Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti E. A., zastoupené JUDr. Jaroslavem Novotným, advokátem, se sídlem Na Doubkové 1249/4, Praha 5, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. listopadu 2024, č. j. 5 Co 1285/2024-135, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, M. V. a nezletilé S. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Na základě dohody rodičů svěřil okresní soud rozsudkem ze dne 13. 11. 2023, č. j. 0 Nc 488/2023-40, nezletilou do péče stěžovatelky. S otcem se nezletilá stýkala každý druhý víkend od pátku do neděle, dále od středy do čtvrtka a v pondělí otec nezletilou vyzvedával ze školky. Oba rodiče v tomto období žili v P. Na začátku roku 2024 se rodiče dohodli, že nezletilá bude od září 2024 navštěvovat základní školu v P. Dne 14. 6. 2024 uzavřela stěžovatelka manželství s mužem žijícím v obci V., s otcem nezletilé nijak neřešila, zda a jaký tato změna bude mít vliv na péči o nezletilou, případně na její školní docházku. Na konci června 2024 sdělila stěžovatelka otci prostřednictvím SMS zprávy, že se s nezletilou stěhuje do V., což v polovině července 2024 učinila. V reakci na to podal otec návrh na změnu péče. V rámci tohoto řízení soud dále rozhodoval o návrhu obou rodičů na určení místa bydliště a školní docházky nezletilé.
2. Okresní soud rozsudkem ze dne 15. 8. 2024, č. j. 0 P 73/2024-89, svěřil nezletilou do střídavé péče rodičů s intervalem střídání po týdnu s tím, že k předání nezletilé bude docházet vždy v místě bydliště rodiče, který nezletilou předává do péče druhého rodiče. Každému z rodičů soud určil výživné. Dále rozhodl, že nezletilá bude docházet v době péče otce do školy v P. a v době péče stěžovatelky do školy v B., a určil, že bydlištěm nezletilé jsou v době péče otce P. a v době péče stěžovatelky V. Rozhodnutí odůvodnil okresní soud tím, že oba rodiče jsou z hlediska rodičovské odpovědnosti kompetentní a k oběma má nezletilá kladný vztah. Fungující střídání v péči narušila stěžovatelka tím, že nezletilou protiprávně přemístila do V. vzdálených od P. 130 km. Takto učinila poslední měsíc před prázdninami, po kterých měla nezletilá nastoupit do základní školy. Její jednání nemůže jít k tíži otce. Je proto namístě jeho návrhu na svěření nezletilé do střídavé péče vyhovět, byť to sebou nese negativní důsledky v podobě návštěvy dvou základních škol nezletilou.
3. K odvolání rodičů a opatrovníka krajský soud rozsudek okresního soudu napadeným rozsudkem změnil tak, že místem bydliště nezletilé určil P. a určil, že nezletilá bude navštěvovat školu v P. Ve zbytku rozsudek okresního soudu potvrdil. Ve shodě s okresním soudem uzavřel, že oproti minulé úpravě se poměry změnily vlivem protiprávního přemístění nezletilé za stěžovatelkou, které je nutné vzít při rozhodování o péči o dítě v úvahu, a že jsou dány podmínky pro svěření nezletilé do střídavé péče rodičů. Jinak oproti okresnímu soudu upravil krajský soud místo bydliště a školy nezletilé. Pro nezletilou není vhodné navštěvovat dvě základní školy, neboť se musí učivem zabývat i o víkendu a nemá dostatek volného času. Vzhledem k tomu, že do doby jejího protiprávního přemístění měla bydliště a plánovaný nástup do školy v P., je namístě, aby zde nadále bydlela a chodila do školy.
4. Stěžovatelka podává proti rozsudku krajského soudu ústavní stížnost, neboť podle ní porušuje její základní práva podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
5. Namítá, že krajský soud se nevypořádal s její argumentací. O střídavé péči rozhodl jen proto, aby ji potrestal za protiprávní změnu bydliště nezletilé, přičemž nevzal v úvahu nejlepší zájem nezletilé. Nesouhlasí s tím, že by soudy měly brát při rozhodování o péči v úvahu skutečnost, že jeden z rodičů protiprávně změnil místo bydliště dítěte. Uzavření sňatku není protiprávní a stěžovatelce nelze klást k tíži. Krajský soud měl vzít v úvahu možnost (a)symetrické střídavé péče s určením místa bydliště a školy nezletilé v B., případně nezletilou svěřit do péče stěžovatelky.
