosti, že nebylo dosud rozhodnuto ani o návrhu ze dne 15. května 1996 na vydání předběžného opatření, Ústavní soud uložil Městskému soudu v Brně nepokračovat v průtazích ve věci, vedené u něj pod sp. zn. 40 Nc 109/93, a neprodleně v ní jednat.
Městský soud v Brně ve svém vyjádření k obsahu stížnosti uvedl, že v průběhu řízení ve věci péče o nezletilého byl předmětný spis opakovaně předkládán odvolacímu soudu k jednání o opravných prostředcích, také pak k soudu, u něhož probíhalo trestní řízení. Byly následně vypracovávány znalecké posudky; přičemž poslední revizní posudek soud obdržel 16. prosince 1997, a přesto, že dne 18. prosince 1997 bylo nutno připojit spis k trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 15/96, soud v řízení pokračoval 5. února 1998 doručením znaleckého posudku a rozhodnutí o přiznání znalecké odměny. Z těchto důvodů tvrzení o průtazích odmítl.
Podle § 72 odst. l písm. a), § 75 odst. l a 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo III. ÚS 43/98-10 mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není tato podmínka splněna, jestliže v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
Z obsahu stížnosti a spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 40 Nc 109/93 bylo zjištěno, že navrhovatelka, v souladu s § 32 zák. č. 436/1991 Sb., podala dne 21. března 1996 stížnost na průtahy ve věci nařízení výkonu rozhodnutí, opravňujícího stěžovatelku ke styku s nezletilým, a to k rukám předsedkyně Městského soudu v Brně. S nesouhlasem se způsobem vyřízení stížnosti se neobrátila na předsedu Krajského soudu v Brně, jehož kompetence je stanovena § 31 písm. b) citovaného zákona, další stížnost k rukám předsedkyně Městského soudu v Brně nepodala. Proto je třeba konstatovat, že pokud důvody k nespokojenosti s vyřízením stížnosti navrhovatelka neměla a k průtahům došlo opakovaně po jejím vyřízení, pak k ochraně svých práv před podáním návrhu Ústavnímu soudu nevyužila procesní prostředky, zakotvené v zák. č. 436/1991 Sb.- když se se stížností neobrátila na orgány státní správy soudů.
S ohledem na uvedené nelze návrh stěžovatelky považovat za stížnost, splňující podmínky § 75 odst. 2 písm. a), nýbrž za stížnost nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. Proto byla podle § 43 odst. 1 písm. f) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 4. března 1998
JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj