Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 442/01
Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele A., zastoupeného JUDr. M.G., o ústavní stížnosti proti usnesení OSZ ze dne 2. července 2001, č. j. 1 Zt 2307/2000-15, a Policie České republiky, ze dne 21. května 2001, ČVS: OVLI-1661/10-2001, t a k t o : Návrh se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčen na právech, zakotvených v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na okolnosti, za nichž došlo k uzavření kupních smluv, vztahujících se k automobilu zn. Ford Transit, k uzavření smlouvy o prodeji podniku, jakož i k vydání označeného automobilu Policii ČR pro potřeby trestního řízení a uvedl, že usnesení Policie ČR, která automobil vydala subjektu, jejž označila za poškozeného, považuje za rozhodnutí, které je v rozporu s § 80 odst. 1 tr. řádu. Poněvadž státní zástupkyně OSZ jeho stížnosti nevyhověla, považuje usnesení ze dne 2. července 2001, č. j. 1 Zt 2307/2000-15, za rozhodnutí, kterým bylo rovněž do jeho práv zasaženo.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozhodnutí Policie ČR, ČVS: OVLI-1661/10-2001 a usnesení státní zástupkyně OSZ ze dne 2. července 2001, č. j. 1 Zt 2307/2000-15, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Označená rozhodnutí, na základě nichž byl předmětný automobil vydán jinému subjektu než stěžovateli, který jej vydal pro potřebu trestního řízení Policii ČR, nejsou v rozporu s § 80 odst. 1 tr. řádu a nejsou také rozhodnutími, v nichž by byla vyřešena otázka vlastnického práva k vydané věci.
Proto v nich nelze spatřovat zásah do práv, zaručených v čl. 11 Listiny základních práv a svobod, kterých se stěžovatel ani nedovolával. Pokud však namítal zásah do práva, obsaženého v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, je třeba uvést, že jde o ustanovení, vymezující, v návaznosti na její článek 1, rámec vztahu jednotlivce a státu, nikoliv však jednotlivá práva, jež jsou například obsažena v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně, dne 1. listopadu 2001