Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 438/04
Ústavní soud rozhodl dne 21. října 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci ústavní stížnosti Ing. K. H. zastoupeného JUDr. D. K. advokátem proti protiprávnímu držení ve vazbě, tj. jinému zásahu Městského soudu v Brně do základních práv, a k ní akcesorického návrhu na vydání předběžného opatření, t a k t o : Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Návrhem podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 12. července 2004 se stěžovatel domáhá uložení příkazu Městskému soudu v Brně, aby byl propuštěn z vyšetřovací vazby uvalené na něj usnesením Městského soudu v Brně ze dne 13. srpna 2003 sp. zn. 70 Nt 3793/2003. Spolu s ústavní stížností podal návrh na vydání předběžného opatření, jímž by Ústavní soud Městskému soudu v Brně uložil jeho okamžité propuštění z vazby. Postupem obecného soudu se cítí být dotčen ve svých základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 8 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 10 T 281/2003, jejž si Ústavní soud vyžádal, jakož i z ústavní stížnosti a z jejích příloh, bylo zjištěno následující:
Usnesením ze dne 12. března 2004 č. j. 10 T 281/2003-725 Městský soud v Brně zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu a zároveň rozhodl o jeho ponechání ve vazbě ve smyslu ustanovení § 71 odst. 6 tr. řádu. Stížnost do uvedeného rozhodnutí byla následně zamítnuta usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2004 č. j. 7 To 185/2004-754.
Dle názoru stěžovatele, obsaženého v předmětné ústavní stížnosti, stížnost do usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. března 2004 č.j. 10 T 281/2003-725 směřovala toliko proti zamítnutí žádosti o propuštění z vazby, výrok o ponechání ve vazbě jí nebyl nijak dotčen, pročež nabyl právní moci již dne 27. března 2004 a nikoli dnem 22. dubna 2004. Jelikož soud opětovně nerozhodl o ponechání ve vazbě do dne 27. června 2004, namítá stěžovatel neoprávnění držení ve vazbě. Pro uvedené adresoval stěžovatel Městskému soudu v Brně dne 28. června 2004 žádost o okamžité propuštění z vazby, na kterou nebylo soudem reagováno. Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
V hlavním líčení, konaném ve věci sp. zn. 10 T 181/2003 dne 2. července 2004 u Městského soudu v Brně k žádosti obhájce stěžovatele o opětovné posouzení podmínek vazby s ohledem na přípis ze dne 28. června 2004, předseda senátu Městského soudu v Brně uvedl (spis Městského soudu v Brně sp. zn. 10 T 281/2003, č. l. 828), že předmětnou stížností obžalovaného (stěžovatele v řízení před Ústavním soudem) bylo napadeno celé usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. března 2004 č. j. 10 T 281/2003-725 nikoli pouze jeden z jeho výroků, což je zřejmé jak ze stížnosti samotné, tak rovněž z rozhodnutí Krajského soudu v Brně.
Pro uvedené dle soudu nabylo předmětné usnesení právní moci dnem 22. dubna 2004, pročež lhůta pro přijetí dalšího případného rozhodnutí o ponechání stěžovatele ve vazbě je do 24. července 2004. Soud dále konstatoval, že žádost o okamžité propuštění z vazby nemá oporu v trestním řádu a nebude o ní z tohoto důvodu rozhodováno, o případných námitkách stěžovatele soud rozhodne až v souvislosti s rozhodováním o dalším ponechání ve vazbě.
Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 10 T 281/2003 Ústavní soud dále zjistil, že usnesením ze dne 31. srpna 2004 č. j. 8 To 302/2004-899 Krajský soud v Brně rozhodl o propuštění stěžovatele na svobodu a téhož dne byl předsedkyní příslušného senátu krajského soudu vydán příkaz k propuštění stěžovatele z vazby č. j. 8 To 302/2004-901.
Smyslem a účelem ústavní stížnosti směřující proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (tj. zásahu, jenž není rozhodnutím ani opatřením orgánu veřejné moci), je odstranit fakticitu dotčení v základních právech a svobodách. Pomine-li trvání tohoto zásahu, nemá již přijetí výroku dle § 82 odst. 3 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozumný smysl.
Uvedená maxima plně dopadá i na posuzovanou věc a zakládá důvod odmítnutí předmětné ústavní stížnosti, jakož i k ní akcesorického návrhu na vydání předběžného opatření, pro zjevnou neopodstatněnost dle podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Toliko jako obiter dictum proto Ústavní soud přisvědčuje právnímu názoru Městského soudu v Brně, vyjádřenému v průběhu hlavního líčení konaného ve věci sp. zn. 10 T 181/2003 dne 2. července 2004 u Městského soudu v Brně. Shodně s uvedeným právním názorem i Ústavní soud dospěl k závěru, dle kterého ze stížnosti stěžovatele v řízení před Ústavním soudem proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. března 2004 č. j. 10 T 281/2003-725, podané jeho jménem samostatně oběma jeho obhájci (spis Městského soudu v Brně sp. zn. 10 T 281/2003, č. l. 732-734, 737-739), neplyne její omezení toliko na výrok o zamítnutí žádosti o propuštění z vazby.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně, dne 21. října 2004