6. Krajský soud se nezabýval důsledky svého rozhodnutí. Matka má vykonávat péči o nezletilou 5 dnů v týdnu v místě, kde nemá zázemí. Nezletilá vykonává školní docházku pouze v P., přesto ji má stěžovatelka předat otci v pátek v 17 hodin ve V. Tím, že určil místo bydliště a školy nezletilé v P., fakticky odebral stěžovatelce plnohodnotnou rodičovskou roli, neboť stěžovatelka nemá v P. bydliště a zaměstnání. Krajský soud ji nutí změnit bydliště a zaměstnání a klade na ni zvýšené finanční nároky. Stěžovatelka navrhovala otci rozšíření jeho styku i to, a že bude nezletilou z V. do P. vozit, přesto se otec rozhodl věc řešit soudně.
7. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
8. Obecné soudy v projednávané věci řešily úpravu vztahů mezi nezletilou a jejími rodiči, která vznikla v důsledku sňatku stěžovatelky a následné změny jejího bydliště, které tím změnila i nezletilé. K námitkám stěžovatelky je nutno zdůraznit, že obecné soudy neoznačily za protiprávní stěžovatelčino uzavření sňatku a toto právo jí ničím neupíraly. Stěžovatelka však jako matka měla povinnost tuto zásadní životní událost provázat se svou rodičovskou rolí a odpovědností vůči nezletilé. Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka tuto povinnost bagatelizuje, stejně jako snižuje význam protiprávní změny bydliště nezletilé, za kterou nese odpovědnost. Tato skutečnost je však pro posouzení zásahu do jejích práv zásadní.
9. Určení místa bydliště dítěte je součástí povinností a práv zahrnutých do rodičovské odpovědnosti, rodičovskou odpovědnost mají rodiče vykonávat ve vzájemné shodě (§ 876 odst. 1 občanského zákoníku) a v souladu se zájmy dítěte (§ 875 odst. 1 občanského zákoníku). Občanský zákoník tedy neumožňuje, aby jeden z rodičů bez souhlasu druhého rodiče či rozhodnutí soudu jednostranně významně změnil bydliště nezletilého dítěte - takové jednání je nutno vyhodnotit jako protiprávní (nález sp. zn. I. ÚS 3399/23
).
10. Uvedená právní úprava dítěte přirozeně ztěžuje situaci rodiči, který z jakéhokoliv legitimního důvodu chce či potřebuje přemístit své bydliště do větší vzdálenosti od druhého rodiče. Důvodem však není bezdůvodný postih rodiče, ale ochrana zájmů dítěte. Jinými slovy, rodič nezletilého dítěte je povinen svá rozhodnutí činit vždy s ohledem na své dítě a zvažovat jejich důsledky s ohledem na zájmy nezletilého dítěte. Z postupu stěžovatelky, který předcházel i následoval jejímu sňatku a následné změně bydliště, vyplývá, že považovala změnu bydliště nezletilé v důsledku jejího sňatku za samozřejmost. I v ústavní stížnosti výslovně uvádí, že změnu bydliště nezletilé řešila s otcem až následně po uzavření sňatku a změně bydliště, nikoliv předem.
11. Je primárně na rodiči, který hodlá změnit bydliště dítěte, aby tuto situaci projednal s druhým rodičem dítětem včas, tj. dříve, než se odstěhuje. V případě, že se s druhým rodičem nedohodne, je povinen podat návrh na určení bydliště nezletilého opatrovnickému soudu [§ 466 písm. j) z. ř. s.]. Do doby rozhodnutí soudu není oprávněn bydliště dítěte změnit. Tyto povinnosti vyplývají ze zákona a nelze je chápat tak, že by omezovaly tohoto rodiče v právu na svobodu pohybu a pobytu (shodně viz závěry 1. rodinněprávního sympozia ve znění závěrů 8. sympozia, dostupné na https://www.jacz.cz/vzdelavani/rodinne-pravni-sympozia-justicni-akademie).
