Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 437/98
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele J.Š., zastoupeného JUDr. M.Š., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 8. září 1998, č. j. 29 Co 561/98-222, t a k t o : Návrh se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 8. září 1998, č. j. 19 Co 561/98-222, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. března 1998, č. j. 13 C 11/92-208. Uvedl, že podle jeho přesvědčení rozhodnutím o povinnosti uzavřít s žalobci dohodu o vydání nemovitosti došlo k porušení jeho základního práva, zaručeného Ústavou v čl. 2 odst. 3 a Listinou základních práv a svobod v čl. 2 odst. 2, v čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 1.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. K ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2, 4, § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu návrhu a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. června 2000, č. j.
23 Cdo 2461/98-234, bylo zjištěno, že uplatněním dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, vyčerpal stěžovatel všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje, rozhodnutím o něm je pak výše označený rozsudek. Ústavní stížnost však nesměřuje proti němu, nýbrž proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 8. září 1998, č. j. 29 Co 561/98-222, který byl předmětem dovolacího řízení. S ohledem na výše uvedené byl návrh shledán nepřípustným a v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 20. října 2000