Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 475/97-11
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele P.I., zastoupeného advokátem Mgr. R.A., o návrhu ze dne 12. prosince 1997, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 15 Ca 701/95, ze dne 9. září 1997, takto : Návrh se odmítá.
Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 15 Ca 701/95, ze dne 9. září 1997, ve spojení s rozhodnutím Finančního ředitelství v Ú.L. zn. 7498/130/95, ze dne 16. října 1995, a Finančního úřadu v L. zn. FÚ 230/3035/94, ze dne 22. listopadu 1994. Uvedl, že u označeného soudu podal žalobu na přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ú.L. a Finančního úřadu v L., kde mu byla uložena pokuta ve výši 300.000,- Kč pro údajné nesplnění povinnosti plátce daně po výzvě finančního orgánu. Podle jeho přesvědčení soud nevzal v úvahu, že mu byla pokuta uložena opakovaně přesto, že protiprávní stav zanikl ještě před jejím uložením a poté, co byl již dne 1. dubna 1994 pokutován částkou 8.000,- Kč. Označenými rozhodnutími se cítí být dotčen na právech, zaručených čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém vyjádření k obsahu stížnosti poukázal na znění rozsudku ze dne 9. září 1997 a jeho odůvodnění. K tvrzení navrhovatele, že rozsudek soudu je nepřezkoumatelný a k jeho citaci § 37 odst. 1 zák. č. 337/1992 Sb. uvedl, že námitkou, týkající se důvodů k uložené pokutě, se zabýval a vypořádal. To vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, v němž jsou mj. rozlišeny a konkretizovány příčiny uložení obou pokut.
111. ÚS 475/97-12
Podle § 72 odst. 1 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne.
Z obsahu spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 15 Ca 701/95 bylo zjištěno, že se jmenovaný soud v řízení a rozhodnutí ve věci stěžovatele nedostal do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, když po provedeném dokazování a hodnocení důkazů zamítl žalobu stěžovatele a když se s tvrzením žalobce v odůvodnění rozsudku vypořádal v souladu s § 157 odst. 2 občanského soudního řádu. Proto byl návrh, jako zjevně neopodstatněný, odmítnut [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu].
Je třeba uvést, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy (čl. 81, čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb.), proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy ČR). Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu. Proto, pokud obecné soudy respektují kautely dané § 132 občanského soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93 , III. 216/95 a další).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 5. března 1998
JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj
2