12. Pokud krajský soud při rozhodování o péči, bydlišti a škole nezletilé zohlednil skutečnost, že stěžovatelka protiprávně změnila bydliště nezletilé, postupoval v souladu s judikaturou Ústavního soudu (např. nález sp. zn. I. ÚS 3399/23
, usnesení
sp. zn. I. ÚS 955/15
, bod 22). Jeho závěr, že školní docházka nezletilé v první třídě základní školy ve dvou školách (s významnými odlišnostmi ve způsobu vzdělávání) odporuje jejímu nejlepšímu zájmu, a že vhodným místem plnění docházky je základní škola v P., na které se rodiče před protiprávní změnou bydliště nezletilé shodli, není nijak svévolný, a tudíž neústavní.
13. Péči o nezletilou ovšem krajský soud nastavil do jisté míry nepředvídatelně pro nezletilou, neboť ponechal na stěžovatelce, jakým způsobem zajistí péči o nezletilou v pracovních dnech, kdy nezletilá dochází do školy v P. Avšak vzhledem k tomu, že toto pochybení krajského soudu nejde k tíži stěžovatelky, ale naopak k jejímu prospěchu, neboť jí stále zachovává možnost dosáhnout i faktické rovnoměrné střídavé péče tím, že si zajistí zázemí pro dané dny v blízkosti výkonu školní docházky nezletilé, její ústavně zaručená práva tímto nejsou porušena. Pokud by v budoucnu došlo k nové úpravě poměrů nezletilé, je namístě, aby nastavená péče odpovídala faktickému stavu a byla pro nezletilou předvídatelná.
14. Stěžovatelce lze přisvědčit v tom, že úprava místa předávání nezletilé se po změně provedené napadeným rozhodnutím krajského soudu jeví nepraktická a nelogická, pokud by v praxi znamenala přesun nezletilé v pátek lichého týdne po ukončení školní docházky z P. do V. a následně zde vyzvednutí otcem a přesun do jeho bydliště v P. Je však v možnostech rodičů, aby místo předávání upravili tak, aby odpovídalo nejlepšímu zájmu nezletilé a nevystavovalo ji zbytečným cestám. Vzhledem k tomu, že úprava místa předávání nebyla primárně předmětem sporu rodičů, Ústavní soud nepovažoval tento nedostatek rozhodnutí krajského soudu za důvod k jeho kasaci.
15. Neopodstatněnost ústavní stížnosti dále podporuje skutečnost, že stěžovatelka stejně jako v řízení před obecnými soudy není ochotna respektovat otce jako druhého rodiče nezletilé. Jako jediné správné řešení vnímá svůj větší podíl péče, ačkoliv to byla ona, která zabránila nejenom rovnoměrnému, ale i pro nezletilou nejlepšímu řešení péče rodičů, při kterém se v jednom městě mohla nezletilá v rámci týdne vídat s oběma rodiči a nestýskalo se jí při jejich opouštění (bod 10 rozsudku krajského soudu).
16. Ústavní soud nepřisvědčil námitkám stěžovatelky, podle nichž obecné soudy nerespektovaly judikaturu Ústavního soudu. Stěžovatelka argumentuje závěry rozhodnutí, aniž by zohlednila skutkový stav věcí, ve kterých byla rozhodnutí vydána. Ústavní soud zdůrazňuje, že zejména v oblasti rozhodování o ústavních stížnostech v rodinněprávních věcech je možno judikaturní závěry aplikovat pouze ve věci, která má v kontextu dotyčného závěru stejné či významně podobné skutkové okolnosti. To stěžovatelka nečiní a vyjímá z judikatury Ústavního soudu části rozhodnutí, které vyhovují jejímu náhledu na věc, bez ohledu na odlišnosti skutkového stavu odkazovaných věcí od nyní projednávané.
17. S ohledem na uvedené, Ústavní soud neshledal, že by krajský soud porušil ústavně zaručená práva stěžovatelky, a ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. dubna 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu