Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 450/01
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 1994, sp. zn. 10 Co 334/94, mimo ústní jednání dne 24. října 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Krajský soud v Ostravě přípisem ze dne 23. 7. 2001 postoupil Ústavnímu soudu podání stěžovatele ze dne 29. 6. 2001, jímž, patrně jako ústavní stížností, brojí proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, a to ve své věci vedené před tímto soudem pod sp. zn. 10 Co 334/94. Jak z obsahu podání stěžovatele, tak vlastním šetřením Ústavního soudu (č. l. 12 spisu Ústavního soudu) bylo zjištěno, že stěžovatelem napadené rozhodnutí obecného soudu bylo jeho právnímu zástupci doručeno dne 22. 9. 1994.
Ústavní stížností, za splnění dalších podmínek, lze odporovat pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci, jestliže se tak děje v zákonem stanovené lhůtě, tj. ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy takové rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno (§ 72 odst. 2 al. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona). Z toho, co uvedeno vpředu, je zřejmé, že takto zákonem stanovená lhůta v posuzované věci zachována není, vzhledem k doručení stěžovatelova napadeného rozhodnutí (22. září 1994), a proto bylo stěžovatelovo podání, označené jako ústavní stížnost, posouzeno jako opožděné, a o něm jako o takovém bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], aniž by se jevilo potřebné vyzývati stěžovatele k předložení plné moci jeho zástupce (§ 30 odst. 1 zákona).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 24. října 